Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2309/2004

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobce Č. r. s., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1/ V. D., a 2/ M. K., správci konkursní podstaty úpadce S., spol. s r.o. zastoupenému advokátkou, o určení vlastnického práva a výpůjčky, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. , o dovolání žalovaného Václava Douchy proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25.11.2003, čj. -340, takto:

II. Ve zbývající části se oba rozsudky zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Táboře k dalšímu řízení

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Táboře původně rozsudkem ze dne 2.7.2002, čj. -198, zamítl jednak žalobu o určení, že Česká republika je vlastníkem a žalobce má ve výpůjčce blíže specifikované pozemky v S., jednak žalobu na určení, že žalobce je vlastníkem stavebních objektů na uvedených parcelách. Vyslovil názor, že žalobce není aktivně legitimován v řízení o určení vlastnického práva jiného subjektu k pozemkům, které byly P. f. Č. r. (dále jen „P. f.“) převedeny do vlastnictví žalovaného V. D., a že stavby nejsou ve vlastnictví žalobce, ale jiného subjektu – S. s.r.o.

Poté, co tento rozsudek byl v odvolacím řízení rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12.12.2002, čj. -221, zrušen (s výjimkou výroku o zamítnutí návrhu na určení vlastnictví k pozemkům, který byl potvrzen), soud prvního stupně řízení doplnil řízení podle pokynů odvolacího soudu a rozhodl znovu rozsudkem ze dne 10.7.2003, čj. -302. Žalobě tentokrát vyhověl - určil, že žalobce má předmětné pozemky ve výpůjčce, a že je vlastníkem staveb na nich vybudovaných. Dospěl k závěru, že P. f. nebyl oprávněn s pozemky nakládat, protože ke dni účinnosti , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), nešlo o pozemky zemědělsky obhospodařované, tedy tvořící zemědělský půdní fondy, ale o pozemky s výjimkou dvou zahrad zastavěné, nebo tvořící vodní plochu, konkrétně umělou nádrž – sádku), přístupovou cestu a manipulační plochu. Uvedené nemovitosti žalobce užíval k plnění úkolů rybářského revíru, nikoli k výdělečným účelům. K pozemkům měl žalobce původně právo trvalého užívání, a to i ke dni 24.6.1991. Pozemky byly rozhodnutím odboru lesního a vodního hospodářství ONV v T. ze dne 4.3.1981 odňaty zemědělské výrobě z důvodu výstavby sádek a zpevněných ploch, přičemž část pozemků, zarostlá stromy, neslouží zemědělské výrobě a není ji možno pro zemědělskou výrobu využít. Závěr o neplatnosti převodu staveb učinil soud prvního stupně na základě úvahy, že převod byl proveden osobami, které nebyly v té době oprávněny za žalobce jednat.

Na základě odvolání obou žalovaných rozhodoval ve věci Krajský soud v Českých Budějovicích, který rozsudkem ze dne 25.11.2003, čj. -340, rozsudek soudu prvního stupně v plném rozsahu potvrdil. Pokud jde o povahu pozemků, jež jsou v současné době ve vlastnictví prvního žalovaného, ztotožnil se s právním závěrem soudu prvního stupně při výkladu ustanovení § 1 zákona o půdě. Stavbu sádky nepovažuje s ohledem na znění předpisů o zemědělském půdním fondu a o rybářství za stavbu, protože je uměle vytvořena a není umístěna na vodním toku, nejedná se o rybník zásobovaný vodním tokem nebo povrchovou vodou. Rovněž nejde o pozemek na němž je zařízení, jež je nepostradatelné pro zemědělskou výrobu, jako jsou zařízení pro polní závlahu, polní cesty, vodní nádrže a rybníky. Vycházel i z toho, že pozemky byly v roce 1981 vyjmuty ze zemědělského půdního fondu a nepovažoval proto za nutné zabývat se dále otázkou, zda žalobce je podnikatelským subjektem či nikoliv.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání prvý žalovaný, a to v celém rozsahu. Namítá nesprávné právní posouzení věci, dané závěrem odvolacího soudu o tom, že předmětné pozemky, ohledně nichž se žalobce domáhá určení práva výpůjčky, nepodléhají právnímu režimu zákona o půdě. To vedlo k nesprávnému závěru, že nezaniklo právo trvalého užívání pozemků, jež žalobci příslušelo, a P. f. nebyl oprávněn s nimi nakládat. Dovolatel uplatňuje, že stavby na předmětných pozemcích byly desítky let užívány k provozování rybničního hospodářství (rybářství). Rybářství je podle , o rybářství, odvětvím zemědělské výroby. Režimu zákona o půdě jsou podřízeny i pozemky, na nichž stojí stavby sloužící zemědělské výrobě a s ní souvisejícímu vodnímu hospodářství. V řízení bylo prokázáno, že stavby byly uvedeny do trvalého užívání jako zemědělské objekty a sloužily k uvedenému účelu i ke dni účinnosti zákona o půdě. Ke stejnému účelu sloužily i ostatní plochy bezprostředně funkčně související se stavbami a zahrady v areálu rybničního hospodářství N. B., jehož se spor týká. Dle dovolatele nebrání takovému posouzení ani , o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů, protože pojem zemědělská půda vymezuje tak, že zahrnuje i nezemědělské pozemky, které jsou pro zajišťování zemědělské výroby nezbytné. Pojem „zemědělský půdní fond“ je tak širší než pojem „zemědělské pozemky“. Dovolatel rovněž připomíná, že soud se dostatečně nevypořádal s právním názorem P. f., že uvedené pozemky jsou podřízeny zákonu o půdě. Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

Žalobce vyslovil názor, že dovolání není přípustné, protože soud prvního stupně sice původně rozhodl zamítnutím žaloby a druhým rozsudkem jí vyhověl, nestalo se tak ale z důvodu odlišného právního názoru odvolacího soudu, ale za účelem doplnění řízení. Skutkový stav, z něhož potom vycházel, byl odlišný než jaký byl v době jeho předchozího rozhodování. Dovolání proto není dle žalobce přípustné podle (správně zřejmě ). Napadené rozhodnutí nemá podle jeho názoru zásadní právní význam, protože neřeší ve vztahu k dovolateli žádnou otázku, která nebyla dosud v rozhodování dovolacího soudu řešena, nebo byla odvolacími soudy či dovolacím soudem řešena rozdílně. Stejně tak nejde o právní otázku, která by byla řešena v rozporu s hmotným právem. S názory správního orgánu a P. f. se soudy dle jeho názoru vyrovnaly. Žalobce proto navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto.

Dovolání bylo podáno včas a splňuje náležitosti stanovené v a 241a Dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.

V prvé řadě konstatoval, že dovolání není přípustné proti té části rozsudku odvolacího soudu, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v části II., tj. ve výroku, že žalobce je vlastníkem staveb ve výroku specifikovaných. V této části totiž není žalovaný věcně legitimován v řízení, a tedy ani v dovolacím řízení, protože jí byl řešen právní vztah mezi jinými účastníky, t.j. mezi žalobcem a konkursním správcem s.r.o. S. Protože však dovolatel výslovně uvedl, že dovolání podává do rozsudku odvolacího soudu v plném rozsahu, bylo třeba v této části jeho dovolání odmítnout ( , ).

Naproti tomu dovolací soud neshledává správným názor žalobce, že dovolání není přípustné ani ve zbývající části. Má zato, že odvolací soud svým rozsudkem z 12.12.2002, čj. -212, dal dostatečně najevo, že pokud jde o zemědělský charakter předmětných pozemků, soud prvního stupně dostatečně neřešil, zda mohly přejít do správy P. f. a zda je možno je zařadit mezi pozemky, které souvisely se zemědělskou výrobou, nebo s ní souvisely. Právě z těchto důvodů pak soud prvního stupně věc posoudil po doplnění řízení jinak než ve svém prvém rozsudku. Dovolání proto dovolací soud považuje za přípustné podle I kdyby tomu tak nebylo, shledává rozhodnutí odvolacího soudu za zásadně významné po právní stránce jak pro rozpor s dosavadní judikaturou, tak pro rozpor s hmotným právem, ve smyslu Dovolací soud proto věcně přezkoumal rozsudek odvolacího řízení v mezích podaného dovolání ( ). Jím je posouzení otázky, zda odvolací soud správně aplikoval na danou věc příslušné právní předpisy. Přitom dospěl k závěru, že tento soud sice vyšel ze zákona o půdě, nesprávně jej však vyložil.

Dovolací soud nesdílí právní názor odvolacího soudu, který stavby sloužící k chovu ryb nepovažuje za stavby na něž se vztahuje . Chov ryb je bezpochyby odvětvím spadajícím pod pojem zemědělské výroby, kterou je v zásadě pěstování rostlin a chov zvířat, přesahující hranice drobné osobní péče (např. v domácnosti). Pojem zemědělská výroba se nekryje s pojmem podnikatelské činnosti v zemědělství, jak je definován např. v , o soukromém podnikání občanů a jejím znakem není proto hledisko trvalého zdroje příjmů. , o rybářství, stanovil v zcela jednoznačně, že rybářství je odvětvím zemědělské výroby, zajišťující řádný chov, zušlechťování, ochranu a lov ryb. Sledoval co nejširší zapojení občanů do této činnosti, zahrnující výkon rybářského práva, a pro tento účel počítal s jejich sdružováním do Č. r. s. a M. r. s. Není tedy pochyb o tom, že rybářské svazy zajišťovaly jako nepodnikatelské subjekty výkon, který zahrnoval např. i rozmnožování a chov ryb v sádkách. Sádky a související hospodářské stavby jsou tak nesporně stavbami spadajícími pod zemědělskou výrobu, na něž se vztahuje ustanovení jako na stavby, soužící zemědělské výrobě a s ní souvisejícímu vodnímu hospodářství, včetně jimi zastavěných pozemků. Mezi ně je třeba zahrnout i nutné cesty a manipulační plochy, bez nichž nemohou uvedené stavby sloužit svému účelu. Nejde sice o přímo zastavené pozemky, ale o pozemky náležející mezi pozemky zemědělské ve smyslu a 3 , o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění platném ke dni účinnosti zákona o půdě. Pokud jde o zahrady, jejich charakter jako zemědělské půdy je dán ustanovením zákona o ochraně zemědělského půdního fondu platného v době účinnosti zákona o půdě.

S ohledem na tyto skutečnosti není podstatné, že správní orgán rozhodl v roce 1981 o vynětí pozemků ze zemědělského půdního fondu – šlo o splnění požadavku pro účely stavebního řízení, jejímž předmětem ovšem byly stavby sloužící rybářství, tedy účelům zemědělským.

Dovolací soud proto uzavírá, že v dané věci je třeba režim předmětných pozemků podřídit pod , a to včetně závěru, že P. F. byl oprávněn tyto pozemky ve vlastnictví státu spravovat. Z jiných hledisek, včetně práva nájmu vzniklého ze zákona podle a 3 zákona o půdě, nebyla věc posuzována, ani dovolatelem zmiňována, takže se dovolací soud dalšími aspekty věci nemohl zabývat.

V části, týkající se práva žalobce užívat předmětné pozemky, proto dovolací soud zrušil příslušnou část rozsudku odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V něm je soud vázán právním názorem dovolacího soudu. Rozhodne též nově o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího ( věta za středníkem, ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. prosince 2004

JUDr. Josef Rakovský, v. r.

předseda senátu