Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1931/2022

-227

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobce: Rytířský řád Křižovníků s červenou hvězdou, IČ 00408026, se sídlem v Praze 1, Platnéřská 191/4, zastoupený JUDr. Ronaldem Němcem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Platnéřská 191/4, za účasti: Česká republika - Státní pozemkový úřad, IČ 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, jednající prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, Územního pracoviště Střední Čechy, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o vydání věci a nahrazení rozhodnutí pozemkového úřadu, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. února 2022, č. j. -194, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

1. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze (dále jen „odvolací soud“) ze dne 3. 2. 2022, č. j. -194, byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 15. 11. 2019, č. j. -166, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj, ze dne 11. 2. 2016, č. j. SPU 065939/2016/37/Ši, sp. zn. SP2255/2016-537203, výrokem, na jehož základě mu měly být vydány pozemky parc. č. 758/2, parc. č. 758/4, parc. č. 758/7 a parc. č. 758/9 v k. ú. Tursko, které vznikly oddělením geometrickým plánem vyhotoveným Českou geodetickou a. s., č. plánu 551-20/2019, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výrok I. rozsudku odvolacího soudu). Výrokem II. odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

2. Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání žalobce. Předestřel otázku, zda jsou ve smyslu , o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), naplněny podmínky naturální restituce pozemků, na nichž se nachází vodní koryto sloužící k odvodnění sousedících pozemkových parcel; potažmo, zda takové pozemky tvoří součást zemědělského půdního fondu. Měl za to, že odvolací soud tuto otázku vyřešil odchylně od ustálené judikatury dovolacího soudu. Odkazoval přitom na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. , a usnesení téhož soudu ze dne 28. 1. 2019, sp. zn. , ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. 1350/2019, ze dne 10. 9. 2019, sp. zn. , ze dne 4. 12. 2019, sp. zn. , ze dne 15. 10. 2019, sp. zn. , ze dne 10. 9. 2019, sp. zn. či ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. .

3. Česká republika - Státní pozemkový úřad navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.

4. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v ), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.

5. Judikatura dovolacího soudu interpretující , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen – „zákon o půdě“), jež je se zřetelem k obdobnému znění ustanovení zákona o půdě a ustanovení bodu 1 použitelná i při řešení dovolatelem předestřené otázky (obě právní normy vychází z definice zemědělského pozemku jako pozemku, který k 24. 6. 1991 tvořil zemědělský půdní fond), se ustálila na závěru, že za součást zemědělského půdního fondu ve smyslu ustanovení jest považovat též pozemky, které sice neslouží bezprostředně zemědělské výrobě, avšak jsou pro ni nepostradatelné, mimo jiné jako vodní nádrže a rybníky, potřebné pro zemědělskou výrobu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 1998, sp. zn. ). Současně rozhodovací praxe dovolacího soudu dovodila, že odvětvím spadajícím pod pojem zemědělské výroby je i chov ryb; rybářství jest odvětvím zemědělské výroby, zajišťujícím řádný chov, zušlechťování, ochranu a lov ryb, případně i rozmnožování a chov ryb v sádkách (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. , nebo rozsudek téhož soudu ze dne 29. 10. 2009, sp. zn. ).

6. Jestliže tedy odvolací soud uzavřel, že samotná okolnost, že se na pozemcích, jejichž vydání se dovolatel domáhá, nachází volně proudící (přirozený) vodní tok – Turský potok, neodůvodňuje závěr o tom, že dané pozemky jako potřebné pro zemědělskou výrobu náležely ve smyslu ustanovení do zemědělského půdního fondu (když se zde nenacházel rybník, vodní nádrž či jiné zařízení sloužící chovu ryb coby předmětu zemědělské výroby či zemědělské výrobě jako takové), a měly tak charakter zemědělské nemovitosti dle ustanovení bodu 1 (pročež nebylo namístě vyhovět návrhu na vydání dotčených pozemků v řízení před pozemkovým úřadem –viz ustanovení , věty třetí, ), nikterak se tím od výše citované judikatury, od níž není důvodu se odchylovat ani v projednávané věci, neodklonil.

7. Na uvedených konkluzích přitom ničeho nemění okolnost, že za využití uvedeného vodního toku (vody tekoucí vlastním spádem v korytě přirozeně se vyskytujícím na zemském povrchu) jsou mimo jiné odvodňovány okolní zemědělské pozemky. Ke shodnému závěru dospěl ostatně Nejvyšší soud i v jiných skutkově i právně obdobných případech (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2019, sp. zn. , a usnesení téhož soudu ze dne 2. 12. 2019, sp. zn. ).

8. Na vyřešení otázky, zda jsou v posuzovaném případě dány zákonné podmínky naturální restituce předmětných pozemků ve smyslu , pak rozsudek odvolacího soudu nezávisí, když důvodem nevyhovění restitučního nároku nebyl závěr o nevydatelnosti pozemků, nýbrž konkluze, dle níž jest restituční návrhv řízení dle zamítnout, nejde-li o zemědělskou nemovitost.

9. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že podané dovolání předpoklady přípustnosti ve smyslu ustanovení nenaplňuje.

10. Napadá-li pak dovolatel rozsudek odvolacího soudu i ve výroku o náhradě nákladů řízení, není dovolání v tomto rozsahu přípustné se zřetelem k ustanovení

11. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věty první ), dovolání jako nepřípustné odmítl ( věty první o. s. ř).

12. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a za situace, kdy dovolání žalobce bylo odmítnuto a kdy k nákladům České republiky - Úřadu pro zastupování státu, která podala vyjádření k dovolání, patří paušální náhrada režijních nákladů za jeden úkon ve výši 300 Kč ( a , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle a podle exekučního řádu).

13. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na www.usoud.cz.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. 8. 2022

Mgr. Zdeněk Sajdl

předseda senátu