Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1573/2010

U S N E S E N Í

Statutárního města Brna

stavebního bytového družstva Družba

, IČ 0004 7708, Brno, Kapucínské náměstí 100/6, proti žalovaným:

1. Statutárnímu městu Brnu

, zastoupenému JUDr. Jitkou Stanoevovou, advokátkou, a

2. České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových

, 100 00 Praha 10, Kodaňská 1441/4, o určení vlastnictví k nemovitostem), takto :

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í :

O žalobě žalujícího stavebního bytového družstva z 22. 4. 2005 bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Brně z 2. 4. 2007, č. j. -148. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně bylo určeno, že Česká republika je vlastníkem pozemků parc. č. 2712/34, 2712/35, 2712/36, 2712/37, 2712/39, 2712/40, 2712/41, 2712/42, 2712/43, 2712/44, 2712/45, 2712/46, 2712/47, 2712/48, 2712/49, 2712/50, 2712/51, 2712/52, 2712/53, 2712/54, 2712/55, 2712/56, 2712/57, 2712/58, 2712/59, 2712/60, 2712/61, 2712/62, 2712/63, 2712/64, 2712/65, 2712/66, 2712/68, 2712/69, 2712/70, 2712/71, 2712/72, 2712/73, 2712/74, 2712/75, 2712/76, 2712/77, 2712/78, 2712/79, 2712/81, 2712/82, 2712/83, 2712/84, 2712/85, 2712/86, 2712/87 a 2712/88 a dále i pozemků parc. č. 2712/2 a parc. č. 2712/89, parc. č. 2712/109, parc. č. 2712/137, parc. č. 2712/251 a parc. č. 2712/252 v katastrálním území Č. (obec B.). Žalovaným Statutárnímu městu Brnu a Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových bylo uloženo zaplatit společně a nerozdílně žalujícímu stavebnímu družstvu na náhradu nákladů řízení 12.000,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

O odvoláních žalovaných proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně z 29. 10. 2009, sp. zn. . Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl v upřesněném znění výroku potvrzen rozsudek Městského soudu v Brně z 2. 4. 2007, č. j. -198. Bylo také rozhodnuto, že každý z obou žalovaných je povinen nahradit žalobci náklady řízení částkou 6.000,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu. Bylo rovněž rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, a po doplnění dokazování dospěl k závěru, že „odvolání žalovaného Statutárního města Brna nelze přisvědčit“. Co do odvolání žalované České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, směřujícího proti výroku o nákladech řízení, nebylo shledáno ohledně tohoto výroku na místě použití ustanovení .

Odvolací soud především konstatoval, že mezi účastníky tohoto řízení není sporu o tom, že pozemky, jež jsou předmětem tohoto řízení, byly ke dni účinnosti majetkem státu a že k uvedenému dni náleželo právo hospodaření s nimi tehdejšímu Obvodnímu národnímu Brno IV., že na těchto pozemcích byla rozhodnutím stavebního úřadu povolena výstavba a užívání 110 družstevních garáží a že tyto pozemky jsou v katastru nemovitostí zapsány jako vlastnictví žalovaného Statutárního města Brna. Žalujícímu stavebnímu bytovému družstvu bylo rozhodnutím odboru výstavby Obvodního národního výboru Brno IV. z 26. 7. 1977, č. j. OVÚP – 2273/77/Pf/N, povolena stavba 110 garáží při ulici K. v B. – N. Č.; areál pro tuto výstavbu byl v rozhodnutí označen jako „garážový dvůr“; v kolaudačním rozhodnutí téhož správního orgánu z 5. 10. 1979 pak bylo žalujícímu družstvu povoleno užívání stavby 110 garáží (s uložením povinnosti dokončit povrchové úpravy komunikací, kanalizace povrchových vod, rozvodu požárních vod a oplocení včetně vjezdu). Vybudovaným čtyřem budovám patrových garáží byla přidělena čísla popisná 1214, 1215, 1216 a 1217, jejichž investorem bylo žalující družstvo. Později došlo z těchto budov k převedení do vlastnictví fyzických osob celkem 76 jednotek garáží a ostatní zůstaly ve vlastnictví žalujícího družstva, které je také podílovým spoluvlastníkem společných částí budov čp. 1214, 1215, 1216 a 1217.

Odvolací soud (zejména s poukazem na výsledky ohledání na místě) uváděl, že celý areál poschoďových garáží včetně pozemků pod nimi a pozemků přiléhajících je oplocen drátěným plotem na kovových a částečně betonových sloupcích, uvnitř areálu kolem jednotlivých budov garáží probíhá asfaltová komunikace, umožňující přístup k jednotlivým garážím, v areálu je vybudováno osvětlení, je tu hydrant a vrty navazující na drenážní systém pro odvod vody z pozemků; v součinnosti se žalujícím stavebním družstvem se na stavbách v areálu podíleli svépomocně budoucí vlastníci garáží.

Žalující stavební bytové družstvo, uváděl odvolací soud, se v této právní věci domáhalo svou žalobou určení (podle ), že vlastníkem pozemků, zastavěných budovami garáží, a dalších pozemků v oploceném areálu „garážového dvora“, které s nimi tvoří funkční celek areálu, je žalovaná Česká republika, byť i zápis v katastru nemovitostí svědčí Statutárnímu městu Brnu.

Odvolací soud zdůrazňoval, že ve smyslu ustanovení bylo tu třeba se zabývat tím, zda ke dni účinnosti tohoto zákona (tj. k 23. 11. 1990) byly pozemky, o něž jde v tomto řízení, ve vlastnictví státu, zda právo hospodaření k pozemkům svědčilo národnímu výboru, jehož práva a závazky přešly na obec a zda k 23. 11. 1990 obec s pozemky hospodařila.

Odvolací soud na základě výsledků dokazování, provedeného v tomto řízení, dospěl k závěru, že se žalovanému Statutárnímu městu Brnu nepodařilo prokázat, že se spornými pozemky hospodařilo (ve smyslu ustanovení ), a to s pozemky zastavěnými garážemi, ale i s dalšími pozemky nacházejícími se v oploceném areálu..

Odvolací soud dovozoval (zejména na základě výsledků ohledání na místě), že všechny pozemky, které jsou předmětem tohoto řízení, tvoří jeden funkční celek ve smyslu ustanovení , který vznikl již v letech 1977 až 1979 jako tzv. „garážový dvůr“ ,sestávající ze 110 družstevních garáží, oplocený, vybavený přístupovými zpevněnými bezpečnostními komunikacemi, osvětlením, přívodem vody a systémem odvodnění; účel garážového dvora byl určen rozhodnutími vydanými ve stavebním řízení a tomuto účelu slouží garážový dvůr dosud.

Odvolací soud v důsledku uvedených okolností dospěl k výslednému závěru, že pozemky, o něž jde v tomto řízení (ať ji pozemky zastavěné budovami sestávajícími z jednotek garáží či pozemky budovami nezastavěné), jsou v areálu „garážového dvora“ a nemohly přejít z vlastnictví ČR do vlastnictví Statutárního města Brna podle

Odvolací soud ještě v souvislosti s úvahou o existenci naléhavého právního zájmu žalujícího stavebního družstva na podání určovací žaloby poukazoval na ustanovení , odst. 2 písm. b), odst. 3 a odst. 4 , o majetku státu. Odvolací soud uváděl, že „vycházeje z citovaného ustanovení vznikne žalujícímu stavebnímu bytovému družstvu, jako podílovému spoluvlastníku společných částí budov čp. 1214, čp. 1215, čp. 1216 a čp. 1217 v katastrálním území Č., postavených na sporných pozemcích, a jako výlučnému vlastníku dosud nepřevedených jednotek (garáží) právo na bezúplatný převod ideálních spoluvlastnických podílů na pozemcích, zastavěných budovami garáží, jakož i na pozemcích tvořících jeden funkční celek s těmito budovami garáží, jakož i na pozemcích tvořících jeden funkční celek s těmito budovami v rozsahu spoluvlastnického podílu na společných částech předmětných budov“. Odvolací soud z toho dovozoval, že žalující družstvo má naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť vyhovění jeho žalobě ovlivní jeho právní postavení ve vztahu k žalované České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, jež bude vázána postupem upraveným v

Odvolací soud proto potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé podle ustanovení jako věcně správný; „svou povahou potvrzující rozsudek soudu prvního stupně musel odvolací soud změnit pouze z toho důvodu, aby rozsudek splňoval požadavky pro vyznačení změn v katastru nemovitostí“.

O nákladech řízení rozhodl odvolací soud s poukazem na ustanovení a , nikoliv však s použitím ustanovení (jak měla za to žalovaná ČR – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových).

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen dovolatelům dne 17. 12. 2009 a dovolání ze strany žalovaného Statutárního města Brna bylo podáno u Městského soudu v Brně dne 16. 2. 2009, tedy ve lhůtě stanovené v .

Dovolávající se Statutární město Brno navrhovalo, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolcího soudu a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Uvedený dovolatel měl za to, že je jeho dovolání přípustné podle ustanovení a odst. 3 . Z obsahu dovolání uvedeného dovolatele vyplývalo, že jako dovolací důvod uplatňuje, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatel nepokládá za správný právní názor odvolacího soudu, že k přechodu pozemků do vlastnictví obce ve smyslu ustanovení je nezbytné, aby obec k doložení toho, že s pozemky ke dni účinnosti hospodařila, prokázala, že o pozemky skutečně pečovala, udržovala je a fakticky využívala, takže pojem hospodaření s národním majetkem je třeba interpretovat ve smyslu faktickém. Dovolatel zdůrazňoval naproti tomu, že pozemky, o něž jde v tomto řízení, byly v právu hospodaření bývalého Obvodního národního výboru a do této správy byly převedeny hospodářskou smlouvou z 29. 4. 1968. Uvedený národní výbor vedl tyto pozemky vždy jako pozemky ve své správě, později v právu hospodaření; také Statutární město Brno vedlo tyto pozemky jako pozemky ve svém hospodaření až do nabytí účinnosti Dovolatel poukazoval tedy na to, že ve smyslu ustanovení přecházejí věci z vlastnictví České republiky do vlastnictví obcí dnem účinnosti , k nimž ke dni 23. 11. 1990 příslušelo právo hospodaření národním výborům, jejichž práva a závazky na obce přešly, pokud s těmito věcmi ke dni nabytí účinnosti hospodařily. Dovolatel je přesvědčen, že ze strany žalovaného Statutárního města Brna byly všechny uvedené zákonné podmínky k přechodu věcí na obec splněny, včetně podmínky, že s pozemky, o něž jde v tomto řízení, Statutární město Brno skutečně hospodařilo. Podle názoru dovolatele neodpovídá ustanovení , že by na obce přecházel jen ten majetek, který obec fakticky využívá, s ohledem na postavení obce jako veřejnoprávní korporace. Dovolatel má za to, že zpětně legalizoval to, že i po zrušení národních výborů jsou obce oprávněny hospodařit s majetkem České republiky, k němuž vykonávaly právo hospodaření národní výbory, jejichž práva a závazky pak přešly na obce, pokud obce od svého vzniku majetek nepřevedly do hospodaření jiných státních organizací nebo do vlastnictví jiných osob. Podle názoru dovolatele „tento výklad zaujalo také Ministerstvo financí, které připravovalo“. V daném případě pak je nepochybné, že pozemky, o něž jde v tomto řízení, byly na základě hospodářské smlouvy z 29. 4. 1968 převedeny do správy Obvodního národního výboru Brno IV., který s těmito pozemky hospodařil do účinnosti , vedl je ve své evidenci a nikdy nepřevedl právo hospodaření k nim nebo jejich vlastnictví na jinou osobu (a to ani v období od 24. 11. 1990 do 24. 5. 1991); žalované Statutární město Brno tak splnilo i podmínku, že s těmito pozemky ke dni účinnosti také hospodařilo.

Pokud odvolací soud uváděl, že pozemky, o něž jde v tomto řízení, jsou situovány uvnitř oploceného areálu „garážového dvora“, nelze s tímto názorem odvolacího soudu souhlasit. I když jsou uvedené pozemky oploceny, jsou volně přípustné, chybí tu vstupní brána a nejde u to o uzavřený celek, přístupný pouze pro vlastníky garáží. Nejde tu u pozemků, které nejsou zastavěny stavbami, o pozemky, jež by tvořily jeden funkční celek spolu s pozemky zastavěnými stavbami.

Dovolatel rovněž namítal, že odvolací soud nesprávně posoudil to, že žalované statutární město netvrdilo, že žalovaná Česká republika by popírala vlastnické právo žalovaného města k pozemkům, takže „za této situace nebyl dán naléhavý právní zájem žalujícího družstva na určení vlastnického práva České republiky k pozemkům“.

Dovolatel rovněž namítal nesprávnost závěru odvolacího soudu, že jeho rozsudek je rozsudkem povahy potvrzujícího rozsudku. Podle názoru dovolatele „dovolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně a přiznal žalované České republice vlastnické právo k pozemkům, jak toto určení vlastnického práva k pozemkům ovšem nebylo uplatněno žalujícím družstvem v rámci řízení před soudem prvního stupně“, takže vlastně tu nebylo Statutárnímu městu Brnu umožněno podat odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, jak o něm pak bylo odvolacím soudem rozhodnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) postupoval v dovolacím řízení podle , , ve znění účinném od 1. 7. 2009, neboť dovoláním byl napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán po 30. 6. 2009 (srov. článek II, bod 12 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony).

Přípustnost dovolání dovolatele tu bylo třeba posoudit podle ustanovení , podle něhož je přípustné dovolání i proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, jestliže ovšem dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu, napadené dovoláním, má po právní stránce zásadní význam. Výrok rozsudku odvolacího soudu z 29. 10. 2009 (sp. zn. Krajského soudu v Brně) ve věci samé má totiž svým obsahem i právní povahou, podle názoru dovolacího soudu, za cíl potvrdit rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.

Podle ustanovení , odst. 3 má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam[odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

V daném případě nevyplývalo z obsahu soudního spisu (sp. zn. Městského soudu v Brně), že by odvolací soud svým rozsudkem z 29. 10. 2009, proti němuž směřuje dovolání dovolatele, řešil některou právní otázku, která by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem. V řízení o dovolání bylo třeba ještě posoudit, zda tu odvolací soud řešil některou právní otázku v rozporu s hmotným právem nebo právní otázku, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu.

V tomto případě posoudil odvolací soud projednávanou právní věc podle ustanovení v souvislosti zejména s ustanovením , o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, a s ustanovením § 60a zákona č. 219/1990 Sb., o majetku státu.

Podle ustanovení lze žalobou (návrhem na zahájení řízení) uplatnit, aby bylo rozhodováno i o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom, naléhavý právní zájem.

Podle ustanovení do vlastnictví obcí přecházejících z vlastnictví České republiky dnem účinnosti věci, k nimž ke dni 23. 11. 1990 příslušelo právo hospodaření národním výborům, jejichž práva a závazky přešly na obce, pokud obce s těmito věcmi hospodařily (podle nabývá tento zákon účinnosti dnem 24. 4. 1991).

V nálezu Ústavního soudu ČR z 29. 11. 1996, (uveřejněném pod č. 131 ve svazku 6 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR) bylo vyloženo, že pro přechod některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí podle musí být splněny kumulativně tři podmínky stanovené v tohoto zákona – musí tedy jít o majetek, který ve stanovené době náležel České republice, ke stanovenému dni k němu měl právo hospodaření právní předchůdce obce a konečně, že s tímto majetkem tento předchůdce také hospodařil (právo hospodaření bylo také realizováno). Pojem „hospodaření“ bylo možné odvodit např. z , o hospodaření s národním majetkem, ukládající hospodařit s národním majetkem s péčí řádného hospodáře, nejen tedy tento majetek evidovat, ale také pečovat o jeho údržbu, chránit ho a využívat. Je tedy nezbytné prokázat v soudním řízení též skutečnost, že k rozhodnému datu obec s nemovitostmi také hospodařila; důkazní břemeno tu nese obec. Např. výpis z inventární knihy není důkazem o faktickém hospodaření.

Z ustanovení , o majetku státu, na které podrobně poukazoval odvolací soud ve svém rozsudku z 29. 10. 2009, vyplývá, že ohledně pozemku, na němž stojí obytné domy, popřípadě garáže, ve vlastnictví bytového družstva (na jejichž financování se podílely i fyzické osoby – členové bytového družstva nebo jejich právní předchůdci) je dána jen možnost převedení (nikoli přechod) pozemku (jeho části), tvořícího funkční celek s bytovým domem, popřípadě garáží, do vlastnictví družstva, popřípadě fyzické osoby.

Vzhledem k uvedeným ustanovením právních předpisů i vzhledem k právním závěrům z citovaného nálezu Ústavního soudu ČR, z nichž dovolací soud vychází i v daném případě, je nutno dovodit, že odvolací soud ve svém rozsudku z 29. 10. 2009 (sp. zn. Krajského soudu v Brně), v němž také vycházel z týchž ustanovení právních předpisů a z týchž právních závěrů, neřešil některou právní otázku v rozporu s hmotným právem (zejména s hmotněprávními ustanoveními ), ani právní otázku, jež by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu (s přihlížením i k právním závěrům Ústavního soudu ČR, jimiž jsou obecné soudy vázány). A protože, jak již bylo uvedeno, neřešil odvolací soud svým rozsudkem z 29. 10. 2009 ani některou právní otázku, která by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, nebyl tu u dovolání dovolávajícího se města shledány zákonné předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení a odst. 3 , ale ani podle jiného ustanovení , upravujícího přípustnost dovolání proti pravomocným rozhodnutím odvolacího soudu.

Přikročil proto dovolací soud podle ustanovení a k odmítnutí dovolání dovolatele, a to jako dovolání nepřípustného.

Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a ostatním účastníkům řízení v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 7. října 2010

JUDr. Josef Rakovský, v. r.

předseda senátu