Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2125/2006

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Rozsudek  Krajského  soudu  v  Brně ze dne 30. listopadu 2005, č. j. -94, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud Brno-venkov (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. srpna 2002, č. j. -73, výrokem pod bodem I. uložil žalovaným povinnost „odstranit na svůj náklad stavební zásahy, které byly provedeny ve štítové zdi domu žalobců v Ž.,  v souvislosti se stavebními úpravami v jejich domu v Ž., poté, co  vlastnictví tohoto domu nabyl žalovaný č. 1, konkrétně  instalaci  rozvodů  vody  a   uvést   tuto   štítovou žeď do původního stavu, a to do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku“. Výrokem pod bodem II. zamítl žalobu, „aby byli žalovaní uznáni povinnými odstranit na svůj náklad stavební zásahy, které byly provedeny v téže štítové zdi po získání vlastnictví domu 1. žalovaným, a to uložení (železo) betonové stropní desky“. Dále rozhodl o nákladech řízení.

Krajský  soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 30. listopadu 2005, č. j. -94, rozhodl, že „v napadeném výroku I. se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že se zamítá žaloba, aby žalovaní byli povinni na svůj náklad odstranit stavební zásahy ve štítové zdi domu žalobců v Ž. v souvislosti se stavebními úpravami v jejich domě v Ž., po získání vlastnictví tohoto domu žalovaným č. 1, konkrétně instalaci rozvodů vody a uvést tuto štítovou zeď do původního stavu“. Dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Neztotožnil se však  s  jeho   právním závěrem ohledně vlastnictví štítové zdi. Vyšel z § 854, § 855, § 856 a § 414 obecného zákoníku občanského z roku 1811 (dále „OZO“) a konstatoval, že štítová zeď se v době vzniku obou domů stala společným vlastnictvím právních předchůdců účastníků řízení. Uzavřel, že předmětná zeď se nachází v podílovém spoluvlastnictví žalobců a žalovaných s podíly po jedné ideální polovině a účastníci jsou oprávněni zeď užívat vždy z té strany, která přiléhá k jejich nemovitosti.

Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalobci dovolání, jehož přípustnost opírají o („OSŘ“) a uplatňují dovolací důvody uvedené v a b) . Namítají, že jim odvolací soud odňal právo na spravedlivý proces a na soudní ochranu, jestliže neočekávaným způsobem, aniž účastníky seznámil před vydáním rozhodnutí o svém náhledu na hmotněprávní posouzení věci, rozhodl jak shora uvedeno. Vadu v právním posouzení pak spatřují v tom, že odvolací soud sice aplikoval správný právní předpis, avšak tento předpis nesprávně vyložil. Odvolací soud nesprávně posoudil vlastnictví štítové zdi, k níž měl automaticky nabýt spoluvlastnický podíl právní  předchůdce žalovaných výstavbou stavby při zdi žalobců, ačkoliv domněnka uvedená v OZO může být vyvrácena důkazem opaku a v OZO jsou upraveny domněnky svědčící proti spoluvlastnictví. Dovolatelé tvrdí, že nosná štítová zeď je zapuštěna na pozemku žalobců, kteří ji vybudovali svým nákladem a jde tedy o jejich vlastnictví. K tomu odkazují na komentář k OZO autorů Dr. F. R. a Dr. J S., dále na rozhodnutí Nejvyššího soudu „čj. Rc 4848 R II 74/25“ a na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. . K „překvapivosti“ rozhodnutí odvolacího soudu pak odkazují na nálezy Ústavního soudu sp. zn. a sp. zn. . Uzavírají, že odvolací soud měl rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc měl tomuto soudu vrátit k dalšímu řízení. Navrhují, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaní ve vyjádření k dovolání polemizují s argumentací dovolatelů, rozsudek odvolacího soudu pokládají za mimořádně fundovaný, na jeho odůvodnění odkazují a navrhují, aby dovolací soud  dovolání žalobců zamítl.

Nejvyšší soud   po zjištění, že dovolání je přípustné podle , že jsou uplatněny dovolací důvod upravené v a b) a že jsou splněny  i  další    náležitosti dovolání a podmínky dovolacího  řízení (zejména , ), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné.

Odvolací soud změní rozsudek nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže nejsou splněny podmínky pro jejich potvrzení (§ 219) nebo zrušení (§ 219a) a jestliže

soud prvního stupně rozhodl nesprávně, ačkoliv správně zjistil skutkový stav [ ].

stojí nyní na zásadě předvídatelnosti rozhodnutí, která ukládá soudu zpřístupnit účastníkům právní kvalifikaci skutku konkrétním poučením o důkazní povinnosti, jestliže průběh řízení nasvědčuje tomu, že účastníkův právní názor je jiný než názor soudu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2005, sp. zn. , Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu č. C 3795).

Podle nejsou-li podmínky ani pro potvrzení ani pro změnu rozhodnutí, odvolací soud je zruší. Odvolací soud, který potvrdil rozsudek soudu prvního stupně z jiného důvodu, než byl důvod zamítnutí žaloby soudem prvního stupně, aniž by před vydáním potvrzujícího rozsudku seznámil účastníky řízení se svým právním názorem – odlišným  od  právního  názoru   soudu   prvního stupně, a neumožnil jim se k němu vyjádřit, v podstatě porušil zásadu dvojinstančnosti řízení, a tím ve svých důsledcích zasáhl do práva na spravedlivý proces ve smyslu a d (Nález Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2003 sp. zn. ); to platí tím spíše,   pokud  odvolací   soud   změní  rozsudek   soudu prvního stupně z důvodu uvedeného v     ,  a  to  z   důvodů    pro   účastníka    nepředvídatelných.    O nepředvídatelné rozhodnutí jde v případě, že odvolací soud posoudí zjištěný skutkový stav po právní stránce jinak, než dosud činili účastníci řízení anebo než jej posoudil soud prvního stupně, takže účastníci se k tomuto právnímu názoru nemohou vyjádřit, resp. vznést tvrzení odpovídající právnímu názoru odvolacího soudu a navrhnout k nim důkazy.

V dané věci odvolací soud zaujal jiný právní názor než soud prvního stupně a proto změnil rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním dotčené části tak, že žalobu zamítl; přitom neposkytl dovolatelům možnost se k jeho právnímu názoru vyjádřit a případně vznést odpovídající tvrzení a navrhnout k nim důkazy. Řízení před odvolacím soudem je tak postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu . Za této situace by bylo předčasné zabývat se tvrzeným nesprávným právním posouzením věci, když dovolatelům se teprve má otevřít cesta k tvrzením a důkazům vylučujícím právní posouzení provedené odvolacím soudem.

Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je důvodné. Proto nezbylo, než  rozhodnutí odvolacího soudu zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení (243b odst. 2, 3 )

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. září 2007

JUDr. Jiří  Spáčil, CSc., v. r.

předseda senátu