Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 1951/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně UNIQUA pojišťovna, a. s., se sídlem v Praze 6, Evropská 136/810, PSČ 160 12, identifikační číslo osoby 49240480, zastoupené JUDr. Filipem Chytrým, advokátem, se sídlem v Praze 2, Rubešova 83/10, proti žalovanému M. R., zastoupenému Mgr. Zdeňkem Ptáčkem, advokátem, se sídlem v Chebu, Májová 23, o zaplacení částky 1,938.808,- Kč, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. října 2009, č. j. -57, takto:

I. Dovolání seodmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Dovolání žalovaného proti v záhlaví označenému rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek pro uznání ze dne 15. prosince 2008, č. j. -20, kterým Okresní soud v Chebu uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 1,938.808,- Kč a nahradit jí náklady řízení, není přípustné podle ustanovení (dále též jen „ “), neboť rozhodnutí soudu prvního stupně nepředcházelo rozhodnutí, kterým by tento soud rozhodl ve věci samé jinak a jež by bylo zrušeno odvolacím soudem. Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť rozsudek odvolacího soudu v napadeném potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (srov. ).

Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí má zásadní právní význam, může dovolací soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod č. 132).

Dovolatelem předložená právní otázka byla již v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, odvolací soud tuto otázku řešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí a důvod, pro nějž by měla být tato otázka posouzena jinak, Nejvyšší soud neshledává.

Již v rozsudku ze dne 8. března 2005, sp. zn. , uveřejněném pod č. 21/2006 Sbírky soudních rozhodnutích a stanovisek, Nejvyšší soud vyložil, že má-li se za řízení ve smyslu ustanovení za to, že žalovaný nárok uplatněný proti němu žalobou uznal, soud rozhodne podle ustanovení rozsudkem pro uznání, i když se žalovaný ještě před vydáním rozsudku pro uznání ve věci písemně vyjádřil tak, že nárok žalobce zcela neuznává, a i když ve svém opožděném vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji procesní obranu. Jestliže žalovaný podal vyjádření ve věci až po uplynutí lhůty určené v usnesení o výzvě k vyjádření vydaném podle ustanovení , nenastane fikce uznání nároku uplatněného proti žalovanému v žalobě jen tehdy, jestliže žalovaný prokáže, že mu v podání vyjádření bránil vážný důvod, a současně, jestliže takový vážný důvod alespoň sdělil soudu ve lhůtě stanovené pro podání vyjádření nebo jestliže šlo o tak vážný důvod, který mu zabránil v tom, aby soudu byť jen sdělil, že u něj tento vážný důvod nastal.

V rozsudku ze dne 22. června 2010, sp. zn. , in www.nsoud.cz, pak Nejvyšší soud dodal, že je právně nevýznamné, jak brzy po marném uplynutí lhůty stanovené podle , věty druhé, , se žalovaný k žalobě vyjádřil.

Závěr, že marným uplynutím lhůty stanovené podle , věty druhé, nastává fikce uznání nároku uplatněného v žalobě (nesdělil-li žalovaný v této lhůtě soudu, jaký vážný důvod mu ve vyjádření brání, ačkoliv tak mohl učinit), implikuje též zápornou odpověď na otázku, zda soud mohl po marném uplynutím stanovené lhůty rozhodnout o jejím prodloužení, popřípadě prominout její zmeškání.

V situaci, kdy Nejvyšší soud neshledal ani jiné okolnosti, které by činily napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadně významným po právní stránce, nelze než uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( , věta první, ), dovolání podle ustanovení ve spojení s odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , , a ; žalobkyni, která by měla na jejich náhradu právo, podle obsahu spisu takové náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. prosince 2010

JUDr. Pavel P ř í h o d a předseda senátu