Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
+ 19 ďalších priamych citácií
Zobraziť všetky (24)ABA92115BF09B950C1257F3000416034.html
HTML · 14.42 KB
No categories available
26 Cdo 3401/2015
26 Cdo 3401/2015
U S N E S E N Í
V. Š.
RKT – Rovnací a kotevní technika, státní podnik v likvidaci
,
se sídlem v Praze 4, U mlýna 1755/5, IČO 00664073, zastoupené JUDr. Janem Brožem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 1788/60, o zaplacení částky 550.829 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 9 C 194/2003 , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. června 2015, č. j. 27 Co 187/2015 -218, takto:
Dovolání
se odmítá
.
Odůvodnění:
Žalobce napadl dovoláním usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2015, č. j. 27 Co 187/2015 -218, jímž odvolací soud potvrdil usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 20. 1. 2015, č. j. 9 C 194/2003 -203, ve výroku, kterým bylo rozhodnuto, že řízení se podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. přerušuje do pravomocného skončení řízení vedeného Okresním soudem v Kutné Hoře pod sp. zn. 4 C 126/92 .
Dovolání žalobce proti citovanému usnesení odvolacího soudu není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. ), dále jen „o. s. ř. “, neboť odvolací soud vyřešil otázku předpokladů rozhodných pro možnost řízení přerušit podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. v souladu s již ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
V rozsudku ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 30 Cdo 5270/2009 Nejvyšší soud uzavřel, že smyslem přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. je zajistit hospodárnost řízení; proto by měl soud posoudit, zda vyčkání výsledku jiného řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné, nebo zda si otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, vyřeší předběžně sám. Při úvaze o tom, zda řízení přeruší, by měl soud postupovat podle okolností konkrétního případu, zejména s ohledem na to, zda v řízení nelze učinit jiná vhodná opatření, a také s ohledem na celkovou délku řízení, o kterou se nutně původní řízení prodlouží. V usnesení ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 22 Cdo 572/2014 , pak zaujal Nejvyšší soud názor, že ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. , týkající se možnosti soudu řízení přerušit, patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Dovolací soud může úvahu odvolacího soudu o přerušení řízení podle citovaného ustanovení přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti (srov. rovněž odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 658/2015 ). Důvody k přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. jsou pak dány zejména v případech, kdy probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít podstatný význam pro rozhodnutí soudu. Hlavní důvod pro přerušení řízení spočívá v hospodárnosti řízení, tj. aby stejná otázka nebyla posuzována nadbytečně dvakrát (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1868/2014 ).
V posuzovaném případě se odvolací soud shora uvedenými hledisky pro možnost přerušení řízení zabýval a jeho úvahy nejsou zjevně nepřiměřené. Jeho závěr, že je na místě z důvodu hospodárnosti v projednávané věci řízení přerušit, neboť ve věci dříve zahájené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 4 C 126/92 , vedené ohledně restitučního nároku žalobce podle zákona č. 403/1990 Sb. , bude řešena otázka významná pro posouzení aktivní legitimace žalobce v této věci (zda je žalobce vůbec spoluvlastníkem nemovitostí, za jejichž pronájem žádá nájemné), je v souladu se shora uvedenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, od níž není důvod se odchýlit.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl (§ 243c odst. 1 věta první o. s. ř. o. s. ř. ).
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001 , uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. října 2015
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu