Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSCR 119/2016

MSPH 88 INS XY

-28

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Jiřího Zavázala v insolvenční věci dlužníků J. Š., narozeného XY, a L. Š., narozené XY, obou bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. XY, o schválení oddlužení, o dovolání dlužníka J. Š., zastoupeného Mgr. Jurajem Alexandrem, advokátem, se sídlem v Praze 3, Libická 1918/6, PSČ 130 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. března 2016, č. j. , 4 VSPH XY, takto:Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Usnesením ze dne 1. října 2015, č. j. , Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“):

[1] Neschválil oddlužení dlužníků (manželů J. a L. Š.) [bod I. výroku].

[2] Prohlásil konkurs na majetek dlužníků (bod II. výroku).

[3] Oznámil, že okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku nastávají účinky prohlášení konkursu (bod III. výroku).

[4] Uložil insolvenčnímu správci, aby mu do 2 měsíců od doručení usnesení navrhl další postup v řízení (bod IV. výroku).

K odvolání dlužníků Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 22. března 2016, č. j. , 4 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech I. a II. výroku.

Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník J. Š. dovolání, jehož přípustnost vymezuje na základě ustanovení , (dále též jen „ “), tak, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky „hmotného práva“, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (otázky, zda neposkytnutí poučení dle a 3 je vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), respektive otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (otázky, zda v případě, že dlužník navrhuje oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, může insolvenční soud směřovat svá poučení pouze k naplnění předpokladů pro oddlužení plněním splátkového kalendáře) a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , odmítl podle a 2

Napadené rozhodnutí je totiž v posouzení předpokladů pro schválení oddlužení souladné s judikaturou Nejvyššího soudu. Konkrétně jde o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2011, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 113/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (z obou rozhodnutí napadené rozhodnutí výslovně vychází), a o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. února 2011, sen. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2012, pod číslem 10 (rozhodnutí jsou - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupná i na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Na řešení dovolatelem položených otázek pak napadené rozhodnutí nespočívá (odpovědi na ně jsou pro výsledek dovolacího řízení bezcenné), když v řízení nešlo o to, že by dlužníci nevylíčili všechny rozhodné skutečnosti o svých majetkových poměrech nebo že by je uvedli neúplně ( ), respektive o to, že rozhodnutí o neschválení oddlužení bylo výsledkem nesplnění důkazní povinnosti dlužníky, kteří dosud nenavrhli důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení o svých majetkových poměrech ( ), nýbrž o to, že podle zjištěných majetkových poměrů dlužníků oddlužení nelze schválit.

Ostatně, kdyby měl soud vyjít z toho, co dovolatel takto tvrdí [že dlužníci před rozhodnutím o tom, zda se oddlužení schvaluje, nevylíčili všechny rozhodné skutečnosti o svých majetkových poměrech nebo že je uvedli neúplně, případně že soudu nenabídli všechny důkazy o stavu a hodnotě svého majetku, ač taková povinnost plyne již z náležitostí kladených na seznam majetku ve smyslu a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( )], byl by to opět důvod pro neschválení oddlužení pro lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníků k plnění povinností v insolvenčním řízení (srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. června 2015, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 24/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části výroku usnesení odvolacího soudu, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě II. výroku o prohlášení konkursu na majetek dlužníků, je samostatným důvodem pro odmítnutí dovolání také (především) okolnost, že dovolací argumentace žádnou svou částí nezpochybňuje předpoklady pro vydání (výroku) usnesení o prohlášení konkursu.

Výrok o prohlášení konkursu na majetek dlužníků má povahu výroku závislého na výroku o neschválení oddlužení. V režimu ustanovení by tedy byl automaticky odklizen (zrušen), kdyby Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným a důvodným v rozsahu, v němž odvolací soud napadeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o neschválení oddlužení.

To však nic nemění na skutečnosti, že směřuje-li dovolání i proti tomuto výroku, nemůže být přípustné, jestliže neobsahuje žádné důvody, pro které by nemohl samostatně obstát výrok o prohlášení konkursu. Srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2011, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 110/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i (k přípustnosti dovolání) důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkům, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 28. července 2016

JUDr. Zdeněk K r č m á ř

předseda senátu