Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1409/2016

28 Cdo 1409/2016

U S N E S E N Í

hlavního města Prahy,

městské části Praha 20,

se sídlem v Praze 20, Jívanská 647, IČ: 00240192, proti žalovaným:

1) H. A.

,

2) J. J.

,

3) B. Š.,

všem zastoupeným JUDr. Alešem Kolářem, advokátem se sídlem v Praze 2, Rumunská 21/29, a

4) J. M. -K.,

zastoupené Kajem Andersem Ständerem, advokátem se sídlem v Praze 2, Slezská 1324/44,

o určení vlastnického práva k nemovitostem

, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. ledna 2015, č. j. -149, takto:

Dovolání

se

odmítá

.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 13. června 2014, č. j. -137, rozhodl, že řízení se podle , (dále též jen „ “), přerušuje do pravomocného skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. .

K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 5. ledna 2015, č. j. -149, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v dané věci jsou splněny podmínky pro přerušení řízení podle za situace, kdy u Obvodního soudu pro Prahu 9 v řízení vedeném pod sp. zn. bude rozhodováno o vlastnictví žalovaných k předmětným nemovitostem, o jejichž určení vlastnického práva v tomto řízení jde. Je nepochybné, že se jedná o řízení, v němž bude řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu v této věci, totiž zda nynější žalovaní mají vlastnické právo k těmto nemovitostem na základě , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a to za situace, kdy žalovaní jsou zapsáni v katastru nemovitostí na základě dědického řízení, a došlo tak k obcházení restitučních předpisů. Pokud by bylo najisto postaveno, že na základě restitučních předpisů jsou vlastníky uvedených nemovitostí, mělo by takové rozhodnutí význam i pro rozhodování v dané věci. Přerušení řízení tak odůvodňuje zájem na jeho hospodárnosti.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozoval z a jako dovolací důvod uplatnil nesprávné právní posouzení věci ve smyslu Podle dovolatele duplicitní zápis vlastnického práva ve prospěch žalovaných 1), 2), 3) a právního předchůdce žalované 4) je nesprávný a měl by být odstraněn tak, že v katastru nemovitostí bude zapsáno vlastnické právo k předmětné id.

½ dotčen

ých nemovitostí pouze na základě rozhodnutí vydaných v restitučním řízení. Odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2014, sp. zn. , s tím, že výsledek restitučního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. nemá význam pro rozhodnutí soudu v této věci, neboť v jeho důsledku nedojde k odstranění zmíněného duplicitního zápisu, který může být odstraněn i před pravomocným skončením restitučního řízení. Přerušení řízení do pravomocného skončení restitučního řízení je naopak nehospodárné. Navrhl změnu rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že se řízení nepřerušuje. K tomuto návrhu se ve vyjádření připojil i vedlejší účastník.

Žalovaní 1) – 3) považují dovolání za nepřípustné, neboť se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a navrhují, aby je Nejvyšší soud odmítl.

V průběhu dovolacího řízení rozhodl Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 2. března 2016, č. j. -179, tak, že na místo původní žalované 4) B. K., zemřelé dne 29. 10. 2015, bude v řízení pokračováno s J. M. –K.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, které je podle čl. II bodu 7 a čl. II bodu 2 , kterými se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.

Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), zastoupeným advokátem ( ), shledal Nejvyšší soud dovolání podle nepřípustným.

Podle pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.

K obligatornímu přerušení řízení podle soud přistoupí v případě, že jeho rozhodnutí závisí na otázce, kterou není oprávněn v daném řízení řešit. Typicky tak bývá řízení přerušeno do doby vyřešení otázky, zda byl spáchán trestný čin, přestupek či jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů (viz ), nejde však o jediné situace, kdy přerušení řízení přichází v úvahu.

V případě fakultativního přerušení řízení je rozhodovací praxe Nejvyššího soudu obecně ustálená v tom smyslu, že ustanovení upravuje možnost, nikoliv povinnost soudu přistoupit k přerušení řízení. Důvody přerušení řízení jsou dány zejména v případech, kdy probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu. Musí jít o otázku, která má podstatný význam pro řešení daného případu, jež se vztahuje k danému skutkovému stavu a kterou si soud může vyřešit sám podle V usnesení ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. , dále zaujal Nejvyšší soud názor, že ustanovení , týkající se možnosti soudu řízení přerušit, patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Dovolací soud přitom může úvahu odvolacího soudu o přerušení řízení podle citovaného ustanovení přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti (srov. rovněž odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. , nebo usnesení téhož soudu ze dne 14. 10. 2015 sp. zn. ). Hlavní důvod pro přerušení řízení pak spočívá v hospodárnosti řízení, tj. aby stejná otázka nebyla posuzována nadbytečně dvakrát (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015 sp. zn. ).

V předmětném případě se odvolací soud shora uvedenými hledisky pro možnost přerušení řízení o určovací žalobě zabýval a jeho úvahy zcela jistě nejsou zjevně nepřiměřené. Vyslovený závěr, že je namístě z důvodu hospodárnosti v projednávané věci řízení přerušit, neboť ve věci dříve zahájené u Obvodního soudu pro Prahu 9 (vedené ohledně restitučního nároku žalovaných podle zákona o půdě) bude řešena otázka významná pro posouzení aktivní legitimace žalobce v této věci (zda je žalobce vůbec vlastníkem nemovitostí dotčených právě zmíněnými restitučními nároky), je v souladu se shora uvedenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, od níž není důvod se odchýlit. Nadto se jeví hospodárným nechat proběhnout nejprve restituční řízení už i proto, že v něm bude postaveno najisto, zda se přece jen žalovaní nestali vlastníky na základě uplatněného restitučního nároku. Ostatně obdobný názor o prioritě vyřešení nároku restitučního před rozhodnutím o obecné určovací žalobě vyslovil Nejvyšší soudu v rozsudku ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. .

Dovolací soud neměl v nyní projednávané věci důvod odklonit se od shora uvedených judikaturních závěrů, jichž se fakticky držel i soud odvolací, a proto bylo namístě dovolání odmítnout ( ), přičemž Nejvyšší soud tak učinil bez jednání v souladu s , větou první,

V konečném rozhodnutí bude rozhodnuto i o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 25. května 2016

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.

předseda senátu