Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 729/2000

Ústavní soud rozhodl dne 12. června 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci ústavní stížnosti F. V., a V. V., obou zastoupených JUDr. J. N., advokátem, proti rozsudkům Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. září 2000, č. j.

-354, Krajského soudu v Plzni ze dne 11. května 1999, sp. zn. , a Okresního soudu v Klatovech ze dne 14. září 1998, č. j. -295, o přechod vlastnického práva k nemovitostem, o určení neplatnosti dohod o osobním užívání a o určení neplatnosti právních úkonů, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Návrhem podaným k doručení Ústavnímu soudu dne 12. prosince 2000 se stěžovatelé domáhají zrušení rozsudků Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. září 2000, č. j. -354, Krajského soudu v Plzni ze dne 11. května 1999, sp. zn. , a Okresního soudu v Klatovech ze dne 14. září 1998, č. j. -295, o přechod vlastnického práva k nemovitostem, o určení neplatnosti dohod o osobním užívání a o určení neplatnosti právních úkonů. Uvedenými rozhodnutími obecných soudů se cítí být dotčeni ve svých základních právech a svobodách, vyplývajících z d (dále jen " ").

V ústavní stížnosti stěžovatelé uvedené dotčení v základním právu na řádný proces spatřují v postupu Krajského soudu v Plzni, kterým jim byla, dle jejich názoru, výrazně omezena možnost jednat před soudem, a to tím, že odvolací soud ve věci rozhodl z jiných důvodů, než tak učinil soud I. stupně, v důsledku čehož došlo k odnětí práva účastníkům řízení v plném rozsahu se vypořádat s těmito důvody. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR pak, dle přesvědčení stěžovatelů, trpí ústavně relevantním pochybením, jež spočívá ve skutečnosti, že dovolací soud nepřihlédl k existenci dovolacího důvodu dle (ve znění platném ke dni 31. prosinci 2000), ačkoliv k němu měl přihlížet z úřední povinnosti.

Dle ustanovení , senát mimo ústní a jednání bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.

K otázce interpretace dovolacího důvodu dle (ve znění před novelou č. ) se Ústavní soud vyjádřil v nálezu věci

sp. zn.

. Konstatoval v něm, že výklad ustanovení , jež v postupu odvolacího soudu v případech tzv. překvapivých rozhodnutí neshledává nesprávnost, a s tím spjaté nepřipuštění dovolání Nejvyšším soudem ČR, zakládá v důsledku ústavně rozporné interpretace a aplikace dovolacích důvodů porušení a y.

Ústavní soud se v řadě svých rozhodnutí vyslovil k otázce tzv. překvapivých rozhodnutí (viz zejména nálezy ve věci

sp. zn.

,

,

). Za taková vymezil rozhodnutí odvolacího soudu, jejichž přijetím je účastník řízení zbaven možnosti skutkově a právně argumentovat. Jde tedy o rozhodnutí, jež, z pohledu předcházejícího řízení, originálním způsobem posuzují rozhodovanou věc.

V předmětné věci se ale o takový případ nejedná. Právní názor odvolacího soudu, jímž v rozsudku ze dne 11. května 1999, sp. zn. , posoudil rozhodovanou věc, pro stěžovatele nebyl překvapivým, šlo o právní názor, jenž plně akceptoval právní názor obsažený v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. ledna 1997, sp. zn. , a z pohledu tohoto rozsudku posoudil právně i skutkově rozhodovanou věc. Jakkoli okresní soud v rozhodnutí ze dne 14. září 1998, č. j. -295, nesprávně zúžil předmět posuzování věci, tato skutečnost byla stěžovatelům známa nejen s ohledem na uvedený rozsudek Nejvyššího soudu ČR, nýbrž její znalost se projevila i v argumentaci obsažené v odvolání do uvedeného rozsudku soudu nalézacího (jak plyne ze spisu Okresního soudu v Klatovech, č. l. 303 a násl.). Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 11. května 1999, sp. zn. , proto nesplňuje znaky rozhodnutí překvapivého, právní kvalifikace, jíž věc posuzuje, byla stěžovatelům nejen známa, nýbrž byla i kvalifikací jimi tvrzenou, u níž neunesli důkazní břemeno. Pro uvedené nelze ani Nejvyššímu soudu ČR vytknout pochybení v aplikaci ustanovení (ve znění před novelou č. ), a tudíž porušení základních práv plynoucích z a y.

Z těchto důvodů nutno posuzovat návrh stěžovatelů na zrušení v ústavní stížnosti napadených rozhodnutí za zjevně neopodstatněný, čímž byl naplněn důvod jeho odmítnutí podle , ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. června 2001