Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3555/2022

28 Cdo 3555/2022-393

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobkyně O. K., nar. XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Petrem Šťovíčkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze, Malostranské náměstí 5/28, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu,IČ 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené JUDr. Ľubomírem Fockem, advokátem se sídlem v Praze 1, Náprstkova 276/2, o nahrazení projevu vůle,vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. září 2022, č. j. -369, takto:

I. Dovolání se odmítá.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ):

1. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 1. 9. 2022, č. j. -369, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 29. 12. 2021, č. j. -322, ve výrocích I. a III., jimiž soud prvního stupně nahradil projev vůle žalované směřující k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemků parc. č. XY, XY, XY a XY v k. ú. XY na žalobkyni a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok I. rozsudku odvolacího soudu); současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II. rozsudku odvolacího soudu). Odvoláním nenapadeným výrokem II. rozsudku soudu prvního stupně byla žaloba zamítnuta v části o nahrazení projevu vůle žalované směřující k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemků parc. č. XY, XY, XY a XY v k. ú. XY.

2. Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalovaná. Předestřela otázku, zda jsou pozemky parc. č. XY, XY, XY a XY v k. ú. XY vhodnými náhradními pozemky ve smyslu , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „ “). Měla za to, že se odvolací soud při řešení nastolené otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odkazovala přitom na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. , ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. , ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. , či na nález Ústavního soudu ze dne 1. 7. 2014, sp. zn. , publikovaný pod č. 134/74 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, a další).

3. Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.

4. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v ), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.

5. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně dovodil, že při liknavém či diskriminujícím postupu Pozemkového fondu ČR (respektive jeho nástupce Státního pozemkového úřadu) se mohou oprávněné osoby domáhat také převodu konkrétních náhradních pozemků bez předchozího zahrnutí těchto pozemků do veřejné nabídky (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tím ovšem nebyly popřeny závěry dosavadní judikatury dovolacího soudu, která jako podmínku pro vyhovění žalobě na uložení povinnosti bezúplatně převést náhradní zemědělský pozemek za pozemek oprávněné osobě nevydaný požaduje, aby šlo o pozemek k převodu „vhodný“ (tedy pozemek, jenž by byl – nebýt liknavého postupu Pozemkového fondu ČR – do veřejné nabídky takto zařaditelný); k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. , ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. , a ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. . Ani oprávněná osoba, vůči níž žalovaná postupovala liknavě, svévolně či diskriminujícím způsobem (a jež může uspokojit své právo i převodem pozemku nezahrnutého do veřejné nabídky podle § 11a zákona o půdě), se tudíž nemůže neomezeně domáhat převodu jakéhokoliv zemědělského pozemku z vlastnictví státu (ve správě Státního pozemkového úřadu) a zejména jí takto nelze přiřknout pozemky, jejichž převodu brání jiné právní předpisy, či nedostatek vhodnosti jejich zařazení do veřejné nabídky podle zákona o půdě (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2020. sp. zn. , a ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. ).

6. Ve světle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se přitom za zemědělský považuje i ten pozemek, který fakticky slouží zemědělské výrobě, i když je v evidenci nemovitostí veden jako pozemek nezemědělský (srov. zejm. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. ), přičemž k zemědělskému půdnímu fondu náleží i pozemky nepostradatelné pro zemědělskou výrobu, bezprostředně jí však nesloužící, u nichž nelze vždy garantovat, že jsou v evidenci nemovitostí vedeny jako některá z kategorií zemědělské půdy, jež však přesto podléhají režimu zemědělského půdního fondu a zákonu o půdě (srov. z judikatury Nejvyššího soudu např. usnesení ze dne 5. 12. 2018, sp. zn. , usnesení ze dne 19. 2. 2019, sp. zn. , ze dne 23. 1. 2019, sp. zn. , usnesení ze dne 5. 3. 2019, sp. zn. , či ze dne 21. 6. 2019, sp. zn. ).

7. V judikatorní praxi Nejvyššího soudu byla rovněž dovozena další kritéria „vhodnosti“ pozemku, a to například, zdali nejde o pozemek zatížený právy třetích osob (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. ), zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. ), zda jej lze zemědělsky obhospodařovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. ), nebo zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. ), případně zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. , a ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. ). Tato hlediska je přitom vždy nutno zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. , a ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. ).

8. Při komparaci veřejného zájmu na zachování dosavadních vlastnických vztahů a zájmu oprávněné osoby na náhradní uspokojení restitučního nároku formou převodu právě jí zvolené pozemkové parcely, jest pak vždy též hodnotit, zda restituční nárok – v případě kolize se zájmem na zachování veřejného vlastnictví – nebude lépe uspokojit vydáním jiného náhradního pozemku (viz rozsudky Nejvyššího ze dne 12. 1. 2021, sp. zn. , a ze dne 21. 4. 2021, sp. zn. ).

9. Odvolací soud se výše citované judikatuře dovolacího soudu (na níž není důvodu čehokoliv měnit) nikterak nezpronevěřil. Způsobilost předmětných náhradních pozemků k zemědělskému obhospodařování přitom dovodil nejen z okolnosti, že jsou jejich uživateli vypláceny zemědělské dotace, nýbrž též z jejich evidence coby součásti zemědělského půdního fondu (trvalý travní porost, respektive ostatní plocha), a zejména z jejich faktického užívání k zemědělským účelům obchodní korporací Horský statek Abertamy s.r.o. Jeho závěry tudíž nikterak nekolidují s dovolatelkou označenou judikaturou přihlašující se k tezi, dle níž zemědělskou obhospodařovatelnost pozemku nelze dovozovat izolovaně ze skutečnosti, že jsou jeho uživateli vypláceny zemědělské dotace (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 3. 2020, sp. zn. ). Bezúplatný převod pozemků na oprávněné osoby, coby náhradních zemědělských pozemků, pak sama o sobě nevylučuje ani skutečnost, že náleží mezi památkově chráněné statky (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2022, sp. zn. ). Převod pozemků parc. č. XY a XY v k. ú. XY přitom není zapovězen zákonem, je-li na nich plánována výstavba (podzemní) technické infrastruktury (vodovod a plynovod); s účinností od 1. 11. 2019 ustanovení bodu 4 , o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, nezakazuje již převod pozemků, na nichž je plánováno zřízení technické infrastruktury. Pozemek parc. č. XY v k. ú. XY pak vzdor tvrzení dovolatelky není – dle skutkových konkluzí odvolacího soudu (přezkum jejich správnosti dovolacímu soudu nepřísluší) – platným územním plánem určen k výstavbě chodníku ani silničního obchvatu; zájem na zachování jeho veřejného vlastnictví se zřetelem ke zjištěnému skutkovému stavu tedy dán není. Konečně převodu pozemku parc. č. XY v k. ú. XY nebrání okolnost, že sousedí s pozemky, na nichž je umístěna stavba rodinného domu, netvoří-li dle skutkových zjištění odvolacího soudu s těmito nemovitostmi funkční celek; užívání jeho okrajové části (celková výměra pozemku činí 3 311 m2) k průjezdu k předmětným nemovitostem je nadto zajištěno věcným břemenem.

10. Vytýká-li dovolatelka překvapivost rozhodnutí soudu prvního stupně, dlužno předně uvést, že tím upozorňuje na vady řízení. Zjevně přitom pomíjí, že s účinností od 1. 1. 2013 vady řízení nepředstavují způsobilý dovolací důvod (srov. ) a dovolací soud k nim obecně vzato přihlíží, jen je-li dovolání přípustné ( ); na přípustnost dovolání tudíž toliko z vytýkaných procesních vad usuzovat nelze. Řízení ostatně vytýkanou vadou zatíženo není, za překvapivé (nepředvídatelné) lze totiž považovat pouze takové rozhodnutí, jež z pohledu předcházejícího řízení originálním způsobem posuzuje rozhodovanou věc a jehož přijetím je účastník řízení zbaven možnosti skutkově a právně argumentovat (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 6. 2001, sp. zn. , či ze dne 11. 6. 2007, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2007, sp. zn. , sp. zn. , cit výše, či ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. ); dovolatelce postup soudů nižšího stupně v projednávané věci skutkovou a právní argumentaci nikterak neznemožnil.

11. Napadá-li snad dovolatelka rozsudek odvolacího soudu v nákladovém výroku, pak ve vztahu k němu žádnou argumentaci – natož tu, jež by se vázala k obligatorním náležitostem dovolání podle – neuplatňuje; nehledě na to, že proti rozhodnutí odvolacího soudu v částech týkajících se náhrady nákladů řízení dovolání bez dalšího přípustné není (srov. ).

12. Z uvedeného je tedy zřejmé, že podané dovolání předpoklady přípustnosti ve smyslu ustanovení nenaplňuje.

13. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věty první ), dovolání jako nepřípustné odmítl ( věty první o. s. ř).

14. Jelikož jsou splněny důvody pro odmítnutí dovolání ( ), neshledal současně Nejvyšší soud návrh dovolatelky na odklad právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu projednatelným (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. ); více se jím proto nezabýval.

15. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , a v situaci, kdy dovolání žalované bylo odmítnuto a kdy k nákladům žalobkyně patří odměna advokáta ve výši 2 500 Kč [srov. , , , a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], spolu s náhradou hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 300 Kč na jeden úkon právní služby ( téže vyhlášky) a náhradou za daň z přidané hodnoty ( ), dohromady ve výši 3 388 Kč.

16. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na www.usoud.cz.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. 1. 2023

Mgr. Zdeněk Sajdl

předseda senátu