Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1039/2019

-341

USNESENÍ

Biskupství ostravsko-opavské

Lesy České republiky, s. p.

, IČO: 42196451, se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106/19, o nahrazení projevu vůle,

vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. října 2018, č. j. -246, t a k t o :

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaný

je povinen

zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3 388 Kč k rukám advokáta Mgr. Romana Krakovky, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ) :

Žalovaný napadl dovoláním v plném rozsahu v záhlaví označený rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 1. 3. 2018, č. j. -205, jímž soud prvního stupně nahradil projev vůle žalovaného směřující k uzavření smlouvy o převodu pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY a rozhodl o nákladech prvostupňového řízení (výrok I. rozsudku odvolacího soudu); současně jím bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II. rozsudku odvolacího soudu).

Předestřel hmotněprávní otázku, zda vydání předmětného pozemku nebrání překážka zastavěnosti – ve smyslu , o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), ve znění nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. , publikovaného pod č. 177/2013 Sb. (dále jen „“) – vodním dílem („klauz Čurábka“) dle , o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), dále jen – „“, plnícím funkci veřejného statku, či zájem na zachování funkčního celku se sousedícími pozemky, na nichž se nachází vodní tok Bílé Ostravice. Měl za to, že uvedená otázka nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud řešena. Vytýkal současně, že se odvolací soud v odůvodnění rozsudku nevypořádal s důkazy, jimiž hodlal prokazovat, že na předmětném pozemku byla po jeho převzetí státem nově vybudována stavba vodního díla, způsobilá stát se samostatnou věcí v občanskoprávním smyslu.

Žalobce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dovolání projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první, čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „“.

Dovolání přitom, aniž nařizoval jednání ( věty první ), odmítl podle ustanovení , neboť není přípustné.

Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v ) je třeba poměřovat ustanovením , podle něhož „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.

Dovolací soud se přitom dovolatelem vymezenými otázkami zabývá, jsa vázán skutkovým stavem, jak jej zjistily soudy nižších stupňů (srovnej kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. , a ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. , dále viz též usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. , bod 10, ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. , bod 6, a ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. , bod 17).

Jestliže tedy soudy nižšího stupně po skutkové stránce uzavřely, že stavební úpravy předmětného pozemku byly vybudovány dříve, než došlo k jeho odnětí státem, a že dovolatel dotčený výsledek stavební činnosti toliko rekonstruoval (nezhotovil dílo nové), pak je zřejmé, že bez ohledu na charakter výstavby (bez ohledu na to, zda vodní dílo je samostatnou věcí v občanskoprávním slova smyslu či nikoliv) obstojí závěr odvolacího soudu o tom, že výlukové důvody ve smyslu ustanovení naplněny nejsou, když uvedené zákonné ustanovení považuje za zastavěný pouze takový pozemek, na němž byla stavba vybudována poté, co se stal předmětem majetkové křivdy dle V situaci, kdy prostřednictvím dovolatelem vznesené otázky, zda výlukový důvod ve smyslu ustanovení naplňuje též stavba vodního díla, závěry o zhotovení stavby již v době předcházející spáchání majetkové křivdy dle a z toho plynoucí právní konkluze o nenaplnění výlukového důvodu, jež představují samostatný právní důvod pro nevyhovění námitkám dovolatele, zpochybněny nejsou, tedy tato otázka nemůže zakládat ani přípustnost podaného dovolání ve smyslu ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. , ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. , nebo ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. ). K výtkám vůči hodnocení provedených důkazů (prokazujících, že stavební činností realizovanou na předmětném pozemku nevzniklo nové dílo) pak s účinností od 1. 1. 2013 není k dispozici žádný způsobilý dovolací důvod (srov. a dále v poměrech do 31. 12. 2012 například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), když uplatněním způsobilého dovolacího důvodu není ani zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Prostřednictvím polemiky se skutkovými závěry tudíž na přípustnost dovolání usuzovat nelze. Skutkový závěr soudů nižších stupňů, že rekonstrukcí klauzu Čurábka nebylo vytvořeno nové stavební dílo, ostatně není nikterak nepřiměřený provedenému dokazování.

Závěry odvolacího soudu, že stavební úpravy koryta potoka protékajícího předmětným pozemkem nepředstavují samostatnou stavbu v občanskoprávním smyslu, nadto korespondují ustálené judikatuře, dle níž takováto stavba jest výsledkem stavební činnosti, způsobilým stát se předmětem občanskoprávních vztahů – nikoliv toliko součástí jiné věci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2005, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2010, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2013, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2006, sp. zn. ). Stavbu z hlediska občanského práva hmotného přitom nelze ztotožňovat s pojmem stavba, jak jej znají předpisy práva správního, např. stavebního nebo vodohospodářského (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2015, sp. zn. ). Rozhodné je, zda stavba může, resp. v režimu , , mohla (viz tohoto zákona), být samostatným předmětem práv a povinností, a to s přihlédnutím ke všem okolnostem věci, zejména k tomu, zda podle zvyklostí v právním styku je účelné, aby stavba jako samostatná věc byla předmětem právních vztahů (např. koupě a prodeje, nájmu apod.) a také k jejímu stavebnímu provedení; významným hlediskem též je, zda lze vymezit, kde končí pozemek a kde začíná stavba (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2015, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 2004, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2017, sp. zn. ). Závěr, zda je konkrétní stavba samostatnou věcí naplňující tak důvody restituční výluky, je tedy vždy věcí posouzení těchto kritérií soudy ve vazbě na učiněná skutková zjištění. Posouzení toho, zda stavební úpravy pozemku jsou samostatným objektem právních vztahů (a zakládají tak důvody restitučních výluk) nebo součástí předmětného pozemku, tak záleží na individuálním posouzení každé konkrétní věci a je tu široký prostor pro uvážení soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. ). Nelze proto ani generalizovat závěry vyslovené v konkrétních rozhodnutích ve vztahu k určitým druhům staveb.

Překážkou vydání pozemku dle pak může být podle okolností případu i skutečnost, že pozemek podléhá veřejnoprávní regulaci

,

jež neumožňuje oprávněné osobě realizovat žádnou ze složek vlastnického oprávnění (např. přísluší-li k veřejnému prostranství ve smyslu , o obcích), a to přesto, že taková situace není mezi vypočtenými výlukami ( ) výslovně uvedena (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. ). Byť je přitom vlastník vodního koryta v užívání svého majetku znatelně limitován relevantní veřejnoprávní úpravou (srovnej , dále viz též Kocourek, T.

Omezení vlastnického práva k pozemkům ve prospěch ochrany životního prostředí

. Praha: Leges, 2012. s. 84–85), nebývá zpravidla zcela zbaven podstaty svého vlastnického práva k pozemku, jejž může do určité míry využívat i hospodářsky. Z uvedeného důvodu Nejvyšší soud ve své judikatuře vyložil, že bez dalšího nelze přesvědčivě dospět k závěru, že při vydání pozemku tvořícího koryto vodního toku se oprávněné osobě dostává toliko „holého“ vlastnického práva, které nelze žádným smysluplným způsobem realizovat, ačkoliv v konkrétních případech na základě určitých skutkových zjištění takový závěr bude možné přijmout (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. , a ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. , usnesení ze dne 16. 10. 2018, sp. zn. či jeho usnesení ze dne 13. 3. 2019, sp. zn. ).

Jestliže tedy za řízení nevyšly najevo žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo lze dovodit, že nárokovaný pozemek parc. č. XY v katastrálním území XY, na němž se nachází koryto potoka a malé vodní dílo, podléhá takové veřejnoprávní regulaci, jež by snad oprávněné osobě znemožňovala realizovat jednotlivé složky vlastnického oprávnění, korespondují závěry odvolacího soudu o restituovatelnosti tohoto pozemku plně ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu, na níž není důvodu čehokoliv měnit.

Závěry odvolacího soudu, dle nichž se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu (skutkové závěry soudů nižšího stupně dovolacímu přezkumu nepodléhají, jak vysvětleno výše), kdy předmětný pozemek tvoří funkční celek s lesními pozemky žalobce, jimiž je obklopen (a nikoliv s pozemky, na nichž se nachází vodní tok Bílé Ostravice, jak v rozporu se skutkovými závěry soudů nižšího stupně tvrdí dovolatel), jsou dány zákonné podmínky jeho vydání žalobci, pak zjevně neodporují ani ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu, dle níž ve smyslu ustanovení za přiměřeného zohlednění závěrů dovozených již v rámci výkladu ustanovení , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, překážkou vydání pozemku může být též jeho funkční souvislost se stavbou či jeho příslušnost k určitému areálu, jakožto funkčně propojenému souboru nemovitostí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. ). Totožné konkluze o restituovatelnosti pozemku ostatně přijal dovolací soud za obdobných skutkových okolností i v jiných řízeních konaných mezi týmiž účastníky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2018, sp. zn. , ze dne 4. 2. 2019, sp. zn. , a ze dne 13. 3. 2019, sp. zn. ).

Vytýká-li dovolatel konečně nedostatky odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, dlužno uvést, že prostřednictvím těchto námitek předestírá vady řízení před soudy nižšího stupně. Takovýmito výtkami se ovšem Nejvyšší soud může zabývat jen tehdy, je-li dovolání shledáno přípustným ( ), přičemž toliko jejich prostřednictvím na přípustnost dovolání usuzovat nelze. Rozsudek odvolacího soudu ostatně vytýkanou vadou netrpí. I pokud by rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovovalo všem požadavkům na jeho odůvodnění, není totiž nepřezkoumatelné tehdy, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly - podle obsahu dovolání - na újmu uplatnění práv dovolatele (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. , jenž byl uveřejněn pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Z uvedeného je tedy zřejmé, že předpoklady přípustnosti podaného dovolání v posuzované věci nebyly naplněny ( ).

Napadá-li dovolatel rozsudek odvolacího soudu i ve výroku o náhradě nákladů řízení, není dovolání v tomto rozsahu přípustné se zřetelem k

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , a v situaci, kdy dovolání žalovaného bylo odmítnuto a kdy k nákladům žalobce patří odměna advokáta ve výši 2 500 Kč [srov. , , a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], spolu s náhradou hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 300 Kč na jeden úkon právní služby ( téže vyhlášky) a náhradou za daň z přidané hodnoty ( ), dohromady ve výši 3 388 Kč.

Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu

www.nsoud.cz

, rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách nalus.usoud.cz.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. 6. 2019

Mgr. Zdeněk Sajdl

předseda senátu