Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1681/2019

28 Cdo 1681/2019-180

USNESENÍ

Povodí Vltavy, státní podnik

Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze

, IČO 14451115, se sídlem v Praze 1, Hrad III. nádvoří 48/2, zastoupená JUDr. Janem Pavlokem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 6, K Brusce 124/6, o vydání nemovitosti, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. , o dovolání Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 11. 2018, č. j. -144, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í ( ):

V záhlaví označeným rozsudkem odvolací soud změnil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 5. 2017, č. j. -114 tak, že se Metropolitní kapitule u sv. Víta v Praze nevydává pozemek parc. č. XY v katastrálním území XY a tím se nahrazuje rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Plzeňský kraj ze dne 30. 5. 2016, č. j. SPÚ 272775/2016/R2712/RR19690 (výrok I. rozsudku odvolacího soudu). Současně odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a odvolacího řízení (výroky II. a III. rozsudku odvolacího soudu).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala v plném rozsahu dovolání Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze. Přípustnost dovolání spatřovala v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení dovolacím soudem (dle jejího mínění) dosud neřešené otázky, zda pozemek, na němž se nachází koryto vodního toku, na kterém je provozován rybářský revír a jenž je zčásti tvořen nezatopenými břehy, a slouží tak jako ochrana před zamokřením a zátopou, je součástí zemědělského půdního fondu ve smyslu ustanovení , o ochraně zemědělského půdního fondu, účinného do 1. 7. 1992 (dále jen „ “), a naplňuje tudíž znaky zemědělské nemovitosti dle , o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), ve znění nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. , publikovaného pod č. 177/2013 Sb. (dále jen „ “). Dovolávala se rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. . Namítala rovněž, že odvolací soud popřel zásadu

ex favore restitutionis

. Odkazovala přitom na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2016, sp. zn. .

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dovolání projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první, čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „ “.

Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v ) je třeba poměřovat ustanovením , podle něhož „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.

Judikatura dovolacího soudu interpretující , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen – „zákon o půdě“), jež je se zřetelem k obdobnému znění ustanovení zákona o půdě a ustanovení bodu 1 použitelná i při řešení dovolatelkou předestřené otázky (obě právní normy vychází z definice zemědělského pozemku jako pozemku, který k 24. 6. 1991 tvořil zemědělský půdní fond), se ustálila na závěru, že za součást zemědělského půdního fondu ve smyslu ustanovení jest považovat též pozemky, které sice neslouží bezprostředně zemědělské výrobě, avšak jsou pro ni nepostradatelné, mimo jiné jako vodní nádrže a rybníky, potřebné pro zemědělskou výrobu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 1998, sp. zn. ). Současně rozhodovací praxe dovolacího soudu dovodila, že odvětvím spadajícím pod pojem zemědělské výroby je i chov ryb;

rybářství jest odvětvím zemědělské výroby, zajišťujícím řádný chov, zušlechťování, ochranu a lov ryb, případně i rozmnožování a chov ryb v sádkách (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. , nebo rozsudek téhož soudu ze dne 29. 10. 2009, sp. zn. ).

Jestliže tedy odvolací soud uzavřel, že samotná okolnost, že (volně proudící) vodní tok (řeka Bradava), jehož koryto se nachází na pozemku, jehož vydání se dovolatelka domáhá, byl k 24. 6. 1991 součástí rybářského revíru (vodní celek umožňující výkon rybářského práva ve smyslu ustanovení , o rybářství, účinného do 1. 4. 2004), neodůvodňuje závěr o tom, že daný pozemek jako potřebný pro zemědělskou výrobu náležel ve smyslu ustanovení do zemědělského půdního fondu (když se zde nenacházel rybník, vodní nádrž či jiné zařízení sloužící chovu ryb coby předmětu zemědělské výroby), a měl tak charakter zemědělské nemovitosti dle ustanovení bodu 1 (pročež nebylo namístě vyhovět návrhu na vydání dotčeného pozemku v řízení před pozemkovým úřadem –

viz ustanovení , věty třetí, ), nikterak se tím od výše citované judikatury, od níž není důvodu se odchylovat ani v projednávané věci, neodklonil.

Předestírá-li dovolatelka dále otázku, zda okolnost, že je dotčený pozemek zčásti tvořen nezatopenými břehy sloužícími jako ochrana před zamokřením a zátopou, zakládá jeho nepostradatelnost pro zemědělskou výrobu ve smyslu ustanovení , dlužno uvést, že odvolací soud uvedená skutková zjištění (o funkci daného pozemku coby ochrany před zamokřením a zátopou) neučinil, když shledal, že stav, kdy daný vodní tok v důsledku individuálních přírodních (krajinných) poměrů (přirozeným způsobem) odvodňuje či naopak zamokřuje okolní území, jeho nepostradatelnost pro zemědělskou výrobu nikterak nezakládá. Platí přitom, že dovolací soud je dle účinné procesní úpravy skutkovým stavem zjištěným soudy nižšího stupně vázán (srovnej kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. , a ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. , dále viz též usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. , bod 10, ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. , bod 6, a ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. , bod 17). Jakkoli tedy dovolatelka v naznačeném směru namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, ve skutečnosti – posuzováno podle obsahu dovolání – zde zpochybňuje skutkový stav zjištěný odvolacím soudem, neboť uvedenými výtkami brojí toliko proti hodnocení důkazů, k čemuž však nemá s účinností od 1. 1. 2013 k dispozici žádný způsobilý dovolací důvod (srov. a dále v poměrech do 31. 12. 2012 například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), když uplatněním způsobilého dovolacího důvodu není ani zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Sluší se dále poznamenat, že princip ex favore restitutionis, na nějž dovolatelka též poukázala, v dané věci uplatnit nelze, neboť by to bylo proti smyslu a účelu , jímž je zmírnění toliko některých majetkových křivd. Snaha o volbu interpretace vstřícné vůči (potenciálně) oprávněným osobám totiž nemůže vést k tomu, aby soudy překračovaly zákonný režim majetkového vyrovnání s církvemi. Zakotvení právního rámce pro nápravu historických bezpráví z doby nesvobody bylo úlohou demokraticky konstituovaného zákonodárného sboru; naproti tomu soudy nemohou politickou reprezentací zvolené pojetí nápravy majetkových křivd uzpůsobovat vlastním představám o žádoucí míře kompenzace újmy, již církve a náboženské společnosti v minulosti utrpěly (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. , či již citovaný nález Ústavního soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. ).

Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že předpoklady přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení v posuzovaném případě naplněny nejsou.

Napadá-li dovolatelka rozsudek odvolacího soudu i ve výroku o náhradě nákladů řízení, není dovolání v tomto rozsahu přípustné se zřetelem k

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věty první ), dovolání jako nepřípustné odmítl ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , a v situaci, kdy dovolání Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze bylo odmítnuto a žalobci, který se k dovolání nevyjádřil, za dovolacího řízení náklady nevznikly.

Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu

www.nsoud.cz

, rozhodnutí Ústavního soudu na

www.usoud.cz

.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. 7. 2019

Mgr. Zdeněk Sajdl

předseda senátu