Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 4267/2015

28 Cdo 4267/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Miloše Póla ve věci žalobce: Harvardský průmyslový holding, a.s. – v likvidaci, IČO: 44269595, se sídlem v Praze 4, Ohradní 65, zastoupeného JUDr. Tomášem Chlostem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Zámecké 7, proti žalované: Victoria Security Printing, a.s., IČO: 15891089, zastoupené Mgr. Martinem Pokorným, advokátem se sídlem v Praze 1, Jakubská 2, o zaplacení částky 25.968.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. července 2015, č. j. -309, takto: Dovolání se odmítá.

Nejvyšší soud odmítl dovolání podle ustanovení věty první , neboť není přípustné.

Dovolání nepatří do okruhu rozhodnutí uvedených v a není naplněn ani žádný z předpokladů přípustnosti dovolání podle ustanovení (srov. hlediska tam uvedená).

Řešení relevantní otázky procesního práva napadeným rozhodnutím (otázka výkladu a aplikace ustanovení – fakultativní přerušení řízení v závislosti na jiném řízení, v němž je řešena otázka, jež může mít význam pro rozhodnutí soudu v dané věci) nevybočuje z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2011, sp. zn. ; nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2013, sen. zn. ), podle níž smyslem přerušení řízení podle je zajistit hospodárnost řízení.

Současně Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi připomíná, že ustanovení , týkající se možnosti soudu řízení přerušit, patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností; byla-li hypotéza právní normy vymezena správně, rozhodnutí ve věci nemůže být v rozporu se zákonem z důvodu, že nebyly objasněny okolnosti další, popřípadě že nebylo přihlédnuto k jiným okolnostem, které v posuzovaném případě nelze považovat za podstatné či významné. Dovolací soud může úvahu odvolacího soudu o přerušení řízení podle citovaného ustanovení přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. srpna 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2015, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. dubna 2015, sp. zn. ; všechna citovaná rozhodnutí dostupná na www.nsoud.cz).

V posuzované věci se žalobce domáhá vydání bezdůvodného obohacení, jehož vznik spatřuje v tom, že žalovaná bez právního důvodu užívala po určenou dobu nemovitosti, o nichž žalobce tvrdí, že jsou jeho vlastnictvím. Je-li otázka vlastnictví mezi stranami sporná a probíhá-li o ní – za účasti těchže procesních stran – jiné řízení (jehož výsledky – rozhodnutí v něm vydané – budou pro obě strany závazné; ), není přerušení řízení v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení (může-li být otázka vlastnictví určující i pro rozhodnutí dané věci, a to i pro posouzení, je-li žalobce ve sporu vůbec aktivně věcně legitimován). Úvaha odvolacího soudu o přerušení řízení v poměrech projednávané věci proto nepřiměřená není. A to i s přihlédnutím k tomu, že o dalších relevantních okolnostech, k nimž se nyní kriticky vyjadřuje žalovaná (zda a v jakém rozsahu užívala předmětné nemovitosti či brala-li z nich užitky), nebylo dosud provedeno vyčerpávající dokazování.

Lze proto uzavřít, že nastolenou právní otázku procesního práva, na níž závisí napadené rozhodnutí, vyřešil odvolací soud v souladu s již ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, od níž není důvod se odchýlit, a tedy že žádný z předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu naplněn není.

Protože rozhodnutí dovolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, nebylo rozhodováno o nákladech dovolacího řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 23. července 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. ledna 2016

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu