Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 579/11

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Stanislava Balíka o ústavní stížnosti stěžovatelky SLOT Game a. s., Jáchymovská 142, Karlovy Vary, zastoupené JUDr. Pavlem Dejlem Ph.D., LL.M., Praha 1, Jungmannova 24, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 1. 2011 č. j. -174, rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 4. 2010 č. j. -112, rozhodnutím Finančního ředitelství v Plzni ze dne 26. 2. 2008 č. j. 1985/08-1300-401637 a č. j. 1987/08-1300-401637 a platebním výměrům Finančního úřadu v Karlových Varech ze dne 26. 10. 2007 č. j. 158089/07/128913/2529 a č. j. 158091/07/128913/2529, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení shora citovaných rozhodnutí orgánů veřejné moci. Domnívá se, že těmito pravomocnými rozhodnutími, jakož i postupem Nejvyššího správního soudu v řízení v dané věci, byla porušena její ústavně a mezinárodněprávně garantovaná práva a ústavně zakotvené principy ve smyslu a 2, a 4 a y, , a 4, a 5 a d, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Protokolu č. 1 k této Úmluvě.

Stěžovatelka uplatnila u příslušného správce daně nárok na nadměrný odpočet DPH u vybraných loterií a jiných podobných her za zdaňovací období července 2007 a srpna 2007, neboť byla přesvědčena, že zrušením ustanovení , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), byla rehabilitována ustanovení a . Správce daně uvedený názor stěžovatelky nesdílel, a proto její nárok na odpočet DPH za daná zdaňovací období neuznal. Proti v záhlaví uvedeným platebním výměrům na DPH podala stěžovatelka odvolání, která odvolací správní orgán napadenými rozhodnutími zamítl. Následnou správní žalobu stěžovatelky i kasační stížnost v záhlaví uvedené obecné soudy napadenými rozsudky rovněž zamítly.

Stěžovatelka v obsáhlé ústavní stížnosti s využitím argumentace, kterou uplatnila v předchozím řízení, a to zejména v kasační stížnosti, opakuje podstatu sporu mezi ní na straně jedné a orgány daňové správy a soudy na straně druhé. Setrvává na názoru, že zrušením ustanovení v důsledku novelizace tohoto zákona se ustanovení a stala opětovně aplikovatelnými, a tudíž je dle nich možno postupovat. Je přesvědčena, že orgány veřejné moci chybně posoudily právní účinky derogace ustanovení a dospěly ke zcela nesprávným a protiústavním závěrům. Při výkladu relevantních ustanovení a zmíněné novely rovněž nerespektovaly obecné zásady právní, přičemž Nejvyšší správní soud zcela pominul existenci dvou odlišných výkladů zákona. Na podporu svých tvrzení stěžovatelka předkládá Ústavnímu soudu podrobné argumenty, které opírá o judikaturu Ústavního soudu, jakož i o názory předválečné a polistopadové právní teorie, a odvolává se na vůli a úmysl zákonodárce. Za nepřípadnou a nepřijatelnou považuje i argumentaci Nejvyššího správního soudu povinností vykládat v její neprospěch z důvodu nezbytnosti vykládat jej konformně s textem směrnice ES v situaci, kdy se zákonodárce od směrnice vědomě odchýlil.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Jak stěžovatelka sama uvádí, jedinou spornou otázkou, kterou se orgány veřejné moci v napadených rozhodnutích zabývaly, je otázka, zda stěžovatelka coby provozovatel loterií a jiných podobných her měla v daných zdaňovacích obdobích u jí přijatých plnění nárok na osvobození od DPH s nárokem na odpočet DPH na vstupu či bez nároku na tento odpočet. Podstatou ústavní stížnosti pak je nesouhlas stěžovatelky s výkladem právních účinků čl. XVII bod 2. , kterým bylo změněno ustanovení , podaným obecnými soudy a správními orgány.

V ústavní stížnosti však stěžovatelka pouze pokračuje v polemice, kterou zavedla již před obecnými soudy, přičemž je nutno konstatovat, že oba soudy se jejími námitkami dostatečně zabývaly a v odůvodnění svých rozhodnutí se s nimi vypořádaly. Závěry, k nimž shodně v napadených rozsudcích dospěly, jsou pak v souladu nejen s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu, nýbrž i s právním názorem Ústavního soudu vysloveným v zamítavém nálezu ze dne 8. února 2011

sp. zn.

, v němž se Ústavní soud v právně totožné věci otázkou znovunabytí platnosti a účinnosti ustanovení a ustanovení po jeho novelizaci provedené zabýval.

V citovaném nálezu Ústavní soud mimo jiné konstatoval, že "zákon o DPH ve svém závěrečném ustanovení [ ] stanovil, že "ustanovení a pozbývají platnosti dnem 31. prosince 2004." Uplynutím zmíněného dne tak citovaná ustanovení přestala normativně existovat. Ustanovení se naplnilo: uplynutím stanoveného okamžiku došlo ke vzniku právní skutečnosti, se kterou byl spjat stanovený následek.

Přijetím , kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o sociálních službách, jenž nabyl účinnosti dne 1. 4. 2006 a kterým byl zrušen , přestalo citované ustanovení normativně existovat. Nicméně zákon o sociálních službách nijak normativně neupravil následek, ke kterému aplikací ustanovení již došlo; tento následek tak tedy zůstal zachován. Jinými slovy, chtěl-li by zákonodárce docílit stavu, aby existovala pravidla, jichž se stěžovatelka dovolává, musel by je ve formě zákona výslovně přijmout; tak se tomu ale nestalo.

V právním řádu České republiky není výslovné úpravy, která by předjímala znovunabytí platnosti jednou zrušeného zákona, mělo-li by být obnovení platnosti spjato s projevem vůle jiného státního orgánu než Parlamentu; obecně je proto nutné vycházet z toho, že jednou zrušený zákon bez jeho opětovné vůle, směřující k obnovení platnosti a účinnosti zákona, tyto vlastnosti znovu nabýt nemůže."

Uvedené závěry nálezu Ústavního soudu, jímž je jeho senát posuzující nynější věc vázán, se uplatní i v daném případě. Napadená rozhodnutí orgánů veřejné moci tedy nelze považovat za protiústavní.

Vzhledem k tomu, že v řízení před orgány veřejné moci nebyla porušena základní práva stěžovatelky, Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. března 2011

Jiří Nykodým

předseda senátu