Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 246/2020

28 Cdo 246/2020-163

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobce J. L., nar. XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Vladimírem Krejčím, advokátem se sídlem v Pardubicích, Sukova třída 1260, proti žalované SG Equipment Finance Czech Republic s. r. o., IČ 61061344, se sídlem v Praze 5, náměstí Junkových 2772, o zaplacení 3 514 913,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. září 2019, č. j. -138, takto:

I. Dovolání se odmítá.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ):

Žalobce napadl dovoláním usnesení Městského soudu Praze ze dne 16. 9. 2019, č. j. -138, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 3. 6. 2019, č. j. -118, jímž bylo řízení zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku a bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výrok I. usnesení odvolacího soudu); současně bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II. usnesení odvolacího soudu).

Dovolatel předestřel otázku, zda soud prvního stupně dříve, než přistoupil k zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, byl povinen přerušit řízení a vyčkat rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti, kterou podal v dané věci proti usnesením o nepřiznání osvobození od soudního poplatku a výzvě k zaplacení soudního poplatku, resp. zda byla jeho ústavněprávní argumentace uplatněná v odvolání relevantní. Měl za to, že tato otázka nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu doposud bezezbytku vyřešena.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dovolání projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první, čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „ “.

Přípustnost dovolání jest přitom poměřovat ustanovením , podle něhož „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.

Rozhodovací praxe dovolacího soudu je ustálená v tom smyslu, že , týkající se možnosti soudu řízení přerušit, patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností, a to s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem každého případu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2015 sp. zn. , či ze dne 17. 5. 2016, sp. zn. ). K problematice fakultativního přerušení řízení přitom Nejvyšší soud opakovaně vyslovil, že dává soudu možnost, nikoliv povinnost řízení přerušit. Důvody přerušení řízení jsou dány zejména tehdy, probíhá-li řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu. Musí jít o otázku, která má podstatný význam pro řešení daného případu, jež se vztahuje k danému skutkovému stavu a kterou si soud může vyřešit sám podle Hlavní důvod pro přerušení řízení pak spočívá v hospodárnosti řízení, tj. aby stejná otázka nebyla posuzována nadbytečně dvakrát (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015 sp. zn. , ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. , ze dne 21. 8. 2017, sp. zn. , a ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. , proti němuž směřující ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 4. 11. 2015, sp. zn. ). Z hlediska hospodárnosti řízení jest pak vždy posoudit, zda vyčkání výsledku vedlejšího řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné, tj. zda nebude účelnějším, vyřeší-li si soud otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, předběžně sám (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. , publikovaný v časopise Soudní judikatura z oblasti občanského, obchodního a pracovního práva pod č. 169/2011, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2019, sp. zn. , a ze dne 12. 3. 2014, sp. zn. ). Akcent na hospodárnost řízení ve spojení s důvodem přerušení řízení podle klade i literatura (srov. např. Drápal, L., Bureš, J. a kol.: I. až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 752).

Přerušení řízení tedy mohou odůvodnit jen jasně vymezené skutečnosti, což se vztahuje i k procesním předpisem uváděnému případu probíhajícího řízení, v němž by mohla být řešena otázka mající význam pro rozhodnutí soudu, včetně alternativy souběžně probíhajícího řízení o ústavní stížnosti před Ústavním soudem. Tato skutečnost pak ovšem bez dalšího není sama o sobě důvodem pro přerušení řízení v jiné věci. Nelze přitom pominout ani skutečnost, že Ústavní soud, pokud se k ústavní stížnosti zabývá soudním rozhodnutím, je posuzuje výlučně z hlediska souladu s ústavním pořádkem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. ).

Nadto může dovolací soud přezkoumat úvahu odvolacího soudu o přerušení nebo nepřerušení řízení podle pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti. Předmětem dovolacího řízení, které se připouští jen pro řešení významných právních otázek, totiž nemůže být přezkum závěrů odvolacího soudu o tom, zda v té které konkrétní věci je z hlediska hospodárnosti řízení namístě řízení přerušit či nikoliv (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2019, sp. zn. , ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. , ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. ).

Neshledal-li tedy odvolací soud v situaci, kdy dovolatel, jemuž nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků (viz usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 11. 3. 2019, č. j. -101, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2019, č. j. -113), navzdory výzvě Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. 4. 2019, č. j. -116, ve stanovené lhůtě soudní poplatek za podanou žalobu neuhradil, existenci dostatečně významného důvodu pro přerušení probíhajícího řízení a vyčkání rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti podané dovolatelem proti usnesením o nepřiznání osvobození od soudního poplatku a výzvě k zaplacení soudního poplatku, pročež, i s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení, rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku ve stanovené lhůtě, po jejímž marném uplynutí nelze k úhradě soudního poplatku již přihlížet (srov. , o soudních poplatcích), potvrdil, nijak se od citované judikaturní praxe, na níž není důvodu čehokoliv měnit, neodchýlil.

Pojaly-li soudy nižších stupňů vzhledem k individuálním skutkovým okolnostem případu (jež dovolacímu soudu nepřísluší přezkoumávat) důvodné podezření, že žádost dovolatele o osvobození od soudních poplatků je projevem zneužití práv a snahou vyhnout se úhradě soudního poplatku, pročež mu osvobození nepřiznaly, odpovídají jejich konkluze též ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2016, sp. zn. , a ze dne 12. 8. 2015, sp. zn. ). Jestliže totiž ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů vyplynulo, že postupitel (Podílová obchodní a.s.), jenž je akciovou společností se základním kapitálem ve výši 27 000 000 Kč, dne 5. 3. 2018, tedy několik měsíců před zahájením posuzovaného řízení (dne 3. 12. 2018), postoupil pohledávku v řádech milionů Korun českých na dovolatele, coby postupníka, který ačkoliv dnes tvrdí, že není schopen uhradit soudní poplatek, si musel být vědom toho, že uplatnění postoupené pohledávky bude vyžadovat vynaložení značných nákladů, je nepochybně namístě kvalifikovat jednání zainteresovaných osob jako snahu vyhnout se úhradě soudního poplatku.

Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( věty první ), dovolání odmítl ( ), když předpoklady jeho přípustnosti v posuzovaném případě naplněny nebyly ( ).

Napadá-li snad dovolatel usnesení odvolacího soudu v nákladovém výroku (či v části výroku potvrzující nákladový výrok soudu prvního stupně), pak ve vztahu k němu žádnou argumentaci – natož tu, jež by se vázala k obligatorním náležitostem dovolání podle – neuplatňuje; nehledě na to, že proti rozhodnutí odvolacího soudu v částech týkajících se náhrady nákladů řízení dovolání bez dalšího přípustné není (srov. ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , a v situaci, kdy dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalované žádné účelně vynaložené náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na www.usoud.cz.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 8. 4. 2020

Mgr. Zdeněk Sajdl

předseda senátu