Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSCR 17/2013

XY

-57

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Jiřího Zavázala v insolvenční věci dlužnice A. K., narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. XY, o způsobu řešení úpadku dlužnice, o dovolání dlužnice zastoupené JUDr. Zdeňkou Doležílkovou, advokátkou, se sídlem v Ostravě ­– Nové Bělé, Ovesná 356/7, PSČ 724 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. října 2012, č. j. XY, 2 VSOL XY, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Usnesením ze dne 24. dubna 2012, č. j. XY, neschválil Krajský soud v Ostravě (dále též jen „insolvenční soud“) oddlužení dlužnice a prohlásil konkurs na její majetek.

K odvolání dlužnice Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu (první výrok). Současně rozhodl, že státu se nepřiznává náhrada nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Odvolací soud přitakal insolvenčnímu soudu v závěru, že dlužnice v návrhu na povolení oddlužení (a v seznamu závazků) neuvedla dva podstatné závazky (vůči FINWAY a. s. a TOYOTA Financial Services Czech, s. r. o.), ačkoli si jejich existence v době podání návrhu musela být vědoma, v důsledku čehož nemohl insolvenční soud řádně posoudit, zda jsou u dlužnice splněny předpoklady pro povolení oddlužení dle , o úpadku a způsobech jeho řešení (). Z uvedeného podle odvolacího soudu vyplývá, že dlužnice přistoupila k plnění svých povinností v insolvenčním řízení nedbale a byla naplněna skutková podstata ustanovení (správně „písm. b/“) , která brání schválení oddlužení, přičemž není rozhodné, zda tak dlužnice učinila vědomě či z nedbalosti.

Další důvod, bránící schválit oddlužení, odvolací soud dovozoval z překážky dle . Uzavřel totiž, že z příjmů dlužnice tak, jak byly v řízení doloženy (bez ohledu na to, zda je získala vlastním přičiněním či z daru od třetích osob), by nebyly uspokojeny pohledávky nezajištěných věřitelů v minimální zákonné výši 30 %. Dlužnice by uhradila pouze 20,5 % „uvažovaných“ pohledávek nezajištěných věřitelů.

K dalším příjmům dlužnice odvolací soud podotkl, že možnost získání další nekonkretizované částky od J. Š. byla tvrzena až u jednání odvolacího soudu. Dlužnice však nebyla schopna tuto částku ani specifikovat, natož doložit konkrétní závazek jmenovaného přispět dlužnici na plnění splátek v oddlužení.

Proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, které Nejvyšší soud podle ustanovení a , (dále též jen „“), odmítl jako nepřípustné.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení (o situaci předvídanou v ustanovení nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.

Z ustanovení se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Jen z pohledu tohoto důvodu je pak možné – z povahy věci – posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle , stejně jako důvod podle , jestliže tvrzené vady řízení či vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).

Spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání ve smyslu ustanovení přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže ohledně některé z těchto otázek není splněna podmínka zásadního právního významu napadeného rozhodnutí ve věci samé.

Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelkou uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. ustanovení věty první a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže, a dovolání je nepřípustné jako celek (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 2002, pod číslem 54, jakož i usnesení ze dne 27. října 2005, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Z odůvodnění napadeného rozhodnutí jednoznačně vyplývá, že odvolací soud uzavřel, že důvodem pro neschválení oddlužení dlužnice je jak ustanovení (důvodný předpoklad, že z příjmů dlužnice nebudou uspokojeny pohledávky nezajištěných věřitelů v minimální zákonné výši 30 %), tak i ustanovení (nedbalé plnění povinností dlužnicí v insolvenčním řízení).

Závěr odvolacího soudu, že byla dána překážka pro schválení oddlužení dle , dovolatelka zpochybňuje především námitkou, že jí odvolací soud nedal možnost prokázat, že měla k dispozici darovací smlouvy s dalšími osobami. Tvrdí, že kdyby jí tato možnost dána byla, tak by prokázala, že její „prostředky ve spojení s dary J. Š. a jejích dvou dcer L. K. a A. K. byly alespoň 30 %“.

Těmito námitkami dovolatelka vystihuje dovolací důvody vymezené v ustanovení a odst. 3 Přitom u dovolání přípustného toliko podle ustanovení dovolatelka dovolací důvod podle ustanovení k dispozici nemá a v souvislosti s dovolacím důvodem dle neformuluje žádnou otázku, ze které by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí.

Připustit dovolání k posouzení námitky, podle níž je právní posouzení věci odvolacím soudem neúplné a v důsledku toho nesprávné, neboť odvolací soud se nezabýval tím, zda věřitelé případně nesouhlasí s nižším plněním než 30 % jejich pohledávek ve smyslu ustanovení in fine , Nejvyšší soud rovněž nemá.

Je zcela zjevné, že skutečnost, že se nezajištění věřitelé dlužníka (či alespoň některý z nich) spokojí s nižším než zákonem stanoveným minimálním plněním dlužníka, je ve prospěch dlužníka. Je proto zcela na dlužníkovi, aby (nejlépe již při podání insolvenčního návrhu) doložil, že se dohodl s některým svým věřitelem, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží, bude nižší než 30 % jeho pohledávky (k tomu srov. a , o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení , podle nichž je písemný souhlas věřitele přílohou návrhu na povolení oddlužení). Vycházel-li proto odvolací soud z toho, že každému z nezajištěných věřitelů musí dlužnice uhradit alespoň 30 % jeho pohledávky, pak právní posouzení věci odvolacím soudem není neúplné, nýbrž je zřejmé, že odvolací soud neměl za doložené, že by některý z věřitelů dlužnice souhlasil s nižší hodnotou plnění než 30 % pohledávky. S tím ostatně dlužnice nijak nepolemizuje (netvrdí, že by některý z věřitelů souhlasil s nižším plněním).

Jelikož závěr odvolacího soudu, podle něhož schválení oddlužení brání překážka dle (jenž usnesení odvolacího soudu zásadně právně významným nečiní – srov. výše), postačuje k rozhodnutí o neschválení oddlužení a prohlášení konkursu na majetek dlužnice, nelze dovolání připustit k přezkoumání (dovoláním rovněž zpochybněného) závěru odvolacího soudu, podle něhož dosavadní výsledky řízení dokládají nedbalý přístup dlužnice k plnění povinností v insolvenčním řízení ve smyslu ustanovení . I kdyby totiž Nejvyšší soud uvedený závěr odvolacího soudu shledal nesprávným, nemohl by z tohoto důvodu rozhodnutí odvolacího soudu zrušit a posouzení této otázky by se tudíž nemohlo projevit v poměrech dovolatelky založených napadeným rozhodnutím.

Důvod připustit dovolání podle proto Nejvyšší soud neměl.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., čl. II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Přitom pro rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení jsou ustanovení o přípustnosti dovolání přiměřeně aplikovatelná dle .

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 28. března 2013

JUDr. Petr G e m m e l

předseda senátu