Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 33/2018-B-40

KSOL 16 INS XY29 NSČR 33/2018-B-40

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedyMgr. Milana Poláška asoudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníků V. M., narozeného XY, a S. M., narozené XY, obou bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci pod sp. zn. XY, o neschválení oddlužení, o dovolání dlužníků, zastoupených Mgr. Janem Válkem, advokátem, se sídlem v Praze, Vítkova 247/7, PSČ 186 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. listopadu 2017, č. j. XY, 4 VSOL XY, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným rozhodnutím Vrchní soud v Olomouci k odvolání dlužníků potvrdil usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci (dále jen „insolvenční soud“) ze dne 22. června 2017, č. j. XY, ve znění usnesení ze dne27. září 2017, č. j. XY, v bodu I. výroku, kterým insolvenční soud neschválil oddlužení dlužníků, a v části bodu II. výroku, kterou insolvenční soud prohlásil konkurs na majetek dlužníků, a odmítl odvolání proti bodu II. výroku usnesení v části, kterou bylo rozhodnuto, že konkurs bude projednáván jako nepatrný.

Odvolací soud - odkazuje na a a 2 , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ) - dospěl k závěru, že dlužníci nesplňují předpoklady pro schválení oddlužení, když nezajištění věřitelé by při oddlužení splátkovým kalendářem obdrželi plnění v hodnotě nižší jak 30 % jejich pohledávek a nebylo zjištěno, že věřitelé s nižším plněním souhlasí. Souhrn zjištěných pohledávek činí 1 930 079,56 Kč, příjem dlužníků představuje starobní důchod (8 307 Kč a 5 814 Kč měsíčně) a plnění z darovací smlouvy (7 000 Kč měsíčně). Po odečtení odměny a hotových výdajů insolvenčního správce postačují tyto příjmy na úhradu pohledávek nezajištěných věřitelů pouze ve výši 17,95 %, respektive 18,83 %. V případě zpeněžení majetkové podstaty by uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů činilo 0 %.

Proti usnesení odvolacího soudu, výslovně proti té části výroku, jíž odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu o neschválení oddlužení dlužníků a prohlášení konkursu na jejich majetek, podalidlužnícidovolání, jehož přípustnost vymezují ve smyslu , (dále jen „ “), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky (ohledně dostatečnosti jejich nabídky pro realizaci oddlužení splátkovým kalendářem), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Konkrétně dovolatelé odkazují na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sen. zn. [jde o usnesení uveřejněné pod číslem 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 61/2011“)] a na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2012, sen. zn. (jde o usnesení uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 6, ročník 2013, pod číslem 81). Tato rozhodnutí jsou - stejně jako další níže zmíněná rozhodnutí Nejvyššího soudu - dostupná i na webových stránkách Nejvyššího soudu.

Dovolatelé míní, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle ) a požadují, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , odmítl podle a 2

Napadené rozhodnutí je totiž v posouzení dovoláním předestřených otázek v souladu s níže označenou judikaturou Nejvyššího soudu.

Již v R 61/2011 Nejvyšší soud mimo jiné uzavřel, že neodůvodňuje-li stav insolvenčního řízení v době, kdy insolvenční soud rozhoduje o schválení oddlužení, závěr, že nezajištění věřitelé, kteří nesouhlasili s nižším plněním, obdrží na úhradu svých pohledávek v oddlužení alespoň plnění v rozsahu 30 %, insolvenční soud oddlužení neschválí. Na takovém základě lze totiž důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé (kteří nesouhlasili s nižším plněním), bude nižší než 30 % jejich pohledávek.

Tamtéž objasnil, že zásadně nevylučuje, aby insolvenční soud rozhodl o tom, zda schvaluje oddlužení, před zjištěním přihlášených pohledávek. U přihlášených pohledávek, jež v době, kdy soud rozhoduje o schválení oddlužení, ještě nejsou přezkoumány (např. proto, že se u nich odstraňují vady přihlášek), je základním východiskem pro závěr, zda k nim v dané fázi řízení má být přihlédnuto a zda předpoklady pro schválení oddlužení mají být v dotčeném ohledu dále šetřeny, postoj, který dlužník k těmto pohledávkám zaujal v seznamu svých závazků.

K těmto závěrům se Nejvyšší soud následně přihlásil např. v usneseních ze dne 23. února 2011, sen. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2012, pod číslem 10, ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. , ze dne 24. července 2014, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 10/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 28. července 2016, sen. zn. , ze dne 28. července 2016, sen. zn. , ze dne 31. ledna 2017, sen. zn. , ze dne 15. března 2017, sen. zn. , ze dne 31. října 2017, sen. zn. , nebo ze dne 16. ledna 2018, sen. zn. .

V usnesení sen. zn. Nejvyšší soud vysvětlil, že splňuje-li dlužník předpoklad pro schválení oddlužení obsažený v jen s přihlédnutím k možným účinkům popření některé z přihlášených pohledávek, je insolvenční soud povinen pro účely rozhodnutí o tom, zda schvaluje oddlužení, předběžně posoudit význam popření pohledávky. Jestliže insolvenční soud (v procesní situaci vymezené stavem popřené pohledávky a obsahem popěrného úkonu) nevyloučí při předběžném posouzení úspěch uplatněného popření, pak oddlužení schválí. Vyjde-li posléze najevo, že popření pohledávky nebylo úspěšné a že s přihlédnutím k výši pohledávky není splněn předpoklad obsažený v , je to důvodem k postupu podle .

Z označené judikatury vyplývá, že dlužník je povinen tvrdit a (alespoň) osvědčit, že nezajištění věřitelé, kteří nesouhlasili s nižším plněním, obdrží v oddlužení alespoň 30 % jejich pohledávek; při oddlužení plněním splátkového kalendáře pak maximálně do pěti let (k tomu, že jde o nejzazší lhůtu, srov. usnesení Nejvyššího soudu dne 28. února 2013, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 77/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).Judikatura Nejvyššího soudu je dále ustálena v závěru, že do posouzení dostatečnosti dlužníkovy nabídky ve smyslu , se mohou promítnout (v zásadně stejném režimu jako u insolvenčního správce) i popěrné úkony dlužníka (R 61/2011, usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. ).

Dospěl-li odvolací soud k závěru, že při deklarovaných příjmech budou dlužníci schopni uhradit svým nezajištěným věřitelům jen cca 17,95 % až 18,83 % jejich pohledávek, a na základě uvedeného závěru povolené oddlužení neschválil, pak se od označené ustálené judikatury Nejvyššího soudu nijak neodchýlil.

Tvrdí-li dovolatelé, že „je nutné vycházet pouze z výše zjištěných pohledávek (1 893 402,78 Kč), nikoliv z celkové částky přihlášených pohledávek (13 793 774,67 Kč)“, zjevně nesprávně interpretují závěry obsažené v napadeném usnesení. Odvolací soud vyšel ze zjištěných pohledávek v celkové výši 1 930 079,56 Kč a zdůraznil, že své závěry činí při odhlédnutí od popřených pohledávek.

Jestliže dovolateli dokládané příjmy nepostačovaly k uspokojení nezajištěných věřitelů alespoň v rozsahu 30 % jejich zjištěných pohledávek (s nižším plněním žádný z nezajištěných věřitelů nesouhlasil), bylo na dovolatelích, pokud chtěli dosáhnout rozhodnutí o schválení oddlužení, aby doložili, že dojde k potřebnému navýšení jejich příjmů. Rozhodli-li se dovolatelé zvolit cestu daru poskytovaného třetími osobami, bylo na nich, aby poskytnutí tohoto dodatečného příjmu od všech dotčených osob doložili (osvědčili).

Dovolací námitkou ohledně navýšení příjmů o plnění z darovací smlouvy ve výši 7 000 Kč od L. M. dovolatelé (posuzováno podle obsahu) jednak (nepřípustně) zpochybňují skutkové závěry, na jejichž základě odvolací soud vybudoval své (následné) právní posouzení věci (a uplatňují tak dovolací důvod podle ve znění účinném do 31. prosince 2012, který od 1. ledna 2013 k dispozici nemá), jednak nesouhlasí s hodnocením důkazů odvolacím soudem; to však- se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v - nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. K tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části druhého výroku napadeného rozhodnutí, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě II. výroku o prohlášení konkursu na majetek dlužníků, je samostatným důvodem pro odmítnutí dovolání také (především) okolnost, že dovolací argumentace žádnou svou částí nezpochybňuje předpoklady pro vydání rozhodnutí o prohlášení konkursu.

Výrok o prohlášení konkursu na majetek dlužníka má povahu výroku závislého na výroku o neschválení oddlužení. V režimu by tedy byl automaticky odklizen (zrušen), kdyby Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným a důvodným v rozsahu, v němž odvolací soud napadeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o neschválení oddlužení.

To však nic nemění na skutečnosti, že směřuje-li dovolání i proti tomuto výroku, nemůže být přípustné, jestliže neobsahuje žádné důvody, pro které by nemohl samostatně obstát výrok o prohlášení konkursu. Srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2011, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 110/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i (k přípustnosti dovolání) důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Nejvyšší soud nepřehlédl, že v průběhu dovolacího řízení insolvenční soud usnesením ze dne 13. listopadu 2018, č. j. XY (které nabylo právní moci 12. prosince 2018), ve znění usnesení ze dne 13. prosince 2018, č. j. XY (které nabylo právní moci 13. prosince 2018), zrušil konkurs pro nedostatek majetku a rozhodl o odměně insolvenční správkyně. Usnesením ze dne 23. ledna 2019, č. j. XY (které nabylo právní moci 15. února 2019), pak insolvenční soud zprostil insolvenční správkyni funkce a nepřiznal jí odměnu a náhradu hotových výdajů v souvislosti se zrušením konkursu.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkům se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 1. 2020

Mgr. Milan Polášek předseda senátu