Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1419/2016

28 Cdo 1419/2016

U S N E S E N Í

M. Š.

1) České republice – Státnímu pozemkovému úřadu

, IČO: 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, a

2) Správě nemovitostí města Brna, státnímu podniku v likvidaci

, IČO: 469 63 383, se sídlem v Brně, Masarykova 37, za účasti vedlejších účastníků na straně žalované: JUDr. Z. M., JUDr. V. B., Mgr. L. V. a J. V.,

o určení vlastnického práva a práva hospodaření

, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. července 2015, č. j. -285, takto:

I. Dovolání

se

odmítá

.

II. Žádný z účastníků ani vedlejší účastníci

nemají právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví označeným rozsudkem odvolací soud potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 8. ledna 2014, č. j. -241, jímž tento soud zamítl žalobu na určení, že žalobkyně je vlastnicí pozemku parc. č. 1283/1 v kat. území S., a (současně) že právo hospodaření k témuž pozemku má druhý žalovaný, státní podnik v likvidaci; přitom bylo rozhodnuto i o nákladech řízení.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, které Nejvyšší soud odmítl, neboť není přípustné ( věta první , , ve znění pozdějších předpisů – dál jen „ “), proto, že dovoláním napadené rozhodnutí nepatří do okruhu rozhodnutí vypočtených v ustanovení a přípustnost dovolání proti němu nezakládá ani ustanovení , neboť napadené rozhodnutí nezávisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a nejedná se ani o případ, kdy má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

V dovoláním nastolené otázce naléhavého právního zájmu na požadovaném určení práva ( , ve znění účinném do 31. 12. 2013) – jíž žalobkyně v podaném dovolání argumentuje převážně již toliko ve vztahu k rozhodnutí (výroku) o zamítnutí návrhu na určení druhého žalovaného coby nositele práva hospodaření s majetkem (předmětným pozemkem) ve vlastnictví státu – jsou závěry odvolacího soudu v souladu s ustálenou judikaturou akcentující preventivní funkci určovací žaloby (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, č. 3, ročník 1997, pod č. 21). Tato funkce v případě žalobkyní žádaného určení práva hospodaření (správy) s majetkem ve vlastnictví státu naplněna není, jestliže se žalobkyně v důsledku požadovaného určení nestane vlastnicí věci a určení jí neskýtá ani záruku převedení věci (pozemku) do jejího vlastnictví, vše za situace, kdy k prosazení jí tvrzeného práva (obnovení vlastnictví k věci podle , o mimosoudních rehabilitacích) slouží (ve stanovených lhůtách sloužily) jiné právní prostředky, které oprávněné osobě poskytuje restituční zákonodárství.

Konstrukci žalobkyně o možném převodu věci do jejího vlastnictví na podkladě dohody, kterou s ní uzavřel (či byl by ochoten znovu uzavřít) právě druhý žalovaný, v režimu , o mimosoudních rehabilitacích, pak vylučuje i odvolacím soudem současně přijatý závěr o působnosti (v poměru k zvláštního) , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), vyslovený v závislosti na zahrnutí předmětného pozemku do zemědělského půdního fondu ve smyslu zákona o půdě; takový závěr se ustálené judikatuře v principu rovněž nepříčí (k tomu srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 11. 1995, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod pořadovým č. 292, svazek 11, ročník 1998, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. , či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2009, sp. zn. ). Otázka faktického způsobu obhospodařování předmětného pozemku (naplnění materiálního znaku pro zahrnutí pozemku do zemědělského půdního fondu, je-li znak formální jinak nesporný) je pak převážně věcí skutkového zjištění, jež nelze zpochybnit dovoláním. Byla-li dána (v rovině skutkových zjištění prokázána) souvislost předmětného pozemku (zahrady) se zemědělskou výrobou, nekoliduje posouzení odvolacího soudu ani se závěry, jež k otázce působnosti zákona o půdě vyslovil Nejvyšší soud ve stanovisku občanskoprávního kolegia ze dne 15. 7. 1993, sp. zn. , uveřejněném pod č. 34/1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž jinak zásadně připustil restituci nezemědělských zahrad v režimu (srov. čl. IV, bod 2 stanoviska).

Případný v dané věci není ani odkaz žalobkyně na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2010, sp. zn. , v němž dovolací soud posuzoval otázku naléhavého právního zájmu na určení vlastnického práva podle obecného předpisu, a to za zcela jiných okolností a bez souvislosti s nárokem odvozovaným z restitučních předpisů (žaloba bytového družstva na deklarování vlastnického práva státu k pozemku zastavěnému obytným domem ve vlastnictví družstva, jenž může být předmětem převodu do vlastnictví družstva podle ). Nepřiléhavý je pak i odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. , jímž byla věcně posuzována otázka platnosti převodní smlouvy, jíž uzavřel Pozemkový fond ČR s třetí osobou, ačkoliv v době jejího uzavření byly pozemky vyjmuty z jeho správy dle zákona o půdě. Z tohoto vyplývá, že ani s těmito dovolatelkou odkazovanými rozhodnutími Nejvyššího soudu napadené rozhodnutí odvolacího soudu v rozporu není.

Ve vztahu k rozhodnutí (jeho části), jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí žaloby na určení, že žalobkyně je vlastnicí předmětného pozemku (kdy odvolací soud vychází současně ze zjištění, že na podkladě dohody uzavřené podle s nelegitimovaným subjektem nebyl katastrálním úřadem povolen vklad práva do katastru nemovitostí a uzavření dohody či vydání věci neukládá povinné osobě ani soudní rozhodnutí), pak dovolatelka žádnou další relevantní dovolací argumentaci již nevznáší a tedy ani neotvírá další otázky, pro jejichž řešení mohla by být založena přípustnost dovolání proti tomuto výroku rozsudku.

Přestože se v dovolání uvádí, že se jím napadá rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, žádné námitky – natož ty, jež by se vázaly k obligatorním náležitostem ve smyslu – neuplatňují se vůči výrokům o náhradě nákladů řízení.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. věty druhé ).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. prosince 2016

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu