Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSCR 18/2017

XY

29 NSČR 18/2017-B-68

U S N E S E N Í

J. K.

,

narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Ludvíkem Novotným, advokátem, se sídlem v Letohradu, Václavské náměstí 76, PSČ 561 51, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. XY, o schválení oddlužení, o dovolání dlužnice proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. listopadu 2015, č. j. XY, 4 VSPH XY, takto:

Dovolání

se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením ze dne 17. července 2015, č. j. XY, Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „

insolvenční soud

“):

[1] Neschválil oddlužení dlužnice (J. K.) [bod I. výroku].

[2] Prohlásil konkurs na majetek dlužnice (bod II. výroku).

[3] Určil, že konkurs bude projednáván jako nepatrný (bod III. výroku).

[4] Oznámil, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění (tohoto usnesení) v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku).

K odvolání dlužnice Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23. listopadu 2015, č. j. XY, 4 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech I. a II. výroku.

Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, jehož přípustnost vymezuje na základě ustanovení , (dále jen „ “), tak, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky „procesního práva“, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena [otázky, zda insolvenční soud má při rozhodování, zda schválí návrh na povolení oddlužení, nebo zda jej zamítne, přihlížet k možné budoucí aplikaci , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), aby umožnil co nejvyšší míru uspokojení pohledávek přihlášených věřitelů] a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , odmítl podle a 2

Napadené rozhodnutí je totiž v posouzení předpokladů pro (ne)schválení oddlužení souladné s judikaturou Nejvyššího soudu. K tomu srovnej zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (rozhodnutí je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu), v němž Nejvyšší soud mimo jiné uzavřel, že neodůvodňuje-li stav insolvenčního řízení v době, kdy insolvenční soud rozhoduje o schválení oddlužení, závěr, že nezajištění věřitelé, kteří nesouhlasili s nižším plněním, obdrží na úhradu svých pohledávek v oddlužení alespoň plnění v rozsahu 30 %, insolvenční soud oddlužení neschválí. Na takovém základě lze totiž důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé (kteří nesouhlasili s nižším plněním), bude nižší než 30 % jejich pohledávek.

K těmto závěrům se Nejvyšší soud následně přihlásil např. v usnesení ze dne 23. února 2011, sen. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2012, pod číslem 10, v usnesení ze dne 31. března 2011, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 113/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v usneseních ze dne 28. července 2016, sen. zn. a sen. zn. .

Dovolatelkou předestřená otázka, zda při posuzování předpokladů pro (ne)schválení oddlužení lze přihlížet k možné budoucí aplikaci ustanovení (podle něhož může insolvenční soud za určitých podmínek přiznat osvobození od placení pohledávek i dlužníku, který poskytl nezajištěným věřitelům plnění nižší než 30 % jejich pohledávek), dovolání přípustným nečiní.

Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. vysvětlil, že ustanovení zcela zjevně míří na situace, kdy při rozhodování o schválení oddlužení stav insolvenčního řízení nasvědčoval tomu, že podmínka dle bude splněna (že nezajištění věřitelé, kteří nesouhlasili s nižším plněním, obdrží na úhradu svých pohledávek v oddlužení alespoň plnění v rozsahu 30 %), avšak v průběhu oddlužení tento předpoklad naplněn nebyl a současně nedošlo k přeměně schváleného oddlužení v konkurs dle .

V usnesení ze dne 24. července 2014, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 10/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud na dané téma uzavřel, že výjimka (pro osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení) obsažená v je podmíněna okolnostmi, které dlužník nezavinil a které nastaly v průběhu již schváleného oddlužení.

Pro výsledek dovolacího řízení je právně bezcenné tvrzení dovolatelky, že odvolací soud měl přihlédnout též k existenci pohledávky dovolatelky vůči P. D. a J. Š., a že byla zrušena vyživovací povinnost dovolatelky vůči J. Š. Jednak jde o skutečnosti, které nastaly po rozhodnutí odvolacího soudu (§ 241a odst. 6 o. s. ř), jednak je z napadeného rozhodnutí zřejmé, že odvolací soud při výpočtu výše plnění, jež by dovolatelka byla schopna v oddlužení nabídnout svým nezajištěným věřitelům, nezohlednil existenci vyživovací povinnosti dovolatelky vůči J. Š.

V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části výroku usnesení odvolacího soudu, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě II. výroku o prohlášení konkursu na majetek dlužnice, je samostatným důvodem pro odmítnutí dovolání také (především) okolnost, že dovolací argumentace žádnou svou částí nezpochybňuje předpoklady pro vydání rozhodnutí o prohlášení konkursu.

Výrok o prohlášení konkursu na majetek dlužnice má povahu výroku závislého na výroku o neschválení oddlužení. V režimu ustanovení by tedy byl automaticky odklizen (zrušen), kdyby Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným a důvodným v rozsahu, v němž odvolací soud napadeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o neschválení oddlužení.

To však nic nemění na skutečnosti, že směřuje-li dovolání i proti tomuto výroku, nemůže být přípustné, jestliže neobsahuje žádné důvody, pro které by nemohl samostatně obstát výrok o prohlášení konkursu. Srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2011, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 110/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i (k přípustnosti dovolání) důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. března 2017

Mgr. Milan P o l á š e k předseda senátu