Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 1051/2005

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobce se po žalované domáhal zaplacení 708.855,- Kč. Uváděl, že podle kupní smlouvy ze dne 25. 3. 2002 je vlastníkem pozemku č. 410/3 o výměře 6751 m2 v katastrálním území P. V době od 25. 3. 2002 do 17. 2. 2003 se na pozemku nacházelo 24 chatek, jejichž vlastníkem byla žalovaná. Protože do doby, kdy mu chatky prodala (tj. do 17. 2. 2003), žalovaná za užívání pozemku ničeho neplatila, bezdůvodně se na jeho úkor obohatila. Výši požadované částky odvozuje od výše nájemného, které se platí obvykle v místě a čase (tj. 10,- Kč měsíčně za m2 pozemku).

Okresní soud v Písku rozsudkem ze dne 29. března 2004, č. j. -54, zamítl žalobu o zaplacení 708.855,- Kč a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce je od 25. 3. 2002 vlastníkem pozemku č. 410/3 v katastrálním území P. V období od 25. 3. 2002 do 17. 2. 2003 (dále jen „rozhodné období“) se na tomto pozemku nacházelo 24 chatek, jejichž vlastníkem byla žalovaná. Kupní smlouvou ze 17. 2. 2003 žalobce od žalované chatky, které jsou stavbami movitými, koupil; do té doby je užíval na základě nájemní smlouvy uzavřené s žalovanou dne 1. 12. 2000. Na podkladě takto zjištěného skutkového stavu věci soud uzavřel, že žalovaná se na úkor žalobce bezdůvodně neobohatila, neboť chatky byly po celé rozhodné období užívány žalobcem.

K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 10. června 2004, č. j. -72, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Skutkové i právní závěry soudu prvního stupně shledal správnými. Odvolací námitku žalobce, že mu chatky nebyly nikdy fakticky předány, shledal bezvýznamnou, neboť z provedených důkazů vyplynulo, že žalobce měl možnost jemu pronajaté chatky fakticky užívat a také je užíval.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z V dovolání vytýká odvolacímu soudu, že „rozhodnutí postavil pouze na své domněnce, že žalovaná v rozhodném období chatky neužívala a tyto byly naopak v užívání a dispozici žalobce“. Je přesvědčen, že v řízení bylo prokázáno, že chatky nebyly k užívání způsobilé. Navíc má za to, že pro právní posouzení je nerozhodné, jak a zda-li žalovaná se svým majetkem nakládala, tedy že chatky za úplatu pronajala právě jemu. Podstatné z hlediska hmotného práva totiž je pouze to, že žalovaná byla v rozhodné době vlastníkem chatek a neplatila za užívání pozemku, na němž se nacházely. Je tudíž povinna „uhradit mu nájemné ve smyslu obč. zák. bez ohledu na to, zda-li je užíval či nikoli, neboť skutečné nakládání s majetkem je pouze v dispozici majitele“. Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle , , ve znění před 1. 4. 2005 – dále opět jen „“ (srovnej článek II bod 3. přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony).

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto se Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněným subjektem řádně zastoupeným advokátem, zabýval nejprve tím, zda jde o dovolání přípustné.

Protože v posuzované věci odvolací soud potvrdil v pořadí prvý rozsudek soudu prvního stupně, lze přípustnost dovolání uvažovat výlučně v intencích Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce ( ), lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle nebo nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle , přihlédnuto (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132). Uplatnění dovolacího důvodu podle , který míří na pochybení ve skutkovém zjištění, je v případě přípustnosti dovolání podle zcela vyloučeno a dovolací soud proto musí při posuzování přípustnosti dovolání (popř. jeho důvodnosti) vycházet ze skutkového stavu, který byl podkladem pro právní posouzení věci odvolacím soudem. Bez významu jsou proto dovolací námitky, jimiž žalobce vytýká odvolacímu soudu nedostatečně zjištěný skutkový stav věci - konkrétně, že v řízení nebylo dostatečně prokázáno, že chatky v rozhodné době na základě uzavřené nájemní smlouvy skutečně užíval, resp. že vůbec byly způsobilé užívání.

Při přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu je dovolací soud zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení ( ); z toho mimo jiné vyplývá, že jeho úvahy, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ve věci samé po právní stránce zásadní význam, jsou limitovány jen právními otázkami, které dovolatel v dovolání označil, tzn. které výslovně v dovolání zpochybnil a učinil je předmětem dovolacího přezkumu. V rámci způsobilého dovolacího důvodu (241a odst. 2 písm. b/ ) žalobce otevřel dovolacímu přezkumu kontrolu správnosti právního závěru odvolacího soudu dovozujícího, že žalovaná se na úkor žalobce neobohatila, pakliže movité stavby (chatky) nacházející se v rozhodném období na jeho pozemku sice vlastnila, avšak sama je neužívala (nájemní smlouvou je žalobci pronajala). Na posouzení této otázky, tj. odpovědnosti vlastníka movité stavby za vznik bezdůvodného obohacení užíváním pozemku, na kterém je tato stavba umístěna, rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a vymezená právní otázka má zásadní význam z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec. Protože dovolací soud nemá poznatky o tom, že by tuto otázku ve své rozhodovací praxi již řešil, lze napadenému rozhodnutí přiznat zásadní právní význam. Dovolání žalobce je tudíž přípustné podle

Ustanovení § 451 odst. 1 obč. zák. vyjadřuje zásadu občanského práva České republiky, že se totiž nikdo nemá bezdůvodně obohacovat na úkor jiného. Bezdůvodné obohacení je chápáno jako závazek, z něhož vzniká tomu, kdo se obohatil, povinnost vydat to, o co se bezdůvodně obohatil, a právo toho, na jehož úkor k obohacení došlo, požadovat vydání toho, oč se povinný obohatil. Bezdůvodné obohacení je vyjádřeno i jako předmět, jehož se závazek z bezdůvodného obohacení týká, tedy jako majetkový prospěch získaný plněním jednak bez právního důvodu, dále z plnění na základě neplatného právního úkonu (absolutně i relativně), také plněním z právního důvodu, který odpadl, a majetkový prospěch z nepoctivých zdrojů. O obohacení jde tehdy, jestliže se plněním dostalo majetkové hodnoty tomu, komu bylo plněno, takže v jeho majetku se to projevilo buď zvýšením jeho aktiv nebo snížením jeho pasiv.

V posuzovaném případě je ustanovením § 451 obč. zák. poměřován vztah mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem movitých staveb, které se na tomto pozemku v rozhodném období nalézaly. Pro posouzení, zda se žalovaná na úkor žalobce bezdůvodně obohatila, je podstatné zjištění, zda žalobcův pozemek (bez právního důvodu) užívala. Názor žalobce, že jeho pozemek byl žalovanou užíván již tím, že se zde nacházely stavby, které vlastnila, by mohl obstát pouze v případě, že by šlo o stavby spojené se zemí pevným základem, tedy o nemovitosti; v takovém případě je totiž zastavěný pozemek užíván (jeho užitná hodnota je konzumována) již tím, že jsou na něm stavby postaveny (tedy samotným umístěním staveb spojených se zemí pevným základem) a je přitom bez významu, jakým způsobem je vlastnické právo ke stavbám vlastníkem „konzumováno“, tedy zda jsou stavby pronajaty či užívány jím osobně. Jestliže však jde - jak tomu bylo v dané věci - o stavby movité (o tom, že chatky stojící na pozemku žalobce jsou stavbami movitými není mezi účastníky řízení sporu), které jejich vlastník neužíval a pronajal je jinému, odviselo od vůle nájemce (v daném případě žalobce), kde bude movité stavby jako předmět nájmu užívat. Věci v právním smyslu lze různě třídit – přitom považuje za právně zvlášť významné třídění věcí na movité a na nemovitosti. U věcí movitých, mezi něž patří i stavby, které nejsou spojeny se zemí pevným základem, je namístě předpokládat jejich mobilitu (lze je např. demontovat a přemístit). Ponechal-li tedy žalobce movité stavby (chatky), které žalovaná vlastnila a které mu nájemní smlouvou pronajala, v rozhodném období na svém pozemku, byl to on, kdo tento pozemek užíval, a žalovaná tak nemohla získat na jeho úkor bezdůvodné obohacení.

Obstojí tudíž právní závěr odvolacího soudu, že žalovaná se na úkor žalobce bezdůvodně neobohatila, neboť movité stavby (chatky), které v rozhodném období vlastnila a které se nacházely na pozemku žalobce, žalobci pronajala a sama je neužívala.

Lze uzavřít, že dovolateli se prostřednictvím dovolacího důvodu podle nepodařilo zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí. Dovolací soud proto dovolání žalobce podle části věty před středníkem zamítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za situace, kdy žalované, která by jinak měla právo na náhradu těchto nákladů, v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. října 2006

JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á , v. r

předsedkyně senátu