Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 1195/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Pavla Koláře v právní věci žalobkyně M. P. – S. s.r.o., zastoupené JUDr. F. Š., advokátem, proti  žalované T. I. a.s., zastoupené JUDr. P. V., advokátem, o 326 897 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. listopadu 2008, č. j. -94, takto:

I. Dovolání  se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání  žalované proti  v záhlaví označenému  rozsudku,  jímž Vrchní soud v Praze  (poté, co Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 21. ledna 2008, č. j. -79, zrušil jeho předchozí rozsudek ze dne 14. února 2007, č. j. -54, a věc mu vrátil k dalšímu řízení) potvrdil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. dubna 2006, č. j. -38, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 326 897 Kč  s příslušenstvím a náklady řízení (výrok I.), a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.), není přípustné  podle   ve znění účinném do 30. června 2009 – dále též jen „ “ (srov. čl. II. bod 12.  přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení  nebyly  v souzené  věci  naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které  by  odvolací  soud  zrušil). Dovolání, z jehož obsahu (byť je v něm uvedeno, že je jím napadán rozsudek odvolacího soudu  ve všech jeho výrocích)  lze dovodit,  že  jím dovolatelka brojí ve skutečnosti proti napadenému rozhodnutí v rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé, nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím  výroku  ve  věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Dovolatelkou předestřená triviální otázka, zda platnost dohody o narovnání, uzavřené mezi podnikateli při podnikatelské činnosti, lze poměřovat ustanoveními a násl. (dále též jen „obč. zák.“), není otázkou zásadně právně významnou. Je tomu tak proto, že její řešení dává přímo právní předpis, konkrétně ustanovení ve spojení  s obchodního zákoníku. Zásadní  právní  význam  napadeného  rozsudku  a tím i přípustnost dovolání nemůže přivodit  ani  otázka  dovolatelkou tvrzeného nedostatku svobodné vůle při uzavírání dohody o narovnání, neboť na jejím řešení odvolací soud své rozhodnutí nezaložil a ani založit nemohl, neboť skutková tvrzení dovolatelky nebyla způsobilá takový závěr o její nesvobodné vůli a tím i neplatnosti právního úkonu dle obč. zák. učinit. Ani otázku vzdání se nároku dovolatelky (žalované) na smluvní pokutu v dohodě o narovnání, do níž dovolatelka rovněž soustředila  své námitky, neřešil  odvolací  soud v rozporu s hmotným právem, přičemž dovolatelčina formulace této otázky svědčí  o  jejím  nepochopení  institutu  narovnání  podle    a  násl.  obč.  zák. Dohodou o narovnání sporných nebo pochybných práv totiž dosavadní závazek zaniká a je nahrazen závazkem novým, vyplývajícím z narovnání; proto je pojmově vyloučeno, aby se účastník tímto právním úkonem současně nepřípustně vzdal svých práv, jež mohou v budoucnu teprve vzniknout (srov. obč. zák.).

Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalované směřuje  proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný  opravný prostředek  přípustný. Nejvyšší soud  je proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), pro nepřípustnost odmítl [ věta první a o. s. ř].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními věty první, a  Žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinna zaplatit žalobkyni účelně vynaložené náklady dovolacího řízení. Náklady žalobkyně sestávají  ze  sazby  odměny  za zastupování advokátem  v částce 10 000 Kč podle , , ,   a   ,  v platném znění, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle , v platném znění, při připočtení 19% daně z přidané hodnoty ve výši 1 957 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 10. prosince 2009

JUDr. Miroslav  G a l l u s

předseda senátu