Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2042/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jana Svatoně, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Pavla Šámala ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Československé provincie Milosrdných sester Panny Marie Jeruzalémské, se sídlem v Opavě, Beethovenova 235/1, zastoupené Mgr. Bc. Petrem Dostálem, advokátem, se sídlem v Olomouci, Za Poštou 416/2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. května 2024 č. j. -143, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. listopadu 2023 č. j. -104 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. června 2023 č. j. -58, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatelka s odkazem na údajné porušení svých ústavně zaručených práv, zakotvených v d a v y domáhala zrušení shora uvedených rozhodnutí obecných soudů. Žalobou ze dne 9. 3. 2023, adresovanou Krajskému soudu v Ostravě, se domáhala, aby jí jako oprávněné osobě byl vydán pozemek parc. č. 2189/49, vodní plocha, v k. ú. Jelení u Bruntálu, v obci Milotice nad Opavou, okres Bruntál, zapsaného na LV č. 126 u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Bruntál, a aby rozsudkem soudu bylo v uvedeném rozsahu nahrazeno rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Moravskoslezský kraj ze dne 9. 1. 2023 č. j. SPU 004730/2023/Kle.

2. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 6. 2023 č. j. -58 však byla žaloba ve výroku I. zamítnuta, ve výroku II. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení účastníkům řízení. Proti tomu podala stěžovatelka odvolání o kterém bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 11. 2023 č. j. -104 tak, že se výrokem I. rozsudek Krajského soudu v Ostravě potvrzuje a ve výroku II. byla stěžovatelka zavázána k náhradě nákladů řízení. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2024 č. j. -143 bylo odmítnuto také stěžovatelčino dovolání v dané věci.

3. Stěžovatelka v odůvodnění ústavní stížnosti zejména polemizuje s právními závěry obecných soudů, kterým především vytýká, že prý nesprávně vyhodnotily důkaz výpisem z pozemkové knihy, KV 29, kat. území Jelení, a v návaznosti na to celou věc nesprávně právně posoudily. Pokud soud prvního stupně a na něj soudy navazující učinily závěr, že označený pozemek není zemědělskou nemovitostí ve smyslu , o majetkovém vypořádání s církvemi a náboženskými společnostmi (dále jen " "), tento právní závěr je podle stěžovatelky nesprávný. Krajský soud v Ostravě prý "nesprávně právně posoudil otázku vlastnického práva stěžovatelky a s tím související vznik majetkové křivdy, když Vrchní soud v Olomouci a Nejvyšší soud České republiky se s tímto právním posouzením zcela ztotožnily a navíc neumožnily stěžovatelce řádně užít jejich procesních práv". Stěžovatelka s jejich interpretací zákona o mejetkovém vyrovnání s církvemi, tedy s povahou a definicí zemědělského pozemku, zcela zásadně nesouhlasí. Současně prý byla stěžovatelce kladena za vinu důkazní nouze jí nezapříčiněná, když Vrchní soud v Olomouci uvedl, že stěžovatelka přes poskytnuté poučení ani dodatečně netvrdila rozhodné skutečnosti a nenavrhla důkazy.

4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Vrchní soud v Olomouci v daném restitučním případě uzavřel, že jelikož inkriminovaný pozemek není zemědělskou nemovitostí, nelze jej vydat postupem dle ust. . Vrchní soud se tak ztotožnil s odůvodněním rozsudku Krajského soudu v Ostravě, jenž dovodil, že nemovitost neměla povahu zemědělského pozemku, když předmětný pozemek byl ke dni 24. 6. 1991 veden jako nezemědělská půda, přičemž v řízení nebylo ohledně faktického stavu zjištěno nic jiného. Současně doplnil, že jestliže nemovitost byla v pozemkové knize evidována jako louka, je v této věci nevýznamná, neboť systém evidence nemovitostí v pozemkových knihách byl zrušen ke dni 1. 4. 1964 , o evidenci nemovitostí, zatímco pro posouzení věci je rozhodný stav ke dni 24. 6. 1991.

6. Nejvyšší soud pak doplnil, že ke kvalifikaci pozemku jakožto zemědělského nepostačí jen naplnění formálního znaku, nýbrž je zapotřebí zabývat se i materiálním hlediskem. Naznačený aspekt, neméně zásadní, ba podstatnější pro úsudek o charakteru dotčeného pozemku nelze opomíjet, neboť účelem dotčených právních předpisů je nepochybně regulace právních vztahů týkajících se pozemků, jež jsou vskutku zemědělsky využitelně a fakticky tvoří zemědělský půdní fond jakožto nenahraditelnou složku životního prostředí hodnou ochrany.

7. Na těchto právních závěrech není nic neústavního, ačkoliv stěžovatelka zastává jiný právní názor. Ústavní soud již mnohokrát vyslovil, že restituční zákony jako zákony leges speciales je nutno při posuzování restitučních nároků vykládat tak, aby byl splněn smysl a účel restitucí, tj. aby byly zmírněny následky majetkových a některých jiných křivd vzniklých v období od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990. Respektují-li však obecné soudy ve své jurisdikci jak podmínky dané procesními a hmotněprávními předpisy, tak zásady plynoucí z předpisů nejvyšší právní síly, jako tomu bylo ve zkoumaném případě, nespadá do pravomoci Ústavního soudu jejich činnost a rozhodnutí podrobněji přezkoumávat.

8. Ústavní stížnost tak byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. srpna 2024

Jan Svatoň v. r.

předseda senátu