Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 2152/2025

24 Cdo 2152/2025-1139

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce P. N., zastoupeného Mgr. Lenkou Hrudíkovou, advokátkou se sídlem v Přerově, Boženy Němcové č. 1695/2, proti žalované J. S., zastoupené JUDr. Irenou Tšponovou, advokátkou se sídlem v Přerově, Pivovarská č. 89/1, o určení dědického práva, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 4. března 2025, č. j. -1105, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

1. Okresní soud v Přerově rozsudkem ze dne 7. 2. 2024, č. j. -976, zamítl žalobu na určení, že žalobce je dědicem v rozsudečném výroku označeného zůstavitele.

2. K odvolání žalobce Krajský soud Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 4. 3. 2025, č. j. -1105, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.

3. Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soud podal žalobce dovolání, v němž namítá, že poté, co soud rozhodl o pokračování v přerušeném řízení, nevyhověl jeho následnému návrhu na přerušení řízení podle , který byl odůvodňován tím, že návrhem na obnovu řízení a stížností k Evropskému soudu pro lidská práva napadl své trestní odsouzení, které má vliv na jeho dědickou nezpůsobilost. Dále namítá nepřezkoumatelnost rozsudku soudu prvního stupně, když nespecifikoval jednotlivé důkazní návrhy, které zamítnul. Dovolatel rovněž namítá podjatost soudce na základě postupu při protokolaci jednání. Závěrem namítá, že mělo být nesprávně posouzeno nerozlučné společenství účastníků, když se řízení podle něj měla účastnit i jeho sestra, která se řízení neúčastnila na základě y o vydědění. Ve svém doplnění dovolání, učiněném až po uplynutí dovolací lhůty, dovolatel opakuje své námitky.

4. Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

5. Dovolání není přípustné pro řešení otázky předpokladů pro přerušení řízení, neboť na ní napadené rozhodnutí nezávisí, jelikož návrh na přerušení řízení byl zamítnut samostatným usnesením, čímž již byla tato otázka pravomocně vyřešena. Vzhledem k tomu, že proti takovému usnesení nebylo podle odvolání přípustné, tím spíše není namístě, aby v rámci mimořádného opravného prostředku proti rozhodnutí ve věci samé jej nyní přezkoumával dovolací soud.

6. Pouze nad rámec uvedeného lze poznamenat, že (fakultativní přerušení řízení) patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. , a ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. ). Dovolací soud pak může úvahu odvolacího soudu o přerušení řízení přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2021, sp. zn. ).

7. Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí uvedl, že smyslem přerušení řízení podle je zajistit hospodárnost řízení; proto by měl soud posoudit, zda vyčkání výsledku jiného řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné, nebo zda si otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, vyřeší předběžně sám. Při úvaze o tom, zda řízení přeruší, by měl postupovat podle okolností konkrétního případu, zejména s ohledem na to, zda v řízení nelze učinit jiná vhodná opatření, a také s ohledem na celkovou délku řízení, o kterou se nutně původní řízení prodlouží (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. , nebo usnesení téhož soudu ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. ).

8. Již s ohledem na dosavadní délku řízení, kdy řízení o učení dědického práva bylo zahájeno žalobou téměř před deseti lety, je přitom evidentní, že zamítnutí návrhu na přerušení řízení bylo zcela přiléhavé.

9. Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka ohledně nerozlučného společenství, neboť jednak pokud dovolatel tvrdí, že se řízení měla účastnit i jeho sestra, která své vydědění nenapadla, potom je to on jako žalobce, kdo svým návrhem vymezuje okruh účastníků řízení, a navíc by uvedené mohlo představovat potenciálně pouze další důvod k zamítnutí žaloby dovolatele, proto na této právní otázce napadené rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí.

10. Přípustnost dovolání nemůže být založena ani tím, pokud dovolatel dále namítá podjatost soudce a způsob odůvodnění zamítnutí jeho návrhu na provedení důkazů, neboť tím dovolatel namítá domnělé vady řízení. Podle lze však dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle , a b) a . Podle věty druhé , je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. V projednávané věci však dovolání přípustné není, jak bylo vyloženo výše.

11. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce na základě výše uvedeného podle odmítl.

12. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8. 10. 2025

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu