Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1001/2004

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

O d ů v o d n ě n í

Žalobci se domáhali určení, že jsou vlastníky pozemků č. 3815, č. 3816, č.3817/4 a č.3817/5, původně před rozdělením tvořících pozemek č. 117, v katastrálním území Ž. Okresní soud Praha-západ nejprve návrh zamítl rozsudkem ze dne 17.9.1997, poté, co byl tento rozsudek zrušen odvolacím soudem, opětovně rozsudkem ze dne 15.6.2001. I tento rozsudek byl odvolacím soudem zrušen a soud prvního stupně pak rozsudkem ze dne 15.7.2003, čj. -133, rozhodl, že žalobci jsou vlastníky předmětných pozemků. Přitom vyšel ze zjištění, že pozemek č. 117 v Ž. byl zahrnut do dědictví po původním vlastníkovi A. K., otci žalobců, že žalobci byli vedeni 24.6.1991 na listu vlastnictví jako jeho vlastníci, a to až do 5.3.1996, kdy byl duplicitně zapsán jako jejich vlastník žalovaný. Soud zjistil, že původní vlastník dal dne 8.5.1959 souhlas, aby na pozemku č. 117 byl vybudován sportovní stadion. Rada ONV P. schválila dne 14.8.1959 návrh zemědělského odboru na vyjmutí tohoto pozemku ze zemědělské půdy za účelem vybudování sportovního hřiště. Rozhodnutím rady MNV v R. z 9.10.1965 byl zrušen povinný pacht pozemku č. 117, zřízený podle vládního , o některých opatřeních k zajištění zemědělské výroby, a konečně na základě rozhodnutí ONV Praha-západ z 12.10.1965 přešel tento pozemek do vlastnictví státu podle nařízení vlády

č. , o opatřeních týkajících se některých věcí užívaných organizacemi socialistického sektoru (dále jen \" vl.nař. \"). Soud prvního stupně vyhověl žalobě podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů ( dále jen \"zákon o půdě\"), když dospěl k závěru, že žalovanému se nepodařilo prokázat, že pozemek byl vyňat ze z. p. f.

Krajský soud v Praze shora uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, přičemž vyšel z jeho skutkových zjištění. Právní závěry soudu prvního stupně shledal správnými, zejména pak aplikaci ustanovení zákona o půdě. Dovodil rovněž, že zákon o půdě se na předmětný pozemek vztahuje, protože jeho zemědělský charakter nesporně trval po dobu, kdy podléhal režimu vládního , tj. do zrušení přikázání do užívání, k němuž došlo 9.10.1965. Za důkaz vynětí pozemku ze z. p. f. odvolací soud nepovažoval odkaz na schůzi rady ONV P. ze 14.8.1965, na níž měl být schválen návrh zemědělského odboru na \"vyjmutí pozemku č.k. 117 Žalov z obdělávání zemědělské půdy\", ani korespondenci mezi MNV v R. u P. a ONV P. Navíc podle výpisu z katastru nemovitostí z 4.1.2000 je u parcely č. 117 uváděno jejich zařazení do půdně ekologických jednotek ( BPEJ). Nesporně bylo zjištěno, že všechny pozemky, o nichž soud prvního stupně rozhodoval, vznikly oddělením z původního pozemku č. 117. Protože pak jako jeho vlastníci byli ke dni účinnosti zákona o půdě vedeni pouze žalobci, je právní závěr soudu prvního stupně správný.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež odůvodnil nesprávným právním posouzením věci ( ), pokud bylo na případ užito ustanovení zákona o půdě. Pozemek č. 117 v Ž. byl totiž již 14.8.1959 vyňat ze zemědělského půdního fondu a ke dni jeho přechodu na stát nešlo již o zemědělský pozemek. To vyplývá z obsahu sdělení rady ONV P. z 15.8.1959. Zákon o půdě nelze proto na daný případ aplikovat. Do vlastnictví státu přešel pozemek na základě rozhodnutí ONV P. z 12.10.1965 bez ohledu na to, zda došlo k zápisu změny vlastnictví v evidenci nemovitostí. Sportovní hřiště na něm bylo skutečně vybudováno, otec žalobců nebyl vlastníkem pozemku ke dni své smrti, a žalobci jej proto nemohli zdědit. Dovolatel poukazuje na to, že soudy se nezabývaly tím, jaký charakter mají sporné pozemky v současné době a k jakému účelu mají sloužit. Pokud pak vycházely soudy z zákona o půdě, měly aplikovat i jeho , podle nějž mj. nelze vydat pozemek, na němž bylo zřízení sportovní zařízení. Navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobci ve vyjádření k dovolání vyslovili názor, že žalovaný by v případě, kdyby došlo k vynětí pozemku č. 117 v Ž., tuto skutečnost doložil u příslušného katastrálního úřadu, dříve střediska geodézie, a požádal o změnu kultury. Jsou přesvědčeni, že vlastnické právo nabyli v dědickém řízení, byli jako vlastníci řádně vedeni v evidenci nemovitostí, neměli důvod o svém vlastnictví pochybovat a uplatňovat restituční nároky. Ustanovení § 11 zákona o půdě nelze dle nich aplikovat, protože nejde o řízení před pozemkovým úřadem dle restituční části zákona o půdě. Podle žalobců není správné tvrzení žalovaného, že se na pozemku nachází sportovní stadion i se svým zázemím. Skutečný stav věci je takový, že je na něm výběh pro dobytek a zvířata.Navrhli, aby dovolání bylo jako bezdůvodné odmítnuto.

Dovolání splňuje náležitosti stanovené v a a je přípustné; směřuje totiž proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, který ve věci rozhodl jinak než ve svém původním rozsudku, protože byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který jeho předchozí rozsudek zrušil ( ). Dovolací soud proto přezkoumal rozsudek odvolacího soudu věcně v rozsahu podaného dovolání, přičemž přihlédl i k případným vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ). Přitom dospěl k závěru, že dovolání je částečně důvodné.

V dané věci je třeba vyjít z toho, že pozemek č. 117 v Ž. přešel v době, kdy jeho vlastníkem byl otec žalobců A. K., na stát podle vl.n. Dle obsahu připojeného spisu Okresního úřadu P. se tak stalo rozhodnutím ONV P. ze dne 12.10.1965 č. Fin.4-2673/65- A 1779/Ko, jež mu bylo doručeno, a jež nabylo právní moci dne 2.11.1965. Od tohoto dne nebyl předmětný pozemek ve vlastnictví původního vlastníka, který zemřel 28.1.1981. Pokud byl pozemek zahrnuto do dědictví, stalo se tak bez právního důvodu a jeho samotné zařazení do dědictví nemohlo způsobit změnu ve vlastnictví státu. Otázka případného vydržení vlastnického práva nebyla předmětem posouzení se strany soudu.

Tyto vlastnické vztahy nesporně trvaly do 1.7.1993, kdy nabyla účinnosti novela zákona o půdě, provedená , a do zákona bylo zařazeno ustanovení . Zákonodárce, evidentně veden snahou urychleně vyjasnit vlastnické vztahy v případech, kdy dle právních předpisů o zemědělském družstevnictví bylo sporné, zda zemědělský majetek přešel na zemědělské družstvo, nebo kdy bylo - nesprávně - na zemědělský majetek použito ustanovení vl.nař. , přičemž zápis v evidenci nemovitostí svědčil pro vlastnictví původního vlastníka, a vyhnout se zdlouhavým sporům, založil nově vlastnické právo osob, zapsaných v evidenci nemovitostí, a to ke dni své účinnosti, tj. k 1.7.1993 (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.5.1996, sp.zn. , nebo z 21.4.1999, sp.zn. a z 30.5.1996, sp.zn. ).

Obecně lze tedy i v daném případě vyjít z toho, že žalobci splňují podmínky ustanovení zákona o půdě ve vztahu k pozemku č. 117 v Ž., protože byli ke dni 24.6.1991 zapsáni v evidenci nemovitostí jako jeho vlastníci a šlo o pozemek označený jako role, který přešel předtím na stát podle vl.nař. Okolnost, že v váže zákon o půdě nové vlastnické právo na zápis v katastru nemovitostí, který k 24.6.1991 ještě neexistoval / byl zřízen až zákonem č. 344/ 1992, o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), / lze překlenout výkladem. Novela zákona o půdě – - byl vydán již po zřízení katastru nemovitostí, což se zřejmě obrazilo v nepřesné dikci zákona o půdě).

Podmínkou pro to, aby ustanovení § 28b odst. 1 zákona o půdě mohlo být v dané věci aplikováno, je však zjištění, že pozemek č. 117 ke dni 1.7.1993 existoval, tj. že nebyl již dříve rozdělen na jiné pozemky, u nichž byl veden jiný vlastník, a zejména že tento pozemek (případně z něj nově vzniklé pozemky) splňovaly kriteria zemědělského pozemku ve smyslu § 1 odst. 1 zákona o půdě, tj. byly součástí zemědělského půdního fondu k 1.7.1993, kdy právo vlastnictví osoby zapsané v evidenci nemovitostí bylo zákonem založeno, případně k 24.6.1991, kdy zákon o půdě nabyl účinnosti.

V tomto směru dovolací soud připomíná též rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10.11.1995, sp.zn. , v němž tento soud dovodil: Pro zahrnutí pozemku do zemědělského půdního fondu ve smyslu ustanovení se vyhledávají dva znaky: jednak takový pozemek je, anebo byl a nadále má být zemědělsky obhospodařovaný (znak faktický, materiální) a jednak v evidenci (katastru) nemovitostí je označen druhem kultury uvedeným v ustanovení zák. ČNR č. (znak právní, formální). Není-li pozemek zemědělsky obhospodařován a ani v budoucnu tomu tak nemá být, nejde o součást zemědělského půdního fondu, byť i pozemek dosud byl v rozporu s faktickým stavem v katastru nemovitostí formálně veden v některé z kategorií zemědělské půdy ( SoJ ve věcech správních 11/1998).

K tomu dovolací soud dodává, že pokud v citovaném rozsudku Vrchního soudu v Praze se jako podmínka zemědělského charakteru pozemku hovoří o tom, že byl zemědělsky obhospodařován, je to proto, že rozsudek byl vydán ve věci podle druhé části zákona o půdě. Na tu se totiž vztahuje ustanovení § 30 téhož zákona, podle něhož se pro postup podle části druhé zákona považuje za zemědělský majetek i takový, který byl k zemědělským účelům využíván v době jeho odnětí. Toto hledisko by proto mohlo být směrodatné v řízení o vydání pozemku podle části druhé zákona o půdě, v dané věci však o toto řízení nejde a § 30 nelze proto aplikovat.

V dané věci se proto nejeví rozhodujícím, zda došlo v roce 1959 či později k rozhodnutí příslušného orgánu o vynětí pozemku ze zemědělského půdního fondu. I tak ale nelze jednoznačně říci, že k vynětí pozemku ze z. p. f. nedošlo. Podle obsahu již shora zmíněného spisu Okresního úřadu P. z. A 1779 a tam založeného sdělení Okresního národního výboru P. z 15.8.1959, adresovanému Místnímu národnímu výboru v Ž., schválila rada ONV dne 14.8.1959 návrh zemědělského odboru na vyjmutí z obdělávání zemědělské půdy pozemek č. 117 k.ú. Žalov za účelem vybudování sportovního hřiště. V té době bylo vynětí půdy ze zemědělského půdního fondu upraveno ustanovením , jenž nabyl účinnosti 24.7.1959. Rozhodování v těchto případech zákon svěřil výkonným orgánům okresních národních výborů, jakým byla i jeho rada. Předběžný souhlas s vynětím v té době zákon nevyžadoval, a lze tedy připustit, že rozhodnutí rady ONV o schválení návrhu zemědělského odboru ONV k vynětí pozemku ze zemědělského půdního fondu mohlo být takovým rozhodnutím; ve vztahu k vlastníkovi by ovšem muselo být doručeno, což ze spisu neplyne. Dovolací soud nicméně nepovažuje za potřebné v této věci činit další zjištění a nové závěry, protože – jak je shora vyloženo – rozhodným pro aplikaci zákona o půdě včetně jeho je faktický charakter pozemků ke dni 1.7.1993.

Dovolatel má pravdu v tom, že z tohoto hlediska soudy neučinily jasný závěr o tom, který z pozemků vzniklých z původního č.kat. 117 v Ž. je (byl k 1.7.1993) zastavěn a jak, či jsou, eventuelně některé, jak naznačují žalobci, zemědělsky využívány, tedy zda a který z pozemků uvedených ve výroku soudního rozhodnutí lze podřadit pod zemědělský půdní fond podle předpisů platných k 1.7.1993. Důležité rovněž je zjištění, kdy k rozdělení původního pozemku č. 112 v Ž. došlo a kdo byl veden jako vlastník nově vzniklých pozemků. Bez tohoto posouzení konkrétních pozemků nelze učinit bezpečný závěr, že se na ně vztahuje zákon o půdě a rozhodnutí odvolacího soudu je proto z tohoto hlediska nepřezkoumatelné. Jde o vadu řízení, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jak má na mysli ; dovolací soud proto rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení Okresnímu soudu pro Prahu-západ ( věta za středníkem a odst. 3 , věta prvá ).

O nákladech řízení bude rozhodnuto nově, včetně nákladů dovolacího řízení ( věta druhá ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. srpna 2004

JUDr. Josef R a k o v s k ý , v.r.

předseda senátu