Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3359/2023

28 Cdo 3359/2023-1095

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobců: a) M. N. N., b) M. S., c) V. S., a d) P. N., všichni zastoupeni Mgr. Martinem Mládkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Ostrovní 2064/5, proti žalované: Česká republika – Státní pozemkový úřad, identifikační číslo osoby 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené Mgr. Andrejem Lokajíčkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 620/29, o převodu zemědělských pozemků oprávněné osobě, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. , o dovoláních žalobců i žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 7. 2023, č. j. -979, takto:

I. Dovolání žalobců seodmítá.

II. Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 7. 2023, č. j. -979, se zrušuje ve výroku v bodu II. v rozsahu, v němž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 11. 1. 2023, č. j. -853, v té části výroku v bodu II., kterou byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o převodu pozemků parc. č. XY v k. ú. XY, části parc. č. XY (vymezené geometrickým plánem č. GP 135-16/2019) v k. ú. XY a parc. č. XY v k. ú. XY, jakož i v nákladových výrocích III. a IV., a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení; ve zbývající části se dovolání žalované odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

1. Rozsudkem ze dne 11. 1. 2023, č. j. -853, Okresní soud v Karlových Varech zastavil řízení v části o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o převodu pozemků parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY, XY a XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY a parc. č. XY v k. ú. XY (výrok I.), nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o převodu pozemků parc. č. XY a XY v k. ú. XY, parc. č. X1 v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY a parc. č. XY v k. ú. XY (výrok II.), zamítl žalobu co do převodu geometrickým plánem oddělených částí pozemků parc. č. XY a XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY a parc. č. XY v k. ú. XY (výrok III.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.).

2. O odvolání obou procesních stran rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 26. 7. 2023, č. j. -979, jímž rozsudek soudu prvního stupně – pro částečné zpětvzetí žaloby – zrušil v jeho výroku II. v části, jíž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o převodu pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, jakož i ve výroku III. v části, jíž byla zamítnuta žaloba na nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY a parc. č. XY v k. ú. XY, a v tomto rozsahu řízení zastavil (výrok I. rozsudku odvolacího soudu); ve zbylém rozsahu byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. (jímž bylo vyhověno žalobě na nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o převodu tam označených pozemků) a ve výroku III. (jímž byla žaloba ohledně dalších tam uvedených pozemků zamítnuta) potvrzen (výrok II. rozsudku odvolacího soudu) a bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudem prvního stupně a o nákladech odvolacího řízení (výroky III. a IV. rozsudku odvolacího soudu).

3. Věcně bylo soudy rozhodováno o žalobci uplatňovaném nároku na převod náhradních zemědělských pozemků za pozemky nevydané oprávněné osobě pro zákonem stanovenou překážku [podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „ “].

4. Odvolací soud vzal za správný soudem prvního stupně učiněný závěr, že žalobci jsou nositeli restitučního nároku plynoucího z tam označených rozhodnutí pozemkového úřadu a že jejich nárok dosud nebyl uspokojen z důvodu liknavosti a svévole žalované, především pak pro nesprávné ocenění odňatých pozemků, kdy žalovaná odmítala přecenit restituční nárok navzdory tomu, že odňaté pozemky byly určeny k zastavění a nebyly dány okolnosti, jež by odůvodňovaly aplikaci srážek z ceny těchto pozemků (ve smyslu přílohy č. 7 , ve znění ). I co do vhodnosti (převoditelnosti) žalobci žádaných pozemků odvolací soud bezvýhradně aproboval soudem prvního stupně přijaté závěry ve vztahu k jednotlivým pozemkům (jak bude i dále rozvedeno).

5. Proti rozsudku odvolacího soudu podaly dovolání obě procesní strany.

6. Žalobci dovoláním napadají výroky v bodech II., III. a IV. rozsudku odvolacího soudu (kdy z obsahu dovolání je patrno, že meritorní rozhodnutí ve výroku II. napadají jen v tom rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. o zamítnutí žaloby na vydání tam označených pozemků, vyjma těch pozemků, ohledně nichž bylo řízení zastaveno). Splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřují v tom, že se odvolací soud napadeným rozhodnutím odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odvolacímu soudu vytýkají nesprávné posouzení ústící v konkluzi, že jako náhradní nelze do jejich vlastnictví převést pozemky parc. č. XY v k. ú. XY (odděleného geometrickým plánem č. GP 778-15/2019) a parc. č. XY v k. ú. XY z důvodu obcemi podaných žádostí o převod pozemku podle , o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů. Vytýkají, že soudy nižších stupňů v dostatečné míře nezkoumaly důvody, pro které obce na podaných žádostech trvají, resp. k jakým konkrétním záměrům či projektům hodlají pozemky využít, a že v poměrech projednávané věci nebylo přihlédnuto ani k době uplynuvší od podání žádostí, jež dle jejich mínění jen dokládá pasivitu obcí. Považují za nepřiměřené, aby i případné průtahy žalované s vyřizováním žádosti obce byly kladeny k jejich tíži. Obsáhle pak brojí i proti oběma nákladovým výrokům. Navrhují, aby byl napadený rozsudek v dotčeném rozsahu zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu dalšímu řízení.

7. Žalovaná podaným dovoláním brojí proti výroku v bodu II. rozsudku odvolacího soudu (dle obsahu dovolání v tom rozsahu, v něm byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. o vydání tam označených pozemků žalobcům, vyjma pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, ohledně něhož bylo řízení zastaveno). Co do přípustnosti dovolání avizuje naplnění jednotlivých hledisek podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) ve vztahu k jí dále formulovaným otázkám. Odvolacímu soudu vytýká nesprávné ocenění některých žalobcům odňatých (pro zákonnou překážku nevydaných) pozemků jako pozemků stavebních, namítajíc, že některé pozemky nebyly odňaty za účelem výstavby a ke změně jejich charakteru došlo až po jejich přechodu na stát; za významný v daném směru žalovaná považuje i jistý časový odstup mezi odnětím pozemků a následnou realizací výstavby, nadto uskutečněnou nikoliv na všech pozemcích. Za chybný má i závěr soudu o neaplikovatelnosti ustanovení o cenových srážkách podle přílohy č. 7 , jež pak také ovlivnila správnost kvantifikace žalobci uplatňovaného restitučního nároku. Dále pak žalovaná kritizuje i soudy přijaté závěry o vhodnosti některých žalobcům přiřknutých pozemků, z nichž pozemek parc. č. XY v k. ú. XY má sloužit jako obytná zeleň s dětským hřištěm, ve vztahu k pozemku parc. č. XY v k. ú. XY argumentuje podanou žádostí o jeho převod podle , horního zákona, zatímco pozemek parc. č. XY v k. ú. XY (jeho geometrickým plánem oddělená část) má být dotčen stavbou komunikace pro pěší. V předestřených okolnostech spatřuje překážky převoditelnosti pozemků z vlastnictví státu, jež brání vydání pozemků oprávněným osobám. Krom toho pak zpochybňuje i způsob ocenění žalobci nárokovaných náhradních pozemků. Navrhuje zrušení obou rozsudků (v rozsahu dotčeném jí podaným dovoláním) a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Současně s dovoláním žalovaná učinila návrh na odložení právní moci napadeného rozsudku v dotčeném rozsahu.

8. Rozhodné znění pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

9. Po zjištění, že obě dovolání proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu byla podána oprávněnými osobami (účastníky řízení), zastoupenými advokáty ( ), ve lhůtě stanovené a obsahují povinné náležitosti podle , se Nejvyšší soud zabýval jejich přípustností.

10. V situaci, kdy napadené rozhodnutí nepatří do okruhu rozhodnutí vypočtených v , je přípustnost dovolání třeba poměřovat ustanovením 237 (v něm uvedenými hledisky).

11. Podle , není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

12. Podle dovolání podle není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

13. Směřuje-li tedy dovolání žalobců (také) proti výrokům III. a IV. rozsudku odvolacího soudu, jimiž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů před soudem prvního stupně a nákladech odvolacího řízeni, je přípustnost dovolání proti dané části rozhodnutí vyloučena ustanovením

14. V dovoláním žalobců dotčené části výroku II. rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v meritorním výroku III. v rozsahu zamítnutí žaloby na převod pozemků (nahrazení projevu vůle žalované k uzavření smlouvy) parc. č. XY v k. ú. XY, odděleného označeným geometrickým plánem, a parc. č. XY v k. ú. XY, pak Nejvyšší soud shledal odvolacím soudem učiněné právní posouzení souladným s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (jak bude rozvedeno níže), aniž by byly dány důvody k jinému posouzení těchto v rozhodování dovolacího soudu již vyřešených otázek (což sebou nese i závěr o nepřípustnosti dovolání ve smyslu ).

15. Sluší se připomenout, že dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( věta první ), a že rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání ( věta první ); z toho vyplývá mimo jiné, že při zkoumání přípustnosti dovolání dovolací soud může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (vymezil).

16. K žalobci uplatňované argumentaci vůči závěru odvolacího soudu, že vydání jimi vybraných náhradních pozemků z vlastnictví státu (parc. č. XY v k. ú. XY, odděleného geometrickým plánem č. GP 778-15/2019, a parc. č. XY v k. ú. XY) brání překážka převoditelnosti spočívající v přednostním právu obce na převod pozemků (dle ), potažmo že nejde o pozemky způsobilé (vhodné) k náhradní naturální restituci podle , lze shrnout následující.

17. Předně lze odkázat na závěry ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu obecně postihující problematiku poskytování náhradních pozemků oprávněné osobě k uspokojení jejího nároku dle (srov. např. i rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, reflektující i nálezovou judikaturu Ústavního soudu – srov. nález ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. , nález ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. , či nález pléna Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 531/2005 Sb.) a k tomu i zkoumání „vhodnosti“ (převoditelnosti) pozemků nezahrnutých do veřejné nabídky (tam, kde postup žalované či jejího předchůdce nesl znaky liknavosti, libovůle, svévole či diskriminace).

18. Vhodnými náhradními pozemky, jimiž lze uspokojit restituční nárok oprávněné osoby dle , jest rozumět pozemky, jež by byly zařaditelné do veřejné nabídky (srovnej přiměřeně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 72/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. , a ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. , či jeho usnesení ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. , ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. , a ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. ). Pozemkový úřad nezahrne do veřejné nabídky pozemek, jehož převodu brání zákonná překážka, nebo pozemek, ke kterému uplatnila třetí osoba právo na převod podle zvláštního právního předpisu (srov. ), a v takových případě je zákonem zapovězena i možnost uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu pozemku (srov. ).

19. K potenciální (ne)zařaditelnosti pozemku do veřejné nabídky náhradních pozemků, potažmo nemožnosti uzavřít smlouvu o jeho převodu s oprávněnou osobou v situaci, kdy bylo uplatněno právo na jeho přednostní převod ze strany obce dle zvláštního právního předpisu ( zákona o půdě, ve znění účinném od 1. 11. 2019), konkrétně nebo , srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. , ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. , ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. , či ze dne 8. 6. 2020, sp. zn. .

20. Výše uvedeným konkluzím ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se odvolací soud (jenž v tomto směru bezvýhradně aproboval závěry soudu prvního stupně, jež považoval za správné) nikterak nezpronevěřil, uzavřel-li [v situaci, kdy se soud prvního stupně zabýval i tím z jakého důvodu obce (město XY a statutární město XY) na jimi podaných žádostech o převod pozemku podle trvají a zda žádostem bude lze ze strany státu vyhovět], že důvodně uplatněné žádosti obcí o převod pozemků (parc. č. XY v k. ú. XY, odděleného geometrickým plánem č. GP 778-15/2019, a parc. č. XY v k. ú. XY) představují překážku jejich převoditelnosti oprávněným osobám jako jiných zemědělských pozemků (dle ).

21. Námitky skutkové (zpochybňují-li žalobci správnost soudy v daném směru učiněných skutkových zjištění) ani námitky vadami řízení (že se odvolací soud nevypořádal s veškerými jimi uplatněnými výhradami proti rozsudku soudu prvního stupně), jež nezahrnují kvalifikovanou otázku procesního práva, na jímž řešení by záviselo rozhodnutí, nemohou založit přípustnost dovolání. Dovolací přezkum je omezen toliko na otázky právní, uplatněním způsobilého dovolacího důvodu podle věty první není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, kdy ani samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze úspěšně napadnout uvedeným (způsobilým) dovolacím důvodem (srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. , obdobně i usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. , bod 10. odůvodnění). Ke zmatečnostem a jiným vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí, přihlíží pak dovolací soud pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. větu druhou ).

22. K výtkám žalobců vůči reakci odvolacího soudu na jimi uplatněné námitky proti rozsudku soudu prvního stupně sluší se pro úplnost připomenout i závěry rozhodovací praxe dovolacího soudu i Ústavního soudu, dle nichž nelze z ustanovení ani z práva na spravedlivý proces dovozovat povinnost soudů vypořádat se s každou jednotlivou námitkou účastníka řízení; není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 26/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sen. zn. , uveřejněný pod číslem 139/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. ). Porušení práva na spravedlivý proces přitom nelze shledat ani v postupu odvolacího soudu, odkáže-li na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, v němž se soud předestřenými námitkami zabýval a neshledal je důvodnými, a s nímž se odvolací soud v tomto rozsahu ztotožnil (přiměřeně srov. např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2022, sp. zn. ).

23. Proto Nejvyšší soud, veden závěrem o nepřípustnosti jimi podaného dovolání, dovolání žalobců odmítl (srov. a 2 ).

24. Také přípustnost žalovanou podaného dovolání (jež směřuje proti té části výroku II. rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v meritorním výroku II. v rozsahu, v němž bylo žalobě na vydání tam označených pozemků vyhověno; konkrétně jde o pozemky parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, geometrickým plánem oddělenou část pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY a parc. č. XY v k. ú. XY) jest poměřovat hledisky uvedenými v (když pro ně neplatí žádné z omezení uvedených v ).

25. K žalovanou vymezenému důvodu, jímž zpochybňuje závěr odvolacího soudu o stavebním charakteru těch kterých odňatých pozemků v době jejich přechodu na stát (jenž s sebou nese i řešení otázky výše restitučního nároku žalobců), lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu (s níž je právní posouzení věci odvolacím soudem konformní), jíž byl opakovaně formulován a odůvodněn závěr, že i v těch případech, kdy byly pozemky v době přechodu na stát evidovány jako zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě (v době prodeje existující územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby, bezprostřední realizace výstavby, existence územního rozhodnutí o umístění stavby), lze pozemky ocenit jako určené pro stavbu ve smyslu ustanovení (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. , ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. , ze dne 10. 2. 2020, sp. zn. , nebo ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. , nebo ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. ).

26. Ustálena je pak judikatura dovolacího soudu i v tom, že za územně plánovací dokumentaci (§ 11a odst. 14 zákona o půdě) jest se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu možno považovat i schválený směrný územní plán obce (města) vydaný podle příslušného právního předpisu, pročež jest pozemky jím určené k zastavění v době jejich odnětí, jež nebyly oprávněné osobě pro existenci zákonné překážky vydány, nutno ocenit jako pozemky stavební (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2016, sp. zn. , ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. , ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. , a ze dne 1. 9. 2015, sp. zn. ).

27. Dovolací soud ve své rozhodovací praxi aproboval flexibilnější přístup k posuzování původní povahy odňatých pozemků (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2020, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2020, sp. zn. , či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2020, sp. zn. , spolu s další tam citovanou judikaturou), v rámci nějž soudy podle kontextu každého jednotlivého případu zohledňují různé relevantní okolnosti a neulpívají rigidně jen na vydání územního rozhodnutí jako na podmínce uznání pozemků za stavební, přičemž kritéria uváděná judikaturou pro závěr o stavebním charakteru původních pozemků nejsou taxativními hledisky, jež musí být naplněna současně, nýbrž jde toliko o příkladmo uváděné konkrétní faktory, jež mohou k závěru o stavební povaze pozemku vést. Samotné zjišťování ceny nemovitosti a její určení dle cenového předpisu je pak otázkou především skutkových zjištění, jejichž kvalifikované posouzení si zpravidla vyžaduje i odborné znalosti ( ); srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2020, sp. zn. . Znalecký posudek je přitom jedním z důkazních prostředků, který soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle , od jiných se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené nepodléhají hodnocení soudem podle zásad Soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy.

28. Výše citované judikatuře, na níž není důvodu čehokoliv měnit, se odvolací soud v nyní posuzované věci nikterak nezpronevěřil. Své závěry o potřebě ocenit (některé) odňaté pozemky ve smyslu ustanovení jako stavební opřel o konkrétní skutková zjištění, dle nichž tyto pozemky byly odňaty právě za účelem plánované výstavby v dotčených lokalitách hlavního města Prahy (Smíchov a Košíře), jež byla následně (byť s jistým časovým odstupem a v modifikované podobě) též realizována. Vycházel-li z toho, že kromě směrného územního plánu hlavního města Prahy z roku 1964, který se v době přechodu sporných pozemků na stát fakticky využíval, neexistovala pro dané území v rozhodné době jiná platná územně plánovací dokumentace, přičemž plán výstavby v dotčených lokalitách obsahoval nejen zmíněný směrný územní plán z roku 1964, nýbrž i regulační a zastavovací plány z 30. let 20. století (popřípadě některé nevydané pozemky již byly v době jejich odnětí státem zastavěny – viz strana 9 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně), pak jeho závěry o stavebním charakteru odňatých pozemků plně korespondují výše uvedené judikatuře.

29. Brojí-li žalovaná proti úsudku soudů nižších stupňů o tom, že některé pozemky přešly na stát již se stavebním záměrem, a na něj navazujícímu zjištění o stavebním vývoji v dané oblasti, polemizuje zjevně se skutkovými, a nikoliv právními závěry. Sluší se znovu připomenout, že skutkovým zjištěním soudů nižšího stupně je dovolací soud dle účinné procesní úpravy vázán (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. , a ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. , dále viz též usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. , bod 10, ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. , bod 6, a ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. , bod 17), přičemž k výtkám vůči hodnocení provedených důkazů s účinností od 1. 1. 2013 není k dispozici žádný způsobilý dovolací důvod (srovnej a dále v poměrech do 31. 12. 2012 například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. , uveřejněného pod č. 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. , uveřejněný pod č. 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), když uplatněním způsobilého dovolacího důvodu není ani zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (srovnej opětovně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dospěl-li odvolací soud v projednávané věci na základě komplexního posouzení v řízení předestřených skutečností ke zjištění, že již v době přechodu sporných nemovitostí na stát se jednalo o pozemky určené pro stavbu, čemuž následně přizpůsobil i své úvahy stran jejich ocenění, nejde o závěr skutkovým okolnostem nikterak nepřiměřený. Naopak nelze přisvědčit žalované, dovozuje-li z rozhodovací praxe dovolacího soudu, že pro závěr o stavební povaze původních pozemků musí být kromě existence územně plánovací dokumentace naplněna také „jiná kritéria“. Na správnosti ocenění odňatých pozemků jako pozemků stavebních tudíž nic nemohou změnit výtky žalované o absenci stavby v občanskoprávním smyslu na těch nevydaných pozemcích, jež byly v době jejich odnětí využívány jako hřiště či tenisové dvorce, či o realizaci pouze dočasné průmyslové stavby na jednom z těchto pozemků v okamžiku jeho přechodu na stát. V poměrech přítomné věci je totiž pro určení výše restitučního nároku žalobců rozhodující zejména vymezení odňatých pozemků ve schválené územně plánovací dokumentaci [viz , respektive , o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů]. Toto vymezení se však nikterak nepojí s výkladem pojmu stavba v poměrech práva občanského či s existencí trvalých staveb na dotčených pozemcích.

30. K námitce žalované, že odňaté a nevydané pozemky nebyly zastavěny v souladu s regulačními a zastavovacími plány dotčené oblasti z 30. let 20. století, respektive zpochybňuje-li platnost této územně plánovací dokumentace, je třeba zdůraznit, že soudy nižších stupňů dospěly ke skutkovému závěru, že podle směrného územního plánu hlavního města Prahy z roku 1964, jenž ve vztahu k plánované zástavbě na odňatých pozemcích vykazuje pouze drobné odchylky od regulačního plánu příslušného území z 30. let 20. století, bylo v době přechodu sporných pozemků na stát fakticky postupováno a jiná územně plánovací dokumentace pro dané území v rozhodné době neexistovala (skutková zjištění přitom předmětem dovolacího přezkumu – jak již bylo výše řečeno – učinit nelze; srovnej shora uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či dále též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. ). Na řešení dovolatelkou naznačené otázky týkající se platnosti regulačních a zastavovacích plánů z 30. let 20. století po nabytí účinnosti tak rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen.zn. , v němž bylo zdůrazněno, že dovolání není přípustné podle ustanovení , jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí; dále srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. ). Dále se jeví vhodným podotknout, že judikatura dovolacího soudu neobsahuje jakoukoliv (a to ani implicitně) formulovou podmínku bližší souvislosti mezi konkrétní územně plánovací dokumentací a reálně uskutečněnou výstavbou, např. spočívající v totožnosti charakteru výstavby (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. ).

31. Vyslovuje-li žalovaná nesouhlas i se závěrem odvolacího soudu o nedostatku podmínek k aplikaci cenových srážek dle přílohy č. 7 , nese se i tato její argumentace zejména v rovině zpochybnění skutkových zjištění (dovolatelka argumentačně směřuje i k soudy převzatým znaleckým závěrům prof. Ing. Renáty Schneiderové Heralové, Ph.D.), včetně způsobu hodnocení důkazů; prostřednictvím polemiky se skutkovými závěry ovšem přípustnost dovolání založit nelze (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. , a dále pak již shora citovanou judikaturu). Jestliže soudy nižších stupňů příslušná ustanovení v souladu s judikaturou neaplikovaly proto, že by snad jejich aplikaci považovaly za „a priori“ vyloučenou, nýbrž proto, že se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu (odňaté pozemky byly určeny k realizaci výstavby pro průmysl, individuální bydlení a sport, jež byla napojena na inženýrské sítě, občanskou vybavenost i veřejnou dopravu) neměly podmínky užití ustanovení cenového předpisu o žalovanou uplatňovaných srážkách ceny za naplněné, nelze závěrům odvolacího soudu ničeho vytknout (k tomu srovnej např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. ). Úvahu soudů nižších stupňů nelze označit za nepřiměřenou ani v tom směru, že podmínky užití cenových srážek dle přílohy č. 7 nejsou naplněny, existuje-li dle individuálních skutkových konkluzí soudů nižších stupňů toliko předpoklad připojení plánované zástavby na příslušnou infrastrukturu (nevydané pozemky ke dni jejich přechodu na stát za účelem výstavby ještě nebyly napojeny na příslušnou infrastrukturu); srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2020, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 11. 2020, sp. zn. .

32. Závěr, že podmínky pro snížení ceny ve smyslu přílohy č. 7 nejsou naplněny, tedy odvolací soud založil na individuálních skutkových zjištěních (a jejich odborném posouzení), jež pro aplikaci srážek dle přílohy č. 7 uvedené vyhlášky nevytvářely prostor (odňaté pozemky byly určeny k zástavbě, která byla posléze nepochybně napojena na veškeré inženýrské sítě), nikoliv snad na nesprávném výkladu a aplikaci předestřeného ustanovení. Na uvedeném nemůže ničeho změnit ani podpůrná úvaha odvolacího soudu o potřebě prokazovat důvody pro korekci ceny dle přílohy č. 7 „nade vši pochybnost“, je-li z obsahu odůvodnění jeho rozhodnutí zřejmé, že v případě dané tvrzené skutečnosti odvolací soud nevycházel z požadavku prokázat ji s absolutní jistotou (k tomu srovnej např. dovolatelkou zmiňovaný nález Ústavního soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. , nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 8. 2008, sp. zn. ); ani tato úvaha tudíž nemůže ovlivnit relevanci učiněného závěru o absenci podmínek pro uplatnění srážek jako takového. Ostatně ani sama žalovaná v dovolání netvrdí žádné konkrétní okolnosti svědčící pro aplikaci srážek ve smyslu přílohy č. 7

33. K výše nastíněným judikatorním východiskům se Nejvyšší soud již dříve přihlásil i v jiné skutkově a právně podobné věci týchž účastníků (jde-li o nastolené otázky týkající se ocenění žalobcům odňatých pozemků jako stavebních a aplikovatelnosti ustanovení o cenových srážkách dle přílohy č. 7 ), v níž aproboval závěry soudů nižších stupňů i co do kvantifikace žalobci uplatňovaného restitučního nároku (potažmo možnosti žalobců domáhat se jeho uspokojení žalobou na převod vhodných pozemků mimo rámec veřejných nabídek pozemků) – viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2023, sp. zn. , proti němuž byla podána ústavní stížnost, jíž Ústavní soud usnesením ze dne 13. 7. 2023, sp. zn. , odmítl pro zjevnou neopodstatněnost. Ani dovolatelkou nyní znovu předestřená argumentace neskýtá prostor k jinému posouzení těchto v rozhodování dovolacího soudu vyřešených otázek (týkajících se kvantifikace žalobci uplatňovaného restitučního nároku, odvozovaného od stejného skutkového základu), pro jejichž řešení tudíž přípustnost dovolání založena není.

34. Vedle zjištění, že při uspokojování restitučního nároku postupovala žalovaná vůči oprávněné osobě způsobem nesoucím znaky (nikoliv kumulativně) liknavosti, libovůle, svévole či diskriminace a že oprávněná osoba disponuje restitučním nárokem v dostatečné výši (v poměru k ceně žádaného pozemku či pozemků), patří k předpokladům úspěchu žaloby na poskytnutí oprávněnou osobou požadovaných náhradních pozemků mimo proces veřejných nabídek i závěr, že požadované pozemky jsou k danému účelu vhodné (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2018, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. ).

35. Vhodnými náhradními pozemky jest rozumět pozemky (ve vlastnictví státu), jež by byly potenciálně zařaditelné do veřejné nabídky (srov. přiměřeně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 72/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. , a ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. , či jeho usnesení ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. , ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. , a ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. ). V rámci posouzení, je-li ten který uvažovaný pozemek vhodný k náhradní naturální restituci, je významné, zdali jeho převodu nebrání zákonné výluky uvedené v ustanoveních a , zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob, zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem, lze-li jej reálně obhospodařovat či nevzniknou-li jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem, případně nejde-li o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu; příkladmo uvedená hlediska je třeba zkoumat vždy se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. , a v něm citovaná rozhodnutí). Při komparaci veřejného zájmu na zachování dosavadních vlastnických vztahů a zájmů oprávněných osob na náhradní uspokojení restitučního nároku jest potřeba hodnotit, zda restituční nárok – v případě kolize se zájmem na zachování stávajících vlastnických poměrů – nebude lépe uspokojit vydáním jiného náhradního pozemku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2021, sp. zn. ).

36. Odvolací soud (jenž i v tomto směru odkázal na soudem prvního stupně učiněné závěry) se při posouzení, jsou-li žalobci požadované pozemky (z nichž žalovaná své dovolací námitky připíná k pozemkům parc. č. XY v k. ú. XY, geometrickým plánem oddělené části pozemku parc. č. XY v k. ú. XY a pozemku parc. č. XY v k. ú. XY) k náhradní naturální restituci vhodné, s právě reprodukovanými a judikaturou dovozenými kritérii dostatečně nevypořádal.

37. Pro řešení naposled uvedené otázky, jež je proto v kolizi s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, je tedy dovolání podle přípustné a současně i důvodné (nelze-li považovat právní posouzení věci odvolacím soudem za správné a byl-li tak tento dovoláním vymezený dovolací důvod podle věty první naplněn).

38. Ohledně pozemku parc. č. XY v k. ú. XY odvolací soud aproboval soudem prvního stupně přijaté závěry, že jeho vydání k náhradní naturální restituci nebrání ani okolnost, že jeho (prozatím) „blíže neurčitelná část“ může být zasažena plánovanou veřejně prospěšnou stavbou (ve shodě se schválenou územně plánovací dokumentací, podle níž má pozemek sloužit pro obytnou zeleň s dětským hřištěm). Argumentuje, že nelze-li prozatím spolehlivě určit, jaká část je plánovanou veřejně prospěšnou stavbou dotčena, lze s přihlédnutím k zásadě in favorem restitutionis vydat žalobcům pozemek celý. Takový závěr – poměřován ustálenou rozhodovací praxí – zjevně neobstojí. Smyslem ustanovení je zamezit těm převodům zemědělských pozemků, u nichž to vyžaduje veřejný zájem na vybudování staveb dopravní a technické infrastruktury či jiných veřejně prospěšných staveb a k nimž by jinak bylo nezbytné získat právo umožňující realizaci veřejně prospěšné stavby; interpretované ustanovení míří právě na veřejným zájmem dotčené zemědělské pozemky, a to za jediné podmínky, že jde o pozemky (nebo jejich části) určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infrastruktury nebo těmito stavbami již zastavěné (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. ). Zajisté není vyloučeno vydání toliko části pozemku (v podobě oddělené parcely) veřejně prospěšnou stavbou nedotčené (k tomu srovnej přiměřeně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2020, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2020, sp. zn. ), nikoliv ovšem pozemek celý (překážkou převoditelnosti ve smyslu evidentně dotčený).

39. V případě pozemku parc. č. XY v k. ú. XY (jeho geometrickým plánem oddělené části) pak odvolací soud odkazuje na soudem prvního stupně přijatý závěr, že jeho převodu z vlastnictví státu žádná z překážek podle nebrání (oddělená část není určena k zastavění veřejně prospěšnou stavbou ve smyslu a pozemek není vyloučen z převodu ani podle cit. zákona), a jako účelovou a nerelevantní označuje i obcí později (až v průběhu řízení) podanou žádost o bezúplatný převod pozemku podle V tomto směru se však soudy nikterak nevypořádaly s žalovanou předestřenou argumentací (opřenou i o vyjádření příslušného správního úřadu – Městského úřadu v Ostrově, odboru rozvoje a územního plánovaní, z 19. 8. 2020, relevantní i z pohledu ), dle níž je i takto oddělená část určena k zastavění veřejně prospěšnou stavbou (dětské hřiště) s přístupovou komunikací. Odvolací soud (jenž ani v tomto směru závěry soudu prvního stupě neprověřil) pak dále – navzdory konstantní judikatuře (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. ; ze dne 25. 9. 2019, sp. zn. ; ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. ; a ze dne 10. 2. 2020, sp. zn. ; nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. ) – nepřihlédl ani k žádosti obce (Boží Dar) o bezúplatný převod pozemku (opětovně podané dne 9. 12. 2021), jež byla soudem prvního stupně považována bez dalšího za účelovou a nerelevantní, bez toho, že by se soud zabýval její důvodností. [Z ustanovení a , včetně v nich uvedeného odkazu v poznámce 26) nutno dovodit, že s účinností od 1. 1. 2013 smlouvu o bezúplatném převodu pozemku, coby pozemku náhradního ve smyslu , nelze bez dalšího uzavřít, jestliže na jeho převod bylo uplatněno právo podle ].

40. Přinejmenším předčasný je i závěr, že k náhradní naturální restituci vhodný (a do vlastnictví žalobců převoditelný) je i pozemek parc. č. XY v k. ú. XY, v situaci, kdy bylo doloženo, že o převod toho pozemku již dříve požádala jiná osoba (společnost Sedlecký kaolín, a. s.) podle , o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů. Ačkoliv jen sama okolnost, že se zemědělský pozemek nachází v chráněném ložiskovém území ( , ve znění pozdějších předpisů), bez dalšího nevylučuje, aby byl vydán oprávněné osobě k náhradní naturální restituci podle (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2020, sp. zn. ), lze opětovně poukázat na ustanovení a , včetně v nich uvedeného odkazu v poznámce 26), podle niž nelze do veřejné nabídky zahrnout ani pozemek, ke kterému uplatnila třetí osoba právo na převod podle zvláštního právního předpisu (a nelze pak uzavřít ani smlouvy o jeho bezúplatném převodu), kdy se vedle nebo příkladmo zmiňuje i , horní zákon, ve znění pozdějších předpisů [jenž v odkazovaném ustanovení upravuje podmínky nakládání se státními pozemky určenými k těžbě nerostného bohatství a za tam stanovených podmínek přiznává právo subjektu, kterému byl na pozemku ve vlastnictví státu stanoven dobývací prostor (tj. organizaci podle ), aby s ním správní úřad, právnická osoba nebo její organizační složka, která s takovým pozemkem hospodaří nebo jej má ve správě, uzavřela dohodu o pronájmu pozemku na dobu předpokládaného dobývání ložiska nebo kupní smlouvu o prodeji pozemku]. Ve světle již výše reprodukované judikatury (z ní znovu srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2019, sp. zn. ; ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. , a ze dne 10. 2. 2020, sp. zn. ; nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. ) bylo tedy namístě prověřit aktuálnost a důvodnost žadatelem podané žádosti o převod tohoto pozemku ve smyslu odkazovaného ustanovení. To ovšem žádný ze soudů nižších stupňů neučinil (a i z tohoto pohledu je právní posouzení věci odvolacím soudem neúplné a tím i nesprávné).

41. Za dané situace, kdy není najisto postavena otázka převoditelnosti žalobci nárokovaných pozemků, považuje pak Nejvyšší soud za předčasné zabývat se i oceněním náhradních pozemků (jež žalovaná zpochybňuje ponejvíce právě v případě geometrickým plánem oddělné části pozemku parc. č. XY v k. ú. XY), nehledě na spíše skutkový rozměr k ocenění se vztahující otázky, jejíž řešení je i zde výsledkem expertního dokazování, jež zahrnuje i hodnocení v řízení provedených znaleckých posudků).

42. Protože rozsudek odvolacího soudu v části o převodu pozemků parc. č. XY v k. ú. XY, geometrickým plánem vymezené části parc. č. XY v k. ú. XY a parc. č. XY v k. ú. XY) správný není (neboť spočívá na nesprávném právním posouzení věci, jde-li o závěr o převoditelnosti těchto pozemků na žalobce), a protože nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozhodnutí odvolacího soudu, Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v uvedeném rozsahu zrušil, spolu s na něm závislými výroky III. a IV. o nákladech řízení ( ) a v tomto rozsahu věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( věta první ).

43. Ve zbylé části – z důvodů shora vyložených – pak Nejvyšší soud dovolání žalované odmítl jako nepřípustné ( a 2 ).

44. V dalším řízení je odvolací soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším soudem v tomto rozhodnutí ( , ).

45. V novém rozhodnutí o věci bude rozhodnuto i o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení ( , věta druhá, ).

46. O návrhu na odklad právní moci ( ), podaným současně s dovoláním, Nejvyšší soud již dříve rozhodl samostatným usnesením (v intencích nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. 2. 2024

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu