Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1659/2025

28 Cdo 1659/2025-140

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně TOMASY s.r.o., IČ 242 85 731, se sídlem v Mníšku pod Brdy, Rymaně 1344, zastoupené JUDr. Jiřím Tvrdkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Semická 3292/6, proti žalované DAVID SERVIS spol. s r.o., IČ 625 25 000, se sídlem v Českých Budějovicích, Čechova 1622, zastoupenéJUDr. Ing. Šimonem Petákem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 1003/3, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. února 2025, č. j. -105, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem pro uznání ze dne 1. 10. 2024, č. j. -61, nahradil projev vůle žalované ve věci předávacího protokolu díla ve specifikovaném znění (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Žalobkyně se domáhala nahrazení projevu vůle žalované – jejího podpisu na předávacím protokolu – s tím, že jako zhotovitelka dokončila sjednané dílo, žalovaná však jeho písemné předání ve smyslu uzavřené smlouvy o dílo zmařila kladením podmínek v rozporu se smlouvou. Soud vyzval žalovanou podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), aby se ve lhůtě 30 dnů písemně vyjádřila k žalobě, a současně ji poučil o následcích nesplnění této výzvy. Žalovaná na kvalifikovanou výzvu ve lhůtě adekvátně nereagovala, pročež okresní soud rozhodl rozsudkem pro uznání ve smyslu

2. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 27. 2. 2025, č. j. -105, k odvolání žalované rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že se rozsudek pro uznání nevydává. Odvolací soud dospěl k závěru, že nebyly splněny předpoklady pro vydání kvalifikované výzvy dle , pročež ve věci nemohlo být rozhodnuto rozsudkem pro uznání. S odkazem na ve spojení s dovodil, že nelze nahrazovat projev vůle žalované zpětně ke dni 1. 11. 2020, jak žádala žalobkyně. Je-li žaloba na nahrazení projevu vůle žalobou na plnění, pak se skrze ni lze domáhat toliko plnění, které nebylo ke dni vydání rozhodnutí splněno. Tvrdí-li však žalobkyně, že dílo bylo ke zmiňovanému dni již předáno, měla by být žaloba, již označil za vnitřně rozpornou, pro nedůvodnost zamítnuta. Uvedená rozpornost žaloby pak vylučuje postup v intencích o. s. ř, pročež zde nemohly být splněny ani podmínky pro vydání rozsudku pro uznání.

3. Rozsudek krajského soudu napadá dovoláním žalobkyně, považujíc je za přípustné podle pro odklon odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu v otázce možnosti vydání rozsudku pro uznání v projednávané kauze. Konkrétně dovozuje rozpor napadeného rozhodnutí s usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. , jehož odůvodnění doslovně cituje, dále pak s usnesením téhož soudu sp. zn. . Prosazujíc, že v nynější věci bylo možné rozhodnout rozsudkem pro uznání, považuje rozhodnutí soudu prvního stupně za správné, naopak rozsudek krajského soudu za vadný. Závěrem žádá jeho zrušení a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení, eventuálně jeho změnu ve smyslu potvrzení prvostupňového rozsudku.

4. K dovolání se negativně vyjádřila žalovaná, jež navrhla, aby bylo Nejvyšším soudem odmítnuto, respektive zamítnuto a jí byla přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení.

5. Při rozhodování o dovolání bylo postupováno podle ve znění pozdějších předpisů.

6. Nejvyšší soud se jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou dle , zabýval jeho přípustností.

7. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

8. Dovolání ovšem za přípustné mít nelze.

9. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích konstantně zastává názor, že k vydání usnesení podle může soud přistoupit zásadně jen tehdy, jsou-li splněny podmínky řízení a byly-li odstraněny případné vady žaloby (srov. především rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2003, sp. zn. ). Žalovanému může být uložena povinnost kvalifikovaného vyjádření jen ve vztahu k dostatečně určité, konkrétní a věcně odůvodněné žalobě. Žaloba musí vedle obecných náležitostí stanovených pro každé podání v obsahovat dále ty uvedené v Žalobce je povinen krom definování účastníků vylíčit rozhodující skutečnosti, označit důkazy, jichž se dovolává, a z žaloby musí být patrné, čeho se domáhá (žalobní petit), aniž by byla vyžadována právní kvalifikace uplatněného nároku. Žalobní petit musí být přesný, srozumitelný a určitý, přičemž soud je jím ve smyslu vázán (podrobněji viz například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2021, sp. zn. , a ze dne 26. 3. 2024, sp. zn. ). Rozhodnutí rozsudkem pro uznání je pak vyloučeno též v případech, nelze-li žalobnímu žádání vyhovět plně (k tomu srov. kupříkladu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2025, sp. zn. ).

10. Rekapitulovaným závěrům judikatury připouštějící rozhodnutí na základě fikce uznání ( ) toliko v případě řádné a určité žaloby pak zcela odpovídá i úvaha odvolacího soudu v nyní projednávané věci, vystavěl-li své rozhodnutí (o tom, že se rozsudek pro uznání nevydává) na zjištění, že nebyly splněny předpoklady vydání výzvy ve smyslu , neboť žalobu považoval za vnitřně rozpornou, z čehož dovodil, že v ní uplatněnému žádání není možné plně vyhovět.

11. Právě popsaná konkluze o nedostatku žaloby vylučujícímu postup podle se pak jeví konformní i s dovolatelkou citovanými usneseními Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. , a ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. , jež rovněž artikulují shora připomenuté – že podmínkou vydání výzvy podle je mimo jiné řádná, určitá a vnitřně nerozporná žaloba. Ani navazujícím tezím vysloveným v nich ohledně možnosti rozhodnout ve sporech o nahrazení projevu vůle rozsudkem pro uznání, jakož i stran dalších podmínek vydání rozhodnutí ve smyslu , se přitom úvahy krajského soudu v nynější věci nikterak nepříčí. Odvolací soud totiž připouští (již v reakci na odvolací námitky), že i v případě žaloby na nahrazení projevu vůle lze rozhodnout rozsudkem pro uznání, leč připomíná, že pouze tehdy, jsou-li splněny zákonné předpoklady vydání usnesení podle , a následně , zahrnující řádný návrh na zahájení řízení. Vzdor mínění dovolatelky nikterak nenaznačuje, že by v daném případě nešlo o složitou věc vyžadující stanovisko protistrany, ani nezpochybňuje, že se žalovaná kvalifikovaně včas nevyjádřila. Dovolatelkou citované judikatuře se tak naříkané rozhodnutí nepříčí, pročež ani nelze uvažovat o přípustnosti dovolání v tomto smyslu.

12. Neuvádí-li žalobkyně další judikaturu, s níž by napadené rozhodnutí bylo v rozporu, nezbylo Nejvyššímu soudu než dovolání ve smyslu jako nepřípustné odmítnout.

13. O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího, bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci ( ).

Poučení: Proti tomuto usnesenínení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. 2. 2026

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.

předseda senátu