Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 1732/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce M. Š., podnikatele, se sídlem v Těmicích 149, PSČ 394 96, identifikační číslo osoby 47227524, zastoupeného Mgr. Martinem Slimákem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Olivova 948/6, PSČ 110 00, proti žalované České kanceláři pojistitelů,se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1724/129, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 70099618, zastoupené Mgr. Robertem Tschöplem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Pod křížkem 428/4, PSČ 147 00, o zaplacení částky 225.476,44 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. ledna 2012, č. j. -61, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Se zřetelem k době vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II, části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále též jen „“).

Dovolání žalobce proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10. srpna 2011, č. j. -43, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 225.476,44 Kč s úrokem z prodlení, není přípustné podle ustanovení , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu není rozsudkem měnícím, anipodle ustanovení 237 odst. 1 písm. b) , jelikož o situaci předjímanou v tomto ustanovení se v souzené věci nejedná (rozhodnutí soudu prvního stupně nepředcházelo rozhodnutí, jímž by tento soud rozhodl jinak a jež by bylo zrušeno odvolacím soudem).

Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení (zrušeného nálezem Ústavního soudu ze dne 21. února 2012, sp. zn. , ke dni 31. prosince 2012), neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží ( ).

Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí má zásadní právní význam, může dovolací soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, popřípadě jejichž řešení zpochybnil (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 7, ročník 2004, pod číslem 132). Zásadní význam rozhodnutí po právní stránce může přitom založit jen taková právní otázka, která je pro toto rozhodnutí určující (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2004, sp. zn. , jež je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Dovolatelem otevřená otázka vztahu poučovací povinnosti soudu podle ustanovení a 3 a koncentrace řízení podle ustanovení oproti jeho přesvědčení v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu vyřešena byla, a to rozsudkem ze dne 30. listopadu 2011, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 59/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Nelze přitom dovodit, že se soudy nižších stupňů od závěrů v tomto rozhodnutí přijatých odchýlily; podle obsahu spisu je zřejmé (srov. protokol o jednání konaném dne 4. května 2011), že soud prvního stupně poskytl dovolateli poučení podle ustanovení a 3 dříve, než nastala (uplynutím lhůty jím stanovené k doplnění tvrzení a podání návrhů na provedení důkazů – srov. větu druhou ) koncentrace řízení.

K závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí nevede ani druhá z předestřených právních otázek, neboť nelze přisvědčit dovolateli, že rozhodnutí odvolacího soudu (jímž nebyl zmíněný procesní postup soudu prvního stupně shledán vadným) se odchyluje od ustálené judikatury, konkrétně od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2010, sp. zn. . Jestliže soud prvního stupně poté, co provedl důkazy navržené dovolatelem, též jím předloženým znaleckým posudkem, poučil dovolatele o potřebě doplnit tvrzení o skutečnostech významných pro zjištění výše ušlého zisku a navrhnout k těmto tvrzením důkazy, pak nemohlo být rozumných pochybností o tom, že tento znalecký posudek vyhodnotil (předběžně, neboť definitivní hodnocení důkazů je až věcí meritorního rozhodnutí) jako důkaz, z něhož zjištění o výši ušlého zisku učinit nelze. Tím spíše to platí v situaci, kdy (jak vyplývá z protokolu o jednání) soud prvního stupně ještě před zahájením jednání seznámil účastníky se svými pochybnostmi stran podkladů, z nichž znalec vycházel.

Otázka splňující kritéria vymezená v ustanovení není zahrnuta ani v obsahovém vymezení uplatněných dovolacích důvodů. Výtkou procesních vad, jíž se neotevírá řešení otázky procesního práva, je totiž uplatněn dovolací důvod stanovený v , jenž přípustnost dovolání podle ustanovení založit nemůže (srov. citovaný , část věty za středníkem, ). To pak, že na procesní situaci, kdy účastník zmešká lhůtu stanovenou soudem podle ustanovení věty druhé v důsledku toho, že doplňující podání adresuje a zašle jinému než procesnímu soudu, se nevztahuje ustanovení (a nejsou tu předpoklady ani k jeho aplikaci per analogiam), je zcela zřejmé. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že rozhodnutí odvolacího soudu nečiní zásadně právně významným otázka, jejíž řešení je zcela zjevné a jež nečiní v soudní praxi výkladové těžkosti (srov. např. usnesení ze dne 29. ledna 2001, sp. zn. , ze dne 30. května 2006, sp. zn. , ze dne 24. května 2007, sp. zn. , a ze dne 9. prosince 2009, sp. zn. ).

V situaci, kdy Nejvyšší soud neshledal z hlediska uplatněných dovolacích námitek ani jiné okolnosti, které by činily napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadně významným po právní stránce, a kdy dovolání ani v části směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nelze než uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení ve spojení s odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a Žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, je povinen nahradit žalované náklady, které v dovolacím řízení účelně vynaložila. , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, byla zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. , s účinností ke dni 7. května 2013, kdy byl uveřejněn ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013. Žalované tak náleží mimosmluvní odměna v částce 9.540,- Kč podle ustanovení věty první, , bodu 6, a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. prosince 2012, neboť úkon byl učiněn 30. července 2012, (srov. čl. II ), dále náhrada hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle ustanovení , tj. 2.066,40 Kč, kterou bude advokát jako plátce této daně povinen z odměny a z náhrad odvést a která podle ustanovení rovněž patří k nákladům řízení. Celkovou náhradu ve výši 11.906,40 Kč je dovolatel povinen žalované zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího advokáta ( ve spojení s ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 28. května 2014

JUDr. Pavel P ř í h o d a

předseda senátu