Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2344/2004

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobkyně se domáhala určení, že je vlastnicí hráze rybníka O., postavené na jejích pozemcích uvedených ve výroku, s tím, že je též vlastnicí některých pozemků tvořících dno a břehy rybníka. Vycházela z toho, že stavba hráze je součástí pozemku, který je v jejím vlastnictví. Stavbu hráze rybníka převedl správce konkursní podstaty Zemědělského družstva M., v likvidaci, kupní smlouvou z 6. 8. 1998 do vlastnictví žalovaných; ti ale nevlastní žádný z pozemků tvořících dno a břehy rybníka. Stavba hráze není zapsaná v katastru nemovitostí. Okresní úřad v N. zamítl žádost žalobkyně o zřízení nové hráze, neboť za nositele povolení k zadržování vody považoval žalované. Jeho rozhodnutí potvrdilo Ministerstvo životního prostředí, které v odůvodnění rozhodnutí odkázalo žalobkyni na soud.

Okresní soud v Nymburce (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. října 2001, č. j. -87, určil, „že žalobce je vlastníkem stavby hráze rybníka O. na pozemku parc. č. 348/3 a 355/4 a na pozemku vedeném ve zjednodušené evidenci dle původního pozemkového katastru jako č. 335/8, vše v katastrálním území K. u M. K.“, a dále rozhodl nákladech řízení.

Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně svoje vlastnické právo ke sporným pozemkům prokázala a protože žalovaní uzavřeli kupní smlouvu o převodu stavby nacházející se na těchto pozemcích, má žalobkyně naléhavý právní zájem na požadovaném určení. S odkazem na , (dále jen „ “) a s přihlédnutím k rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. a sp. zn. uzavřel, že hráz rybníka je součástí pozemků ve vlastnictví žalobkyně, a je stavbou z hlediska veřejného práva. Pojem stavba z občanskoprávního hlediska má jiný význam, když musí jít o takový výsledek stavební činnosti, který je způsobilý být předmětem občanskoprávního vztahu. Stavba hráze není vzhledem ke své povaze samostatnou věcí podle , nemůže být stavbou v občanskoprávním smyslu, a proto se na ni nevztahuje . Kupní smlouva ohledně stavby hráze rybníka je proto neplatná podle a žalobkyně je vlastníkem hráze stojící na jeho pozemku.

Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 31. ledna 2002, č. j. -109, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, „že návrh na určení, že žalobce je vlastníkem stavby hráze rybníku O. na pozemcích parc. č. 348/3 a 355/4 a na pozemku vedeném ve zjednodušené evidenci dle původního pozemkového katastru jako číslo 335/8, vše v katastrálním území K. u M. K., se zamítá“, a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud zjistil, že pozemek č. 348/3 je veden jako trvalý trávní porost, pozemek č. 355/4 jako ostatní plocha a „pozemek č. 335/8 jako pozemek ve zjednodušené evidenci – parcely původ Pozemkový katastr“. Pokud jde o povahu stavby hráze rybníka dospěl k závěru, že jde o vodní (vodohospodářské) dílo a tudíž stavbu podle , účinného od 1. 1. 2002 – dříve , o vodách. Dospěl k závěru, že stavba hráze rybníka je samostatnou věcí, se kterou je možno nakládat odděleně od pozemků, na nichž se nachází ( a 2 ) a není součástí vodního díla. Navíc nebylo tvrzeno a ani prokazováno, že by stavba hráze rybníka splňovala znaky příslušenství věci stanovené v . V otázce posouzení právní povahy předmětu sporu – stavby hráze rybníka – tedy dospěl k odlišnému závěru než soud prvního stupně a žalobu zamítl.

Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 26. srpna 2003, č. j. -122, zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 31. ledna 2002, č. j. -109, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Konstatoval, že v dané věci jde o posouzení otázky, zda stavba hráze rybníka je samostatným předmětem občanskoprávních vztahů (věcí), nebo zda je součástí pozemku, na kterém je zřízena. v stanoví, že stavba není součástí pozemku; nevymezuje však, co to stavba je. Pro oblast občanského práva nelze použít vymezení stavby provedené v , o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), podle kterého za stavbu se považují veškerá stavební díla bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, účel a dobu trvání, a to nejen proto, že toto vymezení je dáno jen pro účely stavebněprávní (je zařazeno v rubrice „Pojmy stavebního řádu“), ale též proto, že některé stavby, k jejichž provedení je třeba stavebního povolení, resp. ohlášení stavebnímu úřadu, netvoří věci v občanskoprávním smyslu. Proto judikatura Nejvyššího soudu dospěla k závěru, že pokud občanskoprávní předpisy (např. ) používají pojem „stavba“, nelze obsah tohoto pojmu vykládat jen podle stavebních předpisů. Stavební předpisy chápou pojem „stavba“ dynamicky, tedy jako činnost, popřípadě soubor činností, směřujících k uskutečnění díla (někdy ovšem i jako toto dílo samotné). Naopak pro účely občanského práva je pojem „stavba“ nutno vykládat staticky, jako věc v právním smyslu, tedy jako výsledek určité stavební činnosti, který je způsobilý být předmětem občanskoprávních vztahů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 1997 sp. zn. , publikovaný v Právních rozhledech č. 6/1997). Stavba, která není věcí podle , je součástí pozemku a vlastnictví k ní nabývá vlastník pozemku přírůstkem. Stavba jako výsledek stavební činnosti je zpravidla též stavbou podle občanského práva a je samostatnou věcí. V některých případech však stavbu nelze fakticky ani hospodářsky oddělit od pozemku, na kterém je zřízena, a stavba tak s tímto pozemkem splývá, je jeho součástí a tvoří s ním jednu věc (např. parkoviště, lom, meliorační zařízení, pozemní komunikace apod.). V některých mezních případech nelze stanovit jednoznačné hledisko pro určení, kdy půjde o samostatnou věc, a kdy o součást pozemku. Bude vždy třeba zvažovat, zda stavba může být samostatným předmětem práv a povinností, a to s přihlédnutím ke všem okolnostem věci, zejména k tomu, zda podle zvyklostí v právním styku je účelné, aby stavba jako samostatná věc byla předmětem právních vztahů (např. koupě a prodeje, nájmu apod.) a také k jejímu stavebnímu provedení. Významným hlediskem je, zda lze vymezit, kde končí pozemek a kde začíná stavba; pokud takové vymezení možné není, půjde zpravidla o součást pozemku. V projednávané věci šlo o posouzení toho, zda je samostatnou věcí hráz rybníka. Zákon nevymezuje, co to je hráz rybníka. Podle , o rybářství, ve znění pozdějších předpisů, rybníkem se pro účely tohoto zákona rozumí uměle vytvořené vodohospodářské dílo určené především k chovu ryb s přírodním dnem a s technickou vybaveností nutnou k regulaci vodní hladiny. Rybník je tvořen hrází a pozemkem, na kterém je hráz postavena, a dalšími technickými doplňky, přítokovou částí, odpadem, zatopenými pozemky na úroveň hladiny vody při návrhovém průtoku, popřípadě obvodovou stokou. Hráz je sice vodním dílem podle , o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), to ovšem ještě neznamená, že jde o samostatnou stavbu ve smyslu občanského práva. Vodním dílem jsou podle výslovného znění vodního zákona i některé objekty, o kterých je podle dosavadní judikatury zjevné, že samostatnými věcmi zpravidla nejsou (stavby, jimiž se upravují nebo mění koryta vodních toků, stavby vodovodních řadů, stavby k vodohospodářským melioracím, zavlažování a odvodňování pozemků). Proto samotná okolnost, že hráz rybníka je vodním dílem, ještě neznamená, že tato hráz může být samostatným předmětem právních vztahů. Rybniční hráz je stavba vybudovaná k zadržení vody v průtočném rybníku. Je stavěna z nepropustného materiálu, utěsněná, odolná vůči tlaku vody. Návodní svahy se zpevňují kamennou dlažbou, betonovými prefabrikáty, u menších rybníků plůtky, vzdušné svahy zatravněním. K rybníku patří též vypouštěcí zařízení (viz Všeobecná encyklopedie ve čtyřech svazcích, Nakladatelský dům OP Diderot Praha 1997, díl 3, s. 735). V případě hráze rybníka je významný způsob jejího stavebního provedení, t. j. zda jde převážně o hráz vzniklou navršením zeminy, která plynule přechází v pozemek pod ní ležící, nebo zda převažují stavební materiály (beton apod.), které tvoří samostatnou stavbu na pozemku. Nelze tedy učinit obecný závěr o tom, zda hráz rybníka je samostatnou věcí v právním smyslu anebo zda jde o součást pozemku, na kterém stojí, bez posouzení konkrétní situace. Přitom bude třeba vyjít kromě stavebního provedení hráze též z toho, zda lze určit, kde končí pozemek a začíná samotná hráz, tedy zda lze vymezit a oddělit vlastnictví vlastníka pozemku a vlastníka hráze. Uzavřel, že pokud odvolací soud vyšel z toho, že hráz rybníka je samostatnou věcí, aniž se zabýval konkrétním provedením dané hráze, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci.

Krajský soud v Praze poté rozsudkem ze dne 25. března 2004, č. j. -158, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech řízení. Podle pokynů dovolacího soudu posoudil jednak konkrétní způsob stavebního provedení sporné hráze rybníka, jednak hledisko účelnosti stavby této hráze. Zjistil, že jde o hráz zřízenou vyhrnutím zeminy, resp. navrstvením dvou druhů zeminy a nejde tudíž o hráz postavenou ze stavebního materiálu. Betonovou část hráze tvoří toliko bezpečnostní přeliv a výpustní zařízení, které nebyly předmětem sporu. Nelze určit, kde končí pozemek a kde začíná hráz, která se plynule svažuje do rybníka. Ta tedy není samostatnou věcí v právním smyslu; je součástí pozemků, jejichž vlastníkem je žalobkyně a není předmětem občanskoprávních vztahů. Proto je kupní smlouva, kterou ohledně stavby hráze žalovaní uzavřeli, absolutně neplatná podle .

Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalovaní dovolání, jehož přípustnost opírají o a odůvodňují je s odkazem na a b) s tím, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé a napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Namítají, že jakkoliv Nejvyšší soud zaujal právní názor, na jehož základě odvolací soud provedl na místě samém posouzení stavby hráze, jde o důkaz, který nesprávně zhodnotil. Ve snaze ozřejmit existenci věci ve smyslu hmotného práva, uvedl Nejvyšší soud jako příklad stav, kdy je hráz tvořena betonovými prefabrikáty, kamennou dlažbou apod., tedy se zdůrazněním stavebních prvků zvýrazňujících stavbu jako výsledek lidské činnosti na rozdíl od hrází, vytvořených navršením zeminy, aniž by takto navršená zemina tvořící terénní úpravu byla dále jakýmkoliv způsobem lidskou činností upravována. Odvolací soud ve smyslu tohoto názoru daný stav posoudil extrémně a vzhledem k tomu, že na části hráze se nenacházejí jiné prvky než zemina, dospěl k závěru, že nejde o věc ve smyslu , ale o pouhou součást pozemku. Takový názor by ale vyloučil hráze, které byly a jsou i dnes tvořeny jako sypané přehradní hráze, budované podle ČSN 736850 a 752410. V rybničním hospodaření v ČR tvoří takové hráze minimálně 1/3. Dovolatelé dále odkazují na projektovou dokumentaci předmětného rybníka, kde byla navržena výstavba jílové hráze s ochranným pláštěm; projekt byl respektován a stavba realizovaná, což odvolací soud vlastně potvrdil, zjistil-li, že na řezu hráze je patrno složení ze dvou druhů zeminy. Rozvrstvení zeminy není náhodné, ale je výsledkem lidské činnosti za účelem dodržení projektové dokumentace. Odvolací soud dále pochybil, hodnotil-li pouze krátké úseky hráze zbudované formou hráze sypané, ačkoliv podstatná část hráze v místě nejhlubšího koryta je zbudována s ohledem na přívalové deště jako celobetonový skelet, do něhož jsou zabudovány další prvky – železná česla a potrubí. Navrhují, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání odkazuje na kritéria vytýčená Nejvyšším soudem při posuzování hráze předmětného rybníka, která odvolací soud respektoval. Samostatnou věcí je v daném případě pouze betonová část hráze, zatímco ostatní části hráze rybníka, které byly předmětem sporu, jsou pouze součástmi pozemků ležících pod touto hrází. Připomíná, že v průběhu řízení přikoupila další pozemky a v současnosti je již vlastníkem naprosté většiny pozemků, na nichž se hráz nachází. Dále se v podrobnostech vyjadřuje veskrze nesouhlasně k argumentaci žalovaných, kteří se podle jejího názoru při posuzování argumentace odvolacího soudu mýlí. Dovolání pokládá za nepřípustné a navrhuje, aby je dovolací soud odmítl.

Dovolací soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupenými účastníky řízení, není však přípustné.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ). Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [ ], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [ ], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [ ]. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ). O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam, se jedná, je-li v něm řešena právní otázka významná nejen pro rozhodnutí v dané konkrétní věci. Rovněž nejde o otázku zásadního právního významu, jestliže zákonná úprava je naprosto jednoznačná a nečiní v soudní praxi žádné výkladové těžkosti (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2001, sp. zn. , publikované pod č. C 102 ve svazku 2 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck). Napadené rozhodnutí otázku zásadního právního významu neřeší.

Soudy v nalézacím řízení posoudily věc v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2003, č. j. -122, ve kterém se uvádí: „V některých mezních případech nelze stanovit jednoznačné hledisko pro určení, kdy půjde o samostatnou věc, a kdy o součást pozemku. Bude vždy třeba zvažovat, zda stavba může být samostatným předmětem práv a povinností, a to s přihlédnutím ke všem okolnostem věci, zejména k tomu, zda podle zvyklostí v právním styku je účelné, aby stavba jako samostatná věc byla předmětem právních vztahů (např. koupě a prodeje, nájmu apod.) a také k jejímu stavebnímu provedení. Významným hlediskem je, zda lze vymezit, kde končí pozemek a kde začíná stavba; pokud takové vymezení možné není, půjde zpravidla o součást pozemku“. Z uvedeného právního názoru je zřejmé, že posouzení toho, zda hráz rybníka je v daném případě samostatným objektem právních vztahů nebo součástí pozemku záleží na individuálním posouzení každé konkrétní věci a je tu ( též v důsledku nejasné právní úpravy a opuštění zásady „superficies solo cedit“) široký prostor pro uvážení soudu. Při tomto posouzení jde vždy o jedinečný případ, význam jeho řešení nepřesahuje konkrétní věc a úvahy soudů se v dané věci nevymykají z hledisek vytýčených ve shora uvedeném rozhodnutí, naopak z nich vycházejí.

Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, a to ani podle jiného ustanovení , dovolací soud je podle ustanovení věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalovaných bylo odmítnuto a žalobkyni vznikly náklady ( , a ). Náklady řízení vzniklé žalobkyni představují odměnu za jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání podle , advokátní tarif, která činí podle , , , a částku 2.500,- Kč, a dále náhradu hotových výdajů 75,- Kč podle advokátního tarifu. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z a .

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalovaní dobrovolně, co jim ukládá toto rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 9. listopadu 2004

JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.

předseda senátu