Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3858/2023

-158

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobce J. H., zastoupeného JUDr. Rostislavem Sochorem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova 1680/110, proti žalovanému D. H., zastoupenému Mgr. Petrem Noskem, advokátem se sídlem v Jihlavě, Jana Masaryka 1669/2, o vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 19. 10. 2023, č. j. -129, takto:

Odůvodnění:

1. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 7. 3. 2023, č. j. -100, vyhověl žalobě a uložil žalovanému povinnost do patnácti dnů od právní moci rozsudku vyklidit tam specifikované nemovité věci (výrok I); současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).

2. Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě (odvolací soud) rozsudkem ze dne 19. 10. 2023, č. j. -129, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve vyhovujícím výroku I (výrok I) a změnil tam uvedeným způsobem v nákladovém výroku II (výrok II); současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III).

3. Dovolání žalovaného (dovolatele) proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), neboť dovoláním zpochybněnou otázku (ne)přerušení řízení podle posoudil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu.

4. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vyplývá, že ustanovení , týkající se možnosti soudu přerušit řízení, patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností; byla-li hypotéza právní normy vymezena správně, rozhodnutí ve věci nemůže být v rozporu se zákonem z důvodu, že nebyly objasněny okolnosti další, popřípadě že nebylo přihlédnuto k jiným okolnostem, které v posuzovaném případě nelze považovat za podstatné či významné. Smyslem přerušení řízení podle je zajistit hospodárnost řízení; proto by měl soud posoudit, zda vyčkání výsledku jiného řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné, nebo zda si otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, vyřeší předběžně sám. Při úvaze o tom, zda řízení přeruší, by měl postupovat podle okolností konkrétního případu, zejména s ohledem na to, zda v řízení nelze učinit jiná vhodná opatření, a také s ohledem na celkovou délku řízení, o kterou se nutně původní řízení prodlouží (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu z 24. 2. 2011, sp. zn. , uveřejněného v časopisu Soudní judikatura pod č. 169/2011). Důvody k přerušení řízení podle jsou pak dány zejména v případech, kdy probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít podstatný význam pro rozhodnutí soudu [srov. usnesení Nejvyššího soudu z 24. 2. 2015, sp. zn. , či z 16. 6. 2015, sp. zn. (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze 4. 11. 2015, sp. zn. )]. Postup podle záleží tedy vždy na individuální situaci a na úvaze soudu, kterou by dovolací soud mohl zpochybnit, jen pokud by byla zjevně nepřiměřená (zejména pokud by soud o přerušení řízení rozhodoval na základě skutečností, které jsou zjevně irelevantní); není věcí Nejvyššího soudu v dovolacím řízení, které se připouští jen pro řešení významných právních otázek, aby v konkrétních věcech přezkoumával úvahu, zda z hlediska hospodárnosti řízení je namístě je přerušit či nikoliv [srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 22. 11. 2022, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu z 25. 10. 2018, sp. zn. (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením z 21. 5. 2019, sp. zn. )].

5. V projednávané věci odvolací soud uzavřel, že podání mimořádného opravného prostředku v řízení o určení neplatnosti kupní smlouvy ze dne 22. 9. 2020, jejímž předmětem jsou nemovité věci, ohledně nichž je vedeno (toto) řízení o vyklizení, není důvodem pro přerušení řízení ve smyslu ustanovení S přihlédnutím ke konkrétním okolnostem souzené věci se tato úvaha nejeví dovolacímu soudu jako zjevně nepřiměřená. Lze přisvědčit názoru, že případné určení neplatnosti uvedené kupní smlouvy samo o sobě neznamená (nemusí znamenat), že žalobce není (se nestal) vlastníkem dotčených nemovitých věcí; vlastnické právo by mohlo být s konečnou platností vyřešeno až v dalším řízení o jeho určení.

6. Jen pro úplnost lze dodat, že Nejvyšší soud usnesením ze dne 29. 11. 2023, sen. zn. , odmítl dovolání žalobce (zde vystupujícího v postavení žalovaného) proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 8. 2022, č. j. 74 ICm 3927/2020, -203 (), jímž byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2021, č. j. -137, o zamítnutí žaloby na určení neplatnosti zmíněné kupní smlouvy. Jediný dovolatelem tvrzený důvod pro přerušení řízení již tedy odpadl.

7. Nezbývá proto než – shodně jako v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2023, sp. zn. , na nějž odkázal i odvolací soud v napadeném rozsudku – uzavřít, že odvolací soud se při řešení takto nastolené otázky od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu neodchýlil.

8. Za této situace Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení jako nepřípustné odmítl.

9. S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu z 23. 8. 2017, sp. zn. , Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatele na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě. Ostatně nejsou-li (jako v tomto případě) splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku – (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze 14. 9. 2017, sp. zn. , či z 3. 10. 2017, sp. zn. ).

10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. 2. 2024

JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu