Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1660/2018

28 Cdo 1660/2018-123

USNESENÍ

Římskokatolické farnosti Mnichovice,

Česká republika – Státní pozemkový úřad

, IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. listopadu 2017, č. j. -59, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaný

je povinen

zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3 388 Kč k rukám advokáta prof. Dr.h.c. JUDr. Jana Kříže, CSc., do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ) :

Žalovaný napadl dovoláním v celém rozsahu v záhlaví označený rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek pro uznání Okresního soudu Praha – východ ze dne 20. 1. 2017, č. j. -24, jímž soud prvního stupně nahradil projev vůle žalovaného směřující k uzavření dohody o vydání jiné věci než zemědělské nemovitosti (pozemek parc. č. 407 v k. ú. Mnichovice u Říčan, obec Mnichovice) žalobkyni a rozhodl o nákladech řízení (výrok I. rozsudku odvolacího soudu). Současně odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II. rozsudku odvolacího soudu).

Dovolatel předestřel otázku vymezení podmínek, za nichž lze žalobě vyhovět rozsudkem pro uznání ve smyslu , Měl za to, že se odvolací soud při jejím řešení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odkazoval přitom na judikaturu Ústavního i Nejvyššího soudu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. , či nález Ústavního soudu ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. , nález Ústavního soudu ze dne 13. 10. 2016, sp. zn. , nález Ústavního soudu ze dne 1. 8. 2016, sp. zn. , nebo nález Ústavního soudu ze dne 12. 9. 2016, sp. zn. ), dle níž musí soudy přistupovat k vydání rozsudku pro uznání restriktivně. Mínil, že vydání výzvy podle bránila existence restitučních překážek ve smyslu a písm. f) , o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (dále jen „ “), i okolnost, že spor nebylo lze řešit dohodou stran. Poukazoval rovněž na to, že se ve věci, byť opožděně, písemně vyjádřil.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhla jeho odmítnutí pro vady nebo zamítnutí.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dovolání projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první, čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „ “.

Dovolání přitom, aniž nařizoval jednání ( věty první ), odmítl podle ustanovení věty první , neboť není přípustné.

Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu rozhodnutí /usnesení/ vyjmenovaných v ) je totiž třeba poměřovat hledisky uvedenými v , z nichž však žádné naplněno není, neboť relevantní, dovolatelem vymezené, otázky procesního práva, na jejichž vyřešení závisí napadené rozhodnutí, odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, přičemž Nejvyšší soud neshledal důvody k jejich jinému právnímu posouzení.

Rozhodovací praxe dovolacího soudu je ustálena v závěru, že formálními předpoklady vydání rozsudku pro uznání ve smyslu a jsou toliko zákonné podmínky, za nichž fikce uznání nároku nastává; jsou-li tyto předpoklady splněny, právní posouzení věci se omezuje již jen na to, zda nejde o věc, v níž nelze uzavřít nebo schválit smír, případně o jinou věc, v níž zákon vydání kvalifikované výzvy vylučuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2006, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2013, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. ). Řízení o nahrazení projevu vůle o uzavření dohody o vydání jiné věci než zemědělské nemovitosti ve smyslu je přitom typicky řízením, v němž lze uzavřít a schválit soudní smír (k aplikovatelnosti rozsudku pro uznání ve smyslu a v řízení o nahrazení projevu vůle doprovázeném restitučními aspekty srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , a ze dne 11. 7. 2017, sp. zn. ).

Judikatura Nejvyššího soudu je v otázce aplikace dále ustálena v tom smyslu, že usnesení podle je právním prostředkem přípravy jednání, kterou soud provádí se záměrem, aby bylo možné věc rozhodnout zpravidla při jediném jednání. Jedním z předpokladů vydání usnesení, kterým soud žalovanému ukládá se ve věci písemně vyjádřit, je přitom okolnost, že si takový postup vyžaduje povaha věci nebo okolnosti případu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. , publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 76/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2016, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. , uveřejněn pod č. 37 v časopise Soudní judikatura, roč. 2009, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2004, sp. zn. , uveřejněno pod č. 173 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004). Povahou věci se zde rozumí skutková či právní obtížnost věci, která si vyžaduje kvalifikovanou přípravu jednání; okolnosti případu jsou pak vymezeny skutečnostmi doprovázejícími konkrétní spor bez ohledu na jeho složitost po stránce skutkové nebo právní (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 65/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. ).

Má-li se v řízení podle za to, že žalovaný nárok uplatněný proti němu žalobou uznal, soud rozhodne podle rozsudkem pro uznání, i když se žalovaný ještě před vydáním rozsudku pro uznání ve věci písemně vyjádřil tak, že nárok žalobce zcela neuznává, a i když ve svém opožděném vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji procesní obranu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, pod č. 21/2006, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 12. 2010, sp. zn. ). Opožděně podané vyjádření ve věci může mít právní význam jen tehdy, jestliže žalovaný prokáže, že mu ve vyjádření bránil vážný důvod, a současně jestliže takový vážný důvod alespoň sdělil soudu ve lhůtě stanovené pro podání vyjádření nebo jestliže u něj šlo o tak vážný důvod, který mu zabránil, aby soudu byť jen sdělil, že u něj nastal vážný důvod, který mu bránil podat včas písemné vyjádření (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2011, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2011, sp. zn. ). I když vymezení takového vážného důvodu vždy závisí na posouzení všech konkrétních okolností každého jednotlivého případu, lze – s přihlédnutím k povaze věci – obecně uvést, že vážný důvod vyjadřuje překážku, která žalovanému zabraňuje vyjádřit se včas ve věci, popřípadě překážku, která žalovanému zabraňuje sdělit soudu i to, že pro ni nemůže včas podat vyjádření ve věci, a která je v konkrétní situaci vnímána jako stav ospravedlňující nečinnost ze strany žalovaného; překážka v tom, že žalovaný neučinil potřebné úkony, tedy musí mít s ohledem na svou povahu, nepředvídatelnost, závažnost, rozsah nebo i z jiných důvodů obecný aspekt ospravedlnitelnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2013, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 51/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2017, sp. zn. ).

Jestliže tedy odvolací soud v řízení o nahrazení projevu vůle o uzavření dohody o vydání jiné věci než zemědělské nemovitosti ve smyslu za situace, kdy se dovolatel, ačkoliv mu byla dne 14. 12. 2016 společně s žalobou doručena výzva k vyjádření podle (obsahující i řádné poučení o následcích nevyhovění výzvě), v uložené třicetidenní lhůtě ve věci písemně nevyjádřil, přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že se má za to, že žalobou uplatněný nárok byl uznán ( odst.

5

) a je proto namístě vyhovět žalobě rozsudkem pro uznání ( ), nijak se od výše citované judikatury neodchýlil. Na uvedeném nic nemění ani skutečnost, že dovolatel dne 16. 1. 2017 požádal o prodloužení lhůty k písemnému vyjádření s odůvodněním, že výzva mu byla doručena v období Vánoc, kdy u něj navíc probíhaly organizační změny, v důsledku kterých se nacházel v personálním podstavu. Tyto překážky totiž, jak správně dovodil odvolací soud, nelze považovat za vážný důvod ve smyslu výše citované judikatury, neboť v nich není možné spatřovat aspekt nepředvídatelnosti ani obecné ospravedlnitelnosti

,

a to zejména s ohledem na to, že dovolatel je státním orgánem vystupujícím jménem státu, který má být v rámci plnění svých úkolů a povinností schopen činit odpovídající právní úkony či si zajistit adekvátní právní pomoc; přitom ve stanovené lhůtě ani nežádal jejího prodloužení. Důvody opožděného vyjádření předestírané dovolatelem tudíž zjevně nepředstavují mimořádné okolnosti, pro něž by ve smyslu výše citované judikatury nebylo namístě žalobě vyhovět rozsudkem pro uznání.

Neobstojí pak ani námitka dovolatele, že nedostatky žaloby spočívající v absenci argumentace vztahující se k aplikaci překážek vydání nárokované nemovitosti podle a písm. f) v řízení o nahrazení projevu vůle znemožňovaly vydání výzvy podle a následné vyhovění žalobě rozsudkem pro uznání ( ). Absence všech tvrzení nezbytných pro vyhovění žalobnímu návrhu, respektive neoznačení veškerých potřebných důkazů (či nezpůsobilost předložených důkazů prokázat rozhodné skutečnosti) totiž nepředstavují vady působící neprojednatelnost žaloby ve smyslu , je-li v návrhu vylíčen skutkový děj v rozsahu, který umožňuje jednoznačnou individualizaci žalovaného nároku (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 6. 2008, sp. zn. , a ze dne 11. 5. 2015, sp. zn. , eventuálně rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2015, sp. zn. , a ze dne 11. 7. 2017, sp. zn. ). Rozhodující z hlediska splnění náležitostí žaloby nezbytných pro vydání rozsudku pro uznání je přitom toliko skutečnost, že žaloba vylíčení rozhodujících skutečností obsahuje, nikoliv zda jsou žalobní tvrzení podložena důkazy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2017, sp. zn. , ze dne 29. 8. 2012, sp. zn. , a ze dne 14. 4. 2008, sp. zn. ). Jestliže tedy v nyní řešené věci žaloba obsahovala dostatečně určité údaje o oprávněné i povinné osobě, pozemku i vylíčení skutečnosti vedoucí k majetkové křivdě, na jejímž základě uplatnila žalobkyně svůj nárok, a to v takovém rozsahu, že ji bylo možno projednat a bez dalšího jí vyhovět (vycházeje z žalobních tvrzení), bylo tudíž zcela namístě při splnění ostatních podmínek ( ) i vydat rozsudek pro uznání ( )

.

Bylo pak na žalovaném dovolateli, aby námitky existence překážek bránících uspokojení restitučního nároku ve smyslu a písm. f) uplatnil ve včasném písemném vyjádření k žalobě, přičemž v důsledku porušení jeho procesních povinností k jeho tvrzením již přihlížet nelze. S výjimkou zcela obecného tvrzení, že nárokovaný pozemek o celkové výměře 11.073 m

2

nelze vydat, neboť zčásti přiléhá k železniční trati a silnici, pročež se v určitém rozsahu nachází v ochranných pásmech těchto komunikací, ostatně dovolatel důvody bránící dle jeho názoru naturální restituci nekonkretizoval ani v dalším průběhu řízení.

Pro úplnost je nutno dodat, že dovolatelem odkazovaná judikatura na posuzovaný případ nedopadá. V usnesení ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. , totiž Nejvyšší soud posuzoval toliko existenci okolností případu vyžadujících vydání kvalifikované výzvy podle ,

nález Ústavního soudu ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. , se zabýval situací, kdy účastník řízení nepodal písemné vyjádření k výzvě podle , neboť se nikoliv nerozumně domníval, že se bude moci vyjádřit při ústním jednání, nález Ústavního soudu ze dne 13. 10. 2016, sp. zn. , řešil otázku vydání kvalifikované výzvy s následnou fikcí uznání nároku v řízení o stanovení výživného zletilé osobě, nález Ústavního soudu ze dne 1. 8. 2016, sp. zn. , posuzoval včasnost vyjádření nezastoupené fyzické osoby se zřetelem k jejímu důchodovému věku a aktivně projevené vůli účastnit se soudního řízení a nálezem ze dne 12. 9. 2016, sp. zn. , konečně Ústavní soud zohlednil zrakové onemocnění dotčeného účastníka řízení.

Napadá-li dovolatel rozsudek odvolacího soudu i ve výroku o náhradě nákladů řízení, není dovolání v tomto rozsahu přípustné se zřetelem k

Jelikož jsou splněny důvody pro odmítnutí dovolání ( ), neshledal současně Nejvyšší soud návrh dovolatele na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu „projednatelným“ (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. ); více se jím proto nezabýval.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , a v situaci, kdy dovolání žalovaného bylo odmítnuto a kdy k nákladům žalobkyně patří odměna advokáta ve výši 2 500 Kč [srov. , , a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], spolu s náhradou hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 300 Kč na jeden úkon právní služby ( téže vyhlášky) a náhradou za daň z přidané hodnoty ( ), dohromady ve výši 3 388 Kč.

Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu

www.nsoud.cz

, rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách nalus.usoud.cz.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. 6. 2018

Mgr. Zdeněk Sajdl

předseda senátu