Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 83/2013-B-38

XY

29 NSČR 83/2013-B-38

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Jiřího Zavázala v insolvenční věci dlužnice A. S., narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. XY, o způsobu řešení úpadku, o dovolání dlužnice, zastoupené Mgr. Petrem Fišerem, advokátem, se sídlem ve Zlíně, Benešovo nábřeží 3954, PSČ 760 01, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. listopadu 2012, č. j. XY, 1 VSOL XY, takto:Dovolání seodmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Usnesením ze dne 7. června 2012, č. j. XY, neschválil Krajský soud v Ostravě (dále též jen „insolvenční soud“) oddlužení dlužnice a prohlásil konkurs na její majetek.

K odvolání dlužnice Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu.

Odvolací soud přisvědčil závěru insolvenčního soudu, podle něhož u dlužnice nejsou dány podmínky pro schválení oddlužení dle , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), neboť dlužnice nemá žádný majetek, pohledávky ani dostatečný příjem, ze kterého by bylo možno uspokojit nejméně 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Přitom zdůraznil, že pro oddlužení formou splátkového kalendáře lze „počítat“ pouze se mzdou dlužnice ve výši 7.877,- Kč měsíčně z hlavního pracovního poměru, případně též se mzdou ve výši 2.200,- Kč měsíčně z dohod o provedení práce, tedy s příjmem ve výši 10.077,- Kč čistého měsíčně, z něhož lze na splátky použít jen částku 2.822,- Kč měsíčně. Dlužnice by tak podle odvolacího soudu zaplatila nezajištěným věřitelům za pět let nejvýše 12,41 % jejich pohledávek (celková výše těchto pohledávek činí 929.012,- Kč). K tomu doplnil, že pro splnění podmínek pro oddlužení plněním splátkového kalendáře by dlužnice musela mít čistý měsíční příjem ve výši nejméně 14.450,- Kč, čehož nedosáhne ani po předpokládaném zvýšení hrubé mzdy z 8.600,- Kč na 10.000,- Kč měsíčně.

Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, které Nejvyšší soud podle ustanovení a , (dále též jen „ “), odmítl jako nepřípustné.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení (o situaci předvídanou v ustanovení nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu však Nejvyšší soud zásadně právně významným neshledal.

Nejvyšší soud především podotýká, že pro účely dovolacího řízení je právně bezcenné tvrzení dovolatelky v dovolání o tom, že se její příjmy v mezidobí (po vydání napadeného usnesení) zvýšily. Přihlédnout k této skutečnosti Nejvyššímu soudu zapovídá ustanovení

Ve výkladu ustanovení a , na němž především spočívá napadené rozhodnutí, jsou závěry odvolacího soudu v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu. K tomu srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 61/2011“). V něm Nejvyšší soud dovodil, že neodůvodňuje-li stav insolvenčního řízení v době, kdy insolvenční soud rozhoduje o schválení oddlužení, závěr, že nezajištění věřitelé, kteří nesouhlasili s nižším plněním, obdrží na úhradu svých pohledávek v oddlužení alespoň plnění v rozsahu 30 %, insolvenční soud oddlužení neschválí. Na takovém základě lze totiž důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé (kteří nesouhlasili s nižším plněním), bude nižší než 30 % jejich pohledávek.

Z označeného rozhodnutí zároveň implicitně vyplývá (negativní) odpověď na dovolatelkou předestřenou otázku možné analogické aplikace ustanovení (podle něhož může insolvenční soud za určitých podmínek přiznat osvobození od placení pohledávek i dlužníku, který poskytl nezajištěným věřitelům plnění nižší než 30 % jejich pohledávek) v té fázi insolvenčního řízení, v níž se rozhoduje o schválení oddlužení. Ustanovení zcela zjevně míří na situace, kdy při rozhodování o schválení oddlužení stav insolvenčního řízení nasvědčoval tomu, že podmínka dle bude splněna (jinak by bylo namístě oddlužení neschválit, k tomu srov. opět R 61/2011), avšak v průběhu oddlužení tento předpoklad naplněn nebyl a současně nedošlo k přeměně schváleného oddlužení v konkurs dle .

Zbývá dodat, že pro posouzení splnění předpokladů pro schválení oddlužení není podstatné, zda k poklesu příjmů dlužnice (oproti stavu, který zde byl v době podání insolvenčního návrhu a rozhodování insolvenčního soudu o povolení oddlužení) došlo zaviněním dlužnice, ale jen to, zda její majetkové a příjmové poměry nasvědčují tomu, že bude schopna splnit podmínku stanovenou v (k tomu srov. obdobně důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2013, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 77/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Důvod připustit dovolání podle proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení dovolání přípustné být nemůže.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 28. listopadu 2013

JUDr. Petr G e m m e l předseda senátu