Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3986/2013

32 Cdo 3986/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce Ing. L. M., podnikatele, se sídlem v Brně, Nejedlého 383/11, PSČ 638 00, identifikační číslo osoby 11198176, zastoupeného Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou, se sídlem v Ostravě, Masná 1493/8, PSČ 702 00, proti žalované EUTECH akciová společnost, se sídlem ve Šternberku, Nádražní 1/1617, PSČ 785 13, identifikační číslo osoby 47151421, zastoupené JUDr. Petrem Ritterem, advokátem, se sídlem v Olomouci, Riegrova 376/12, PSČ 779 00, o zaplacení částky 3,396.688,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. ledna 2013, č. j. -338, takto: I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II, části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. článku II, části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále též jen „ “).

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh)

Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2013, sp. zn. , ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. , ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , a ze dne 16. září 2013, sp. zn. , jež jsou, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, veřejnosti dostupná na jeho webových stránkách). Tomuto požadavku dovolatel nedostál, odvozuje-li přípustnost dovolání z ustanovení , obsaženého v ve znění účinném do 31. prosince 2012, před novelizací provedenou (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 2014, sp. zn. ). Uvedený požadavek nesplňuje ani pouhá citace textu ustanovení , jak ji dovolatel převzal z poučení odvolacího soudu (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. , ze dne 17. února 2014, sp. zn. , a ze dne 16. dubna 2014, sp. zn. předpokladů přípustnosti dovolání odpovídajících kritériím ustanovení však lze nalézt v těch částech dovolání, v nichž dovolatel namítá, že odvolací soud se při právním posouzení věci odchýlil od tam citovaných judikatorních závěrů Nejvyššího soudu. V tom však dovolateli přesvědčit nelze, s čímž se pak pojí závěr, že dovolání přípustné podle ustanovení není. Argumentuje-li dovolatel (č. l. 362 spisu) tím, že odvolací soud se při posouzení, zda je výkon práva dovolatele na zaplacení smluvní pokuty v souladu se zásadami poctivého obchodního styku ( obchodního zákoníku, dále též jen „obch. zák.“), odchýlil od závěrů obsažených v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2003, sp. zn. , a ze dne 27. ledna 2011, sp. zn. , pak přehlédl, že odvolací soud se v těchto rozhodnutích zabýval jinými otázkami, než na jejichž řešení závisí napadené rozhodnutí. V rámci argumentace závěry rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 11. října 2007, sp. zn. , ze dne 22. listopadu 2006, sp. zn. , ze dne 27. února 2007, sp. zn. , a dalších (na č. l. 366 p. v. spisu), dovolatel rovněž vymezuje takovou otázku hmotného práva, na jejímž řešení odvolací soud své rozhodnutí nezaložil. Odvolací soud ostatně při aplikaci ustanovení obch. zák. vycházel ze závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. září 2011, sp. zn. , jímž bylo dovolání projednávané v režimu ve znění účinném do 31. prosince 2012 zamítnuto (ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 6. února 2012, sp. zn. ) a v němž se dovolací soud na základě obsahově totožných dovolacích námitek zabýval souladem výkonu práva na zaplacení smluvní pokuty se zásadami poctivého obchodního styku ve sporu mezi týmiž účastníky, o zaplacení smluvní pokuty sjednané v téže smlouvě, za prodlení s plněním téže povinnosti, pouze za jiné časové období. Toto posouzení je samo o sobě postačující pro závěr o nepřípustnosti dovolání v souzené věci. I podle ve znění účinném od 1. ledna 2013 totiž platí, že spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí návrhu, není dovolání ve smyslu ustanovení přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2013, sp. zn. úplnost Nejvyšší soud dodává, že kritéria stanovená v ustanovení ostatně nesplňuje ani argumentace, že odvolací soud se při zjišťování obsahu smlouvy odchýlil od judikatorních závěrů Nejvyššího soudu vyjádřených v usnesení ze dne 7. října 1998, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura, sešit č. 3, ročník 1999, pod číslem 30, a v rozsudku ze dne 29. října 2009, sp. zn. . Nejvyšší soud neshledává, že by odvolací soud – v rozporu se závěry těchto rozhodnutí - projev vůle obsažený v právním úkonu nahrazoval, měnil či doplňoval. Ani v ostatním se odvolací soud při odstraňování pochybností o obsahu smlouvy neodchýlil od dovolatelem citovaných judikatorních závěrů Ústavního soudu a Nejvyššího soudu. Je třeba zdůraznit, že postupem odvolacího soudu při výkladu téhož ustanovení téže smlouvy, prakticky identického s postupem zvoleným v této věci, na základě obsahově totožných dovolacích námitek, se Nejvyšší soud zabýval ve shora zmíněném rozsudku ze dne 23. září 2011, sp. zn. , v němž dospěl k závěru, že odvolací soud vyložil ujednání stran v článku 9.1 smlouvy v souladu s ustanovením obč. zák. a obch. zák., jak jsou vysvětlena v ustálené judikatuře. Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení odmítl.Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. dubna 2014

JUDr. Pavel Příhoda

předseda senátu