Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 876/2024

28 Cdo 876/2024-143

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobkyně: Československá provincie Milosrdných sester Panny Marie v Jeruzalémě, IČO 00406546, se sídlem v Opavě-Městě, Beethovenova 235/1, zastoupená Mgr. Bc. Petrem Dostálem, advokátem se sídlem v Olomouci, Za poštou 416/2, za účasti: Lesy České republiky, s. p., IČO 42196451, se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106/19, o vydání pozemku a nahrazení rozhodnutí správního orgánu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. listopadu 2023, č. j. -104, t a k t o :

I. Dovolání seodmítá.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ):

1. Vrchní soud v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 15. 11. 2023, č. j. -104, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 1. 6. 2023, č. j. -58, jímž byla zamítnuta žaloba o vydání pozemku parc. č. 2189/49 – vodní plocha v k. ú. Jelení u Bruntálu a nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Moravskoslezský kraj ze dne 9. 1. 2023, č. j. SPÚ 004730/2023/Kle, a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok I. rozsudku odvolacího soudu); současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II. rozsudku odvolacího soudu).

2. Proti rozsudku odvolacího soudu žalobkyně podala dovolání. Předestřela otázku, zda pozemek parc. č. 2189/49 v k. ú. Jelení u Bruntálu, na němž je situován vodní tok Haldůvka, jehož vydání se domáhá, coby oprávněná církevní právnická osoba, byl ke dni 24. 6. 1991 součástí zemědělského půdního fondu ve smyslu , o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Poukázala na nález Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2000, sp. zn. , publikovaný pod č. 24/2000 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu. Z obsahu dovolání lze pak dovodit, že nastolená otázka dle mínění dovolatelky v judikatuře dovolacího soudu nebyla doposud řešena. Dovolatelka vytýká odvolacímu soudu též přepjatý formalismus, jakož i porušení svého práva na spravedlivý proces. Odkazovala přitom na nálezy Ústavního soudu ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. , publikovaný pod č. 43/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a ze dne 31. 5. 1999, sp. zn. , publikovaný pod č. 81/1999 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu.

3. Lesy České republiky, státní podnik, navrhl, aby bylo dovolání žalobkyně odmítnuto.

4. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v ), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.

5. Výkladem pojmu zemědělská nemovitost ve smyslu , se Nejvyšší soud zabýval zejména ve svém usnesení ze dne 16. 7. 2018, sp. zn. , v němž s odkazem na záměrnou korespondenci zmiňované normy s , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „ “), reflektoval konstantní judikaturu interpretující právě citované ustanovení. V souladu s ní zahrnutí pozemku do zemědělského půdního fondu (ke dni 24. 6. 1991) vyžadovalo splnění dvou předpokladů: znaku právního či formálního daného označením pozemku v katastru nemovitostí druhem kultury uvedeným v a znaku faktického, materiálního, představovaného okolností, že takový pozemek byl zemědělsky obhospodařován. Není-li zde přítomen onen materiální aspekt, nelze pozemek považovat za součást zemědělského půdního fondu, byť by i dosud byl (v rozporu se skutečným stavem) v katastru nemovitostí formálně veden v některé z kategorií zemědělské půdy (viz mezi jinými rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. , a ze dne 29. 10. 2009, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. , popřípadě ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. ).

6. Z právě řečeného je zjevné, že ke kvalifikaci pozemku jako zemědělského nepostačí jen naplnění formálního znaku, nýbrž je zapotřebí zabývat se materiálním hlediskem. Naznačený aspekt, neméně zásadní, ba podstatnější pro úsudek o charakteru dotčeného pozemku nelze opomíjet, neboť účelem zmíněných právních předpisů je nepochybně regulace právních vztahů týkajících se pozemků, jež jsou vskutku zemědělsky využitelné a fakticky tvoří zemědělský půdní fond jakožto nenahraditelnou složku životního prostředí hodnou ochrany (srov. zejména ). Blíže k (ne)významu lpění na důležitosti evidenčního statusu pozemků viz rovněž rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. , z nějž se podává, že striktní trvání na důležitosti evidenčního statusu pozemků by nikterak nenapomáhalo naplňování účelu zákona o půdě, vyjádřenému v jeho preambuli, ani cíli právní úpravy zemědělského půdního fondu, a že v závislosti na konkrétních okolnostech daného sporu může nastat i situace, v níž naplnění materiálního znaku převáží nad absencí znaku formálního (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2019, sp. zn. ).

7. Judikatura dovolacího soudu se dále ustálila na závěru, že za součást zemědělského půdního fondu ve smyslu ustanovení jest považovat též pozemky, které sice neslouží bezprostředně zemědělské výrobě, avšak jsou pro ni nepostradatelné, mimo jiné jako vodní nádrže a rybníky, potřebné pro zemědělskou výrobu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 1998, sp. zn. ). Současně rozhodovací praxe dovolacího soudu dovodila, že odvětvím spadajícím pod pojem zemědělské výroby je i chov ryb; rybářství jest odvětvím zemědělské výroby, zajišťujícím řádný chov, zušlechťování, ochranu a lov ryb, případně i rozmnožování a chov ryb v sádkách (srov. k tomu rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. , nebo ze dne 29. 10. 2009, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2019, sp. zn. ).

8. Jestliže tedy odvolací soud v situaci, kdy v řízení nebylo prokázáno, že dovolatelkou v režimu nárokovaný pozemek parc. č. 2189/49 v k. ú. Jelení u Bruntálu, na němž je situován vodní tok Haldůvka, evidovaný v pozemkové evidenci jako vodní plocha, se způsobem využití vodní tok umělý (nezemědělská půda), k 24. 6. 1991 sloužil nebo byl určen k chovu ryb či pro polní závlahu nebo k melioračním či jiným zemědělským účelům, uzavřel, že daný pozemek k uvedenému datu ve smyslu nenáležel do zemědělského půdního fondu, a nemá tudíž ani charakter zemědělské nemovitosti dle bodu 1 , pročež nebylo namístě vyhovět návrhu žalobkyně na jeho vydání v řízení před pozemkovým úřadem ( , věty třetí, ), nikterak se tím od výše citované judikatury, od níž není důvodu se odchylovat ani v projednávané věci, neodklonil.

9. Kritizuje-li dovolatelka, že odvolací soud postupoval formalisticky, čímž porušil její právo na spravedlivý proces dle d, dlužno uvést, že prostřednictvím těchto námitek předestírá vady řízení před soudy nižšího stupně. Takovýmito výtkami se ovšem Nejvyšší soud může zabývat jen tehdy, je-li dovolání shledáno přípustným ( ), přičemž toliko jejich prostřednictvím na přípustnost dovolání usuzovat nelze. Vytýkanými vadami řízení ostatně netrpí, když za formalistický či porušující pravidla spravedlivého procesu nelze označit postup odvolacího soudu, jenž nevyhověl žádosti dovolatelky o odročení jednání za účelem označení důkazů prokazujících, že předmětný pozemek měl k 24. 6. 1991 zemědělský charakter, v situaci, kdy k označení důkazů byla vyzvána již v předvolání k jednání odvolacího soudu, výzvě k tvrzení rozhodných skutečností a označení důkazů dle a 3 nevyhověla a potřeby prokázat uvedenou skutečnost musela si být vědoma již před podáním žaloby (bylo-li negativní rozhodnutí pozemkového úřadu odůvodněno nedostatkem příslušnosti předmětného pozemku – k 24. 6. 1991 – k zemědělskému půdnímu fondu).

10. Napadá-li dovolatelka rozsudek odvolacího soudu i ve výroku o náhradě nákladů řízení, není dovolání v tomto rozsahu přípustné se zřetelem k

11. Ze shora uvedeného je zřejmé, že podmínky přípustnosti dovolání ( ) nejsou naplněny. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věty první ), dovolání jako nepřípustné odmítl ( a 2 ).

12. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a v situaci, kdy dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a náklady účastníka řízení, státního podniku Lesy České republiky, jež podal k vyjádření k dovolání, představuje paušální náhrada režijních nákladů za jeden úkon ve výši 300 Kč ( , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle a podle exekučního řádu).

13. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná též na internetových stránkách Nejvyššího soudu (www.nsoud.cz), rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách Ústavního soudu (https://nalus.usoud.cz).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. 5. 2024

Mgr. Zdeněk Sajdl

předseda senátu