Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 572/2014

22 Cdo 572/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně UPC Real, s. r. o. se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, identifikační číslo osoby 27926818, proti žalované Schachermayer, spol. s r. o., se sídlem v Praze 4 – Modřany, Mezi Vodami 1935/7, identifikační číslo osoby 16188977, zastoupené JUDr. Jiřím Ctiborem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 41/973, o zrušení věcného břemene, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. září 2013, č. j. -38, takto:Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Žalovaná navrhla, aby řízení bylo přerušeno do skončení řízení vedených u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. a u soudu prvního stupně pod sp. zn. . U soudu prvního stupně je pod sp. zn. na základě žaloby podané žalovanou proti žalobkyni (účastnice řízení v opačném postavení) vedeno řízení o zřízení věcného břemene spočívajícího v právu cesty ve prospěch pozemků žalované a k tíži pozemků žalobkyně parc. č. 197/10, 197/11, 251/8, 4079/32, 4100/21, 4100/2,4100/23 a 4100/27 k. ú. M.

Soud prvního stupně usnesením ze dne 15. února 2013, č. j. -28, řízení přerušil do pravomocného skončení řízení téhož soudu sp. zn. . Krajský soud v Praze k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se řízení nepřerušuje. Odvolací soud poukázal za to, že ze spisu není patrný stav řízení sp. zn. . Není tak doložen důvod k přerušení tohoto dalšího řízení z hlediska hospodárnosti, zejména z jakých praktických důvodů je třeba na skončení uvedeného řízení čekat.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání; nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že nebyly podmínky pro přerušení řízení. Obsah usnesení soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Žalobkyně se k dovolání vyjadřuje tak, že dovolání není přípustné. Otázka přerušení řízení podle byla již dovolacím soudem řešena. Např. v rozsudku sp. zn. Nejvyšší soud uvedl: „Soud může řízení přerušit podle pokud probíhá jiné řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu. Smyslem ustanovení je zajistit hospodárnost řízení, proto by měl soud posoudit, zda vyčkání výsledku vedlejšího řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné, nebo zda si otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, vyřeší předběžně sám. Při úvaze o tom, zda řízení přeruší, by měl soud postupovat podle okolností konkrétního případu, zejména s ohledem na to, zda v řízení nelze učinit jiná vhodná opatření a také s ohledem na celkovou délku řízení, o kterou se nutně původní řízení prodlouží.“ K námitce, že řízení nebylo přerušeno do skončení řízení, neboť si odvolací soud nezjistil stav uvedeného řízení, žalobce uvádí, že dovolatelka namítá vadu řízení, která však nemůže přípustnost dovolání založit. Pokud by dovolací soud shledal dovolání přípustným, žalobce uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné. Ať už řízení ve věci sp. zn. skončí jakkoliv, tedy žalobě na zřízení věcného břemene bude vyhověno, nebo bude žaloba zamítnuta, není jeho výsledek pro řízení v této věci významný. Pokud by bylo věcné břemeno zřízeno i na pozemku parc. č. 190/11, pak by nastala situace, že pozemek by byl zatížen stejným věcným břemenem dvakrát, a žalobě v této věci by musel soud vyhovět. Pokud by byla žaloba zamítnuta, musel by soud vyhovět žalobě na zrušení věcného břemene jako bezúčelného. Jestliže výsledek řízení sp. zn. není významný pro rozhodnutí v této věci, přerušení řízení by bylo naprosto v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení a jeho rychlosti.

Dovolání není přípustné.

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak [ („ “)]. V dané věci nebyly podmínky tohoto ustanovení naplněny; nejde tu o řešení právní otázky, ale o zvážení účelnosti (nikoliv zákonnosti) postupu soudu v konkrétní věci.

Ustanovení , které stanoví, že soud může řízení přerušit pokud probíhá jiné řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Byla-li hypotéza právní normy vymezena správně, nemůže být rozhodnutí ve věci v rozporu se zákonem z důvodu, že nebyly objasněny okolnosti další, popřípadě že nebylo přihlédnuto k jiným okolnostem, které v posuzovaném případě nelze považovat za podstatné či významné. Dovolací soud pak může úvahu odvolacího soudu o přerušení řízení přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti. Nelze pominout ani první větu , podle které „jakmile bylo řízení zahájeno, postupuje v něm soud i bez dalších návrhů tak, aby věc byla co nejrychleji projednána a rozhodnuta“.

Jinak řečeno, postup podle záleží vždy na individuální situaci a na úvaze soudu, kterou by dovolací soud mohl zpochybnit, jen pokud by byla zjevně nepřiměřená (zejména pokud by soud o přerušení řízení rozhodoval na základě skutečností, které jsou zjevně irelevantní). Není věcí soudu v dovolacím řízení, které se připouští jen pro významné právní otázky, aby v konkrétních věcech zkoumal úvahu, zda z hlediska hospodárnosti řízení je namístě je přerušit či nikoliv. Lze též odkázat na judikaturu citovanou ve vyjádření k dovolání.

Vzhledem k tomu, že dovolání není podle ustanovení přípustné, Nejvyšší soud je podle věty první odmítl.

O nákladech dovolacího řízení rozhodne soud prvního stupně, který bude rozhodovat ve věci samé.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. srpna 2014

JUDr. Jiří Spáčil, CSc.

předseda senátu