Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSCR 67/2017

MSPH 76 INS XY

29 NSČR 67/2017-B-47

U S N E S E N Í

P. S.

,

narozeného XY, bytem XY, a

K. S.

,

narozené

XY, bytem XY, obou zastoupených Mgr. Daliborem Franzem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Římská 1276/36, PSČ 120 00, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o schválení oddlužení, o dovolání dlužníků proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. listopadu 2016, č. j. , 1 VSPH XY, takto:

Dovolání

se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Usnesením ze dne 2. června 2016, č. j. , Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) mimo jiné neschválil oddlužení dlužníků (P. S. a K. S.) [bod I. výroku] a prohlásil konkurs na majetek dlužníků (bod II. výroku).

K odvolání dlužníků Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech I. a II. výroku.

Dovolání dlužníků proti usnesení odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle , (dále též jen „ “), a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , Nejvyšší soud odmítl podle a 2

Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je ve výkladu dovoláním předestřených otázek souladné s níže uvedenou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

V důvodech usnesení ze dne 28. července 2011, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutích a stanovisek (dále jen R „14/2012“) [které je – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže – veřejnosti dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu], Nejvyšší soud při výkladu , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), vysvětlil, že dotčené ustanovení patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, tak bude závislý na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení.

Na závěry obsažené v R 14/2012 pak Nejvyšší soud navázal např. v usnesení ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 86/2013“), v němž mimo jiné poukázal na to, že dlužník je ve smyslu ustanovení povinen v seznamu závazků jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Tamtéž Nejvyšší soud uzavřel, že v tom, že dlužník v seznamu závazků zamlčel některé své věřitele, spatřuje vzorový příklad toho, že dlužník sledoval oddlužením nepoctivý záměr.

V poměrech projednávané věci je zřejmé, že dovolatelé v seznamu závazků zamlčeli většinu svých věřitelů (označili v něm 12 věřitelů, zatímco do insolvenčního řízení přihlásilo do konce stanovené přihlašovací lhůty své pohledávky 26 věřitelů). Okolnost, že dovolatelé si nebyli a ani nemohli být vědomi skutečného rozsahu svých závazků, když byli lehkomyslní při soudních sporech a vyplňování blankosměnek (jak tvrdí v dovolání), přitom sama o sobě nevede k závěru, že si nemohli a neměli být vědomi skutečného počtu svých věřitelů. Navíc nelze přehlédnout, že dovolatelé při přezkumném jednání konaném dne 2. června 2016, na němž byly přezkoumány pohledávky 24 věřitelů v celkové výši 18.196.042,43 Kč, popřeli jen pohledávku jednoho věřitele v rozsahu 1.262.000 Kč.

Otázkou předpokladů pro (ne)schválení oddlužení z hlediska kritéria formulovaného se Nejvyšší soud zabýval již v usnesení ze dne 29. září 2010, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 61/2011“), v němž mimo jiné uzavřel, že neodůvodňuje-li stav insolvenčního řízení v době, kdy insolvenční soud rozhoduje o schválení oddlužení, závěr, že nezajištění věřitelé, kteří nesouhlasili s nižším plněním, obdrží na úhradu svých pohledávek v oddlužení alespoň plnění v rozsahu 30 %, insolvenční soud oddlužení neschválí. Na takovém základě lze totiž důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé (kteří nesouhlasili s nižším plněním), bude nižší než 30 % jejich pohledávek.

K těmto závěrům se Nejvyšší soud následně přihlásil např. v usnesení ze dne 23. února 2011, sen. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2012, pod číslem 10, v usnesení ze dne 31. března 2011, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 113/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále v usneseních ze dne 28. července 2016, sen. zn. , ze dne 28. července 2016, sen. zn. , a ze dne 15. března 2017, sen. zn. .

Dovolání nečiní přípustným ani námitka, podle níž se soudy nižších stupňů při posuzování zákonné výše 30 % uspokojení pohledávek nezabývaly otázkou, zda věřitelé souhlasí s případným nižším uspokojením. Dovolatelé míní, že insolvenční soud měl postupovat podle , tedy oddlužení povolit a otázku souhlasu věřitelů s nižším uspokojením prozkoumat až v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí.

Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 28. března 2013, sen. zn. , na dané téma uvedl, že skutečnost, že se nezajištění věřitelé dlužníka (či alespoň některý z nich) spokojí s nižším než zákonem stanoveným minimálním plněním dlužníka, je ve prospěch dlužníka. Je proto zcela na dlužníkovi, aby (nejlépe již při podání insolvenčního návrhu) doložil, že se dohodl s některým svým věřitelem, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží, bude nižší než 30 % jeho pohledávky. K tomu srov. a , o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení , ve znění účinném do 30. června 2017 (pro věc rozhodném), podle nichž je písemný souhlas nezajištěného věřitele přílohou návrhu na povolení oddlužení.

Vycházel-li proto odvolací soud z toho, že každému z nezajištěných věřitelů musí dlužníci uhradit alespoň 30 % jeho pohledávky, pak právní posouzení věci odvolacím soudem není neúplné, nýbrž je zřejmé, že odvolací soud neměl za doložené, že by některý z věřitelů souhlasil s tím, že při oddlužení obdrží plnění v hodnotě nižší než 30 % jeho pohledávky. Tento úsudek ostatně dovolatelé nijak nezpochybňují (netvrdí, že by některý z věřitelů souhlasil s nižším plněním).

Výklad prosazovaný dovolateli je navíc v rozporu s dikcí i smyslem , z něhož plyne, že insolvenční soud je oprávněn (povinen) zkoumat otázku souhlasu věřitelů s nižším plněním již při rozhodování o návrhu na povolení oddlužení. K tomu srov. opět závěry obsažené v R 61/2011, podle nichž jestliže podle dlužníkových tvrzení zahrnutých v návrhu na povolení oddlužení sepsaném na předepsaném formuláři a v povinných přílohách návrhu na povolení oddlužení dlužník nabízí svým nezajištěným věřitelům (kteří nesouhlasili s nižším plněním) méně než 30 % jejich pohledávek, pak je to ve smyslu důvodem pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. „Důvodný předpoklad“ insolvenčního soudu podle uvedeného ustanovení vychází z údajů tvrzených a doložených samotným dlužníkem.

V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě II. výroku o prohlášení konkursu na majetek dlužníků, je samostatným důvodem pro odmítnutí dovolání také (především) okolnost, že dovolací argumentace v žádném ohledu nezpochybňuje předpoklady pro vydání rozhodnutí o prohlášení konkursu.

Výrok o prohlášení konkursu na majetek dlužníků má povahu výroku závislého na výroku o neschválení oddlužení. V režimu by tedy byl automaticky odklizen (zrušen), kdyby Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným a důvodným v rozsahu, v němž odvolací soud napadeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o neschválení oddlužení.

To však nic nemění na skutečnosti, že směřuje-li dovolání i proti tomuto výroku, nemůže být přípustné, jestliže neobsahuje žádné důvody, pro které by nemohl samostatně obstát výrok o prohlášení konkursu. Srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2011, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 110/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i (k přípustnosti dovolání) důvody R 86/2013.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkům, insolvenční správkyni, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 16. ledna 2018

Mgr. Milan Polášek

předseda senátu