Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1576/2015

26 Cdo 1576/2015

U S N E S E N Í

ABATIS a. s.

L. K.

, zastoupenému JUDr. Jiřím Vlasákem, advokátem se sídlem v Praze 7 – Holešovicích, Jankovcova 1518/2, o vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2014, č. j. -261, takto:

Dovolání

se odmítá

.

Odůvodnění:

Žalobkyně se domáhá, aby žalovaný vyklidil a předal tam specifikované nemovitosti s odůvodněním, že je neplatná nájemní smlouva, na jejímž základě je užívá.

Okresní soud Praha-západ (soud prvního stupně) usnesením ze dne 26. srpna 2014, č. j. -233, mimo jiné přerušil dané řízení do pravomocného skončení řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. .

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 28. listopadu 2014, č. j. -261, citované usnesení soudu prvního stupně změnil v napadeném výroku o přerušení řízení tak, že řízení se do pravomocného skončení řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. nepřerušuje.

Dovolání žalovaného (dovolatele) proti citovanému usnesení odvolacího soudu (k němuž se žalobkyně prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřila) není přípustné podle ( , , ve znění účinném do 31. prosince 2013 /viz čl. II bod 2. / – dále opět jen „ “), neboť odvolací soud vyřešil v souladu s již ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu otázku předpokladů a zákonných hledisek rozhodných pro možnost řízení přerušit podle

Smyslem přerušení řízení podle je zajistit hospodárnost řízení; proto by měl soud posoudit, zda vyčkání výsledku jiného řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné, nebo zda si otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, vyřeší předběžně sám. Při úvaze o tom, zda řízení přeruší, by měl soud postupovat podle okolností konkrétního případu, zejména s ohledem na to, zda v řízení nelze učinit jiná vhodná opatření, a také s ohledem na celkovou délku řízení, o kterou se nutně původní řízení prodlouží (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2011, sp. zn. ). V usnesení ze dne 13. srpna 2014, sp. zn. , pak zaujal Nejvyšší soud názor, že ustanovení , týkající se možnosti soudu řízení přerušit, patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Byla-li hypotéza právní normy vymezena správně, rozhodnutí ve věci nemůže být v rozporu se zákonem z důvodu, že nebyly objasněny okolnosti další, popřípadě že nebylo přihlédnuto k jiným okolnostem, které v posuzovaném případě nelze považovat za podstatné či významné. Dovolací soud může úvahu odvolacího soudu o přerušení řízení podle citovaného ustanovení přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti (srov. rovněž odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. dubna 2015, sp. zn. ). Důvody k přerušení řízení podle jsou pak dány zejména v případech, kdy probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít podstatný význam pro rozhodnutí soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2015, sp. zn. ).

V posuzovaném případě odvolací soud – na rozdíl od soudu prvního stupně – uzavřel, že není dán důvod pro přerušení řízení podle , neboť okolnost, zda žalovaný bude či nebude nadále místopředsedou představenstva žalobkyně, řešená ve věci sp. zn. Městského soudu v Praze, nemá vliv na posouzení rozhodné otázky právního důvodu užívání nemovitostí, jejichž vyklizení je předmětem řízení v dané věci. Jinak řečeno

„výsledek řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. nemůže mít žádný vliv na posouzení žalobou uplatněného nároku“

, jak to vyjádřil odvolací soud, a to proto, že jde o úvahu vztahující se snad k budoucímu možnému procesnímu postupu žalobkyně v tomto řízení. V poměrech projednávané věci nelze pokládat úvahu odvolacího soudu za zjevně nepřiměřenou, neboť okolnost, zda žalovaný bude či nebude nadále místopředsedou představenstva žalobkyně, vskutku nic nevypovídá o tom, zda nemovitosti užívá na základě právního důvodu či bez právního důvodu. Lze uzavřít, že jedinou dovolatelem účinně nastolenou právní otázku vyřešil odvolací soud v souladu s již ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, od níž není důvod se odchýlit.

Dovolací soud proto podle dovolání odmítl – se souhlasem všech členů senátu ( ) – pro nepřípustnost.

Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 23. července 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. června 2015

JUDr. Miroslav Ferákpředseda senátu