Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1115/2018

21 Cdo 1115/2018-142

USNESENÍ

Statutárního města Ostrava

J. S.,

zastoupenému Mgr. Vadimem Rybářem, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Tyršova č. 1714/27, o náhradu škody, o žalobě na obnovu řízení podané žalovaným proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 16. června 2004 č. j. -73, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. listopadu 2016 č. j. -91, takto:

I. Dovolání žalovaného

se odmítá

.

II. Žalovaný

je povinen

zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Pavla Jařabáče, advokáta se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Puchmajerova č. 489/7.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 11. 2016 č. j. -91 neobsahuje – ve vztahu k nastolené právní otázce délky a běhu zákonné objektivní lhůty k podání žaloby na obnovu řízení podle ustanovení – údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení [může-li být dovolání přípustné jen podle (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013 sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013 sen. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 116 v časopise Soudní judikatura, roč. 2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013 sp. zn. ); má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, argument, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání, jen je-li z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. již uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013 sp. zn. ); má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem je řešená právní otázka rozhodována rozdílně“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání jen tehdy, je-li z dovolání patrno, jaká rozdílná řešení dané právní otázky a v jakých rozhodnutích se z judikatury dovolacího soudu podávají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013 sp. zn. ); způsobilé vymezení předpokladu přípustnosti dovolání, podle kterého „dovolacím soudem vyřešená otázka má být posouzena jinak“, předpokládá uvedení údajů, ze kterých vyplývá, od kterého svého řešení (nikoli tedy řešení odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí) otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. například již uvedená usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013 sen. zn. a ze dne 29. 8. 2013 sp. zn. )], a v dovolacím řízení proto nelze pokračovat.

Nejvyšší soud navíc ve své rozhodovací praxi opakovaně vysvětlil (srov. například usnesení ze dne 19. 5. 2014 sp. zn. a ze dne 29. 7. 2014 sp. zn. ), že přípustnost dovolání podle nemůže založit otázka, jejíž řešení vyplývá přímo ze zákona. Obdobně Nejvyšší soud již při posuzování zásadního právního významu napadeného rozhodnutí v procesním režimu ve znění účinném do 31. 12. 2012 vyložil (srov. usnesení ze dne 28. 5. 2014 sp. zn. a předtím například rozsudek ze dne 12. 12. 2013 sp. zn. a usnesení ze dne 29. 1. 2001 sp. zn. , ze dne 30. 5. 2006 sp. zn. , ze dne 24. 5. 2007 sp. zn. a ze dne 10. 12. 2009 sp. zn. ), že rozhodnutí odvolacího soudu nečiní zásadně právně významným otázka, jejíž řešení je zcela zjevné a jež nečiní v soudní praxi výkladové těžkosti. Tento závěr lze plně vztáhnout i na právní úpravu ve znění účinném od 1. 1. 2013.

Výklad právní otázky, v jaké lhůtě musí být podána žaloba na obnovu řízení, byl již v rozhodovací praxi dovolacího soudu podán a nadále nevzbuzuje žádné pochybnosti (k tomu srov. například mutatis mutandis závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2010 sp. zn. , uveřejněného pod č. 52 v časopise Soudní judikatura, roč. 2011, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2011 sp. zn. , ze dne 29. 8. 2013 sp. zn. , ze dne 29. 8. 2013 sp. zn. a ze dne 19. 3. 2015 sp. zn. ; v právní teorii viz Drápal, L., Bureš, J. a kol.: II. až 376. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, 1833 s.). Tato (objektivní) lhůta činí – jak zcela nepochybně jednoznačně vyplývá přímo z dikce kogentního ustanovení – tři roky od právní moci napadeného rozhodnutí, přičemž zákon v tomto ustanovení spojuje možnost podání žaloby na obnovu řízení po uplynutí objektivní tříleté lhůty počítané od právní moci napadeného rozhodnutí s jedinou výjimkou. Ta přichází v úvahu v situaci, kdy „trestní rozsudek nebo rozhodnutí o přestupku nebo jiném správním deliktu, na jejichž podkladě bylo v občanském soudním řízení přiznáno právo, byly později podle příslušných právních předpisů zrušeny.“ O tento případ však v projednávané věci nešlo.

Z uvedeného vyplývá, že řešení právní otázky délky a běhu zákonné objektivní lhůty k podání žaloby na obnovu řízení vyplývá přímo z dikce , a proto takto vymezená právní otázka přípustnost dovolání podle ani založit nemůže.

Další dovolatelem předestřená právní otázka (za jakých okolností je soudem schválený smír v rozporu s hmotněprávní úpravou odpovědnosti zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli obsaženou v zákoně č. , , ve znění pozdějších předpisů) přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení nezakládá, protože na jejím vyřešení usnesení odvolacího soudu nezávisí; odvolací soud své rozhodnutí založil na závěru o tom, že žaloba na obnovu řízení byla žalovaným podaná po uplynutí zákonem stanovené objektivní lhůty podle ustanovení

Protože dovolání žalovaného trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat, a protože toto dovolání ani není podle ustanovení přípustné, Nejvyšší soud České republiky je podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 9. 2018

JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu