Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 342/2016

28 Cdo 342/2016

U S N E S E N Í

AHI Oscar s.r.o.

EMV s.r.o.

, IČO: 48038792, se sídlem v Praze 4, Vlnitá 890/70, zastoupené JUDr. Radomilem Ondruchem, advokátem se sídlem v Praze 2, Šafaříkova 371/22,

o zaplacení částky 562 108 Kč s příslušenstvím

, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. října 2015, č. j. -52, takto:

Dovolání

se

odmítá

.

Stručné odůvodnění ( ):

Žalobkyně dovoláním napadla v záhlaví označené usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně (Obvodního soudu pro Prahu 4) ze dne 12. srpna 2015, č. j. -38, kterým tento soud přerušil řízení do pravomocného skončení řízení, vedeného u téhož soudu pod sp. zn. (odkazuje přitom na ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „ “).

Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (či jeho části); k vymezení přípustnosti dovolání srov. zejm. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; z rozhodovací praxe Ústavního soudu srov. např. usnesení ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. , usnesení ze dne 12. února 2014, sp. zn. , usnesení ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. , usnesení ze dne 24. června 2014, sp. zn. , usnesení ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. , nebo usnesení ze dne 30. června 2015, sp.zn. (dostupná na webových stránkách Ústavního soudu).

Příslušná pasáž dovolání (čl. II, bod 9) – ve světle výše uvedeného – zjevně není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání, přičemž požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání žalobkyně (dovolatelka) nedostála ani v jiných částech dovolání (posuzovaném potud z obsahového hlediska).

Ovšem ani při řádném vymezení předpokladů přípustnosti dovolání by nebylo možno – se zřetelem na dovolatelkou uplatněný dovolací důvod (a jeho obsahovou konkretizaci) – dospět k závěru o přípustnosti dovolání, neboť řešení relevantní otázky procesního práva, na jejímž zodpovězení napadené rozhodnutí závisí (otázka výkladu a aplikace ustanovení – fakultativní přerušení řízení v závislosti na jiném řízení, v němž je řešena otázka, jež může mít význam pro rozhodnutí soudu v dané věci), nevybočuje z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, od níž Nejvyšší soud nemá důvod se odchýlit (srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2011, sp. zn. ; nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2013, sen. zn. , v nichž Nejvyšší soud opakovaně zdůraznil, že smyslem přerušení řízení podle je zajistit hospodárnost řízení).

Nejvyšší soud přitom ve své rozhodovací praxi připomíná, že ustanovení , týkající se možnosti soudu řízení přerušit, patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností; byla-li hypotéza právní normy vymezena správně, rozhodnutí ve věci nemůže být v rozporu se zákonem z důvodu, že nebyly objasněny okolnosti další, popřípadě že nebylo přihlédnuto k jiným okolnostem, které v posuzovaném případě nelze považovat za podstatné či významné. Dovolací soud může úvahu odvolacího soudu o přerušení řízení podle citovaného ustanovení přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. srpna 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2015, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. dubna 2015, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. ledna 2016, sp. zn. ; všechna citovaná rozhodnutí dostupná na

www.nsoud.cz

).

K žalobkyní zpochybňovanému závěru o významu řešení otázky vlastnického práva ke stavbě zatěžující pozemek ve vlastnictví jiného (z hlediska určení osoby povinné k vydání bezdůvodného obohacení) lze pak rovněž odkázat na ustálenou rozhodovací praxi dovolacího (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. října 2006, sp. zn. ; rozsudek ze dne 31. října 2006, sp. zn. ; přiměřeně též rozsudek ze dne 15. ledna 2004, sp. zn. ), jíž se závěry odvolacího soudu (o tom, že povinnost poskytovat náhradu vlastníku pozemku, na němž stojí stavba, stíhá zásadně vlastníka stavby) nepříčí.

Jestliže se v posuzované věci žalobkyně domáhá vydání bezdůvodného obohacení (ve formě peněžité náhrady), jehož vznik dovozuje z neoprávněného (bezesmluvního) užívání jí vlastněných pozemků, jež jsou zastavěny stavbami ve vlastnictví jiné osoby a kdy o sporné otázce, komu svědčí vlastnické právo ke stavbám, probíhá jiné řízení (jehož výsledky – rozhodnutí v něm vydané – může být určující i pro rozhodnutí dané věci, totiž při posouzení, je-li žalovaná v tomto sporu pasivně věcně legitimována), pak úvaha odvolacího soudu o přerušení řízení v poměrech projednávané věci nepřiměřená není.

Proto Nejvyšší soud dovolání odmítl ( věty první ).

Protože rozhodnutí dovolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, nebylo rozhodováno o nákladech dovolacího řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 23. července 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. května 2016

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu