Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2376/2013

29 Cdo 2376/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci navrhovatelky M. P., zastoupené Mgr. Pavlem Bednaříkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Štěpánská 1742/27, PSČ 110 00, za účasti 1/ J. P., zastoupeného JUDr. Editou Lebedovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Štefánikova 131/61, PSČ 612 00, a 2/ Bytového družstva Synkova 22, družstva, se sídlem v Brně - Líšni, Synkova 22/2102, PSČ 628 00, identifikační číslo osoby 26291568, o určení členství v družstvu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. února 2013, č. j. -206, takto:

Odůvodnění:

Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 13. dubna 2012, č. j. -155, kterým Krajský soud v Brně zamítl návrh, jímž se navrhovatelka domáhala určení, že je členkou Bytového družstva Synkova 22, družstva (dále jen „družstvo“).

Navrhovatelka napadla rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení a 2 , (dále jen „ “), jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a nejsou splněny ani podmínky přípustnosti dovolání formulované v

Podstatou dovolací argumentace je námitka, že rozhodnutí odvolacího soudu je pro dovolatelku překvapivé, a tudíž (údajně) rozporné s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2010, sp. zn. , neboť odvolací soud, který – na rozdíl od soudu prvního stupně, jenž měl převod za úplatný – uzavřel, že navrhovatelka převedla svá práva a povinnosti spojená se členstvím v družstvu na J. P. bezúplatně, „s tímto měl před vynesením usnesení seznámit účastníky a dát jim možnost se vyjádřit a přizpůsobit této situaci svoji procesní aktivitu.“

Dovolatelkou předestřená otázka přípustnost dovolání v projednávané věci nezakládá, neboť nejde o otázku hmotného ani procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu závisí ( ; viz i usnesení Nejvyššího soudu z 18. července 2013, sen. zn. , které je, stejně jako další rozhodnutí uvedená níže, veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách). Skutkové zjištění ohledně úplatnosti/bezplatnosti převodu totiž nebylo pro posouzení opodstatněnosti nároku uplatněného navrhovatelkou určující (skutečnost, zda šlo o převod úplatný, nebo bezúplatný sama o sobě nic nevypovídá o tom, zda k převodu došlo ani o jeho platnosti). To se projevilo i tím, že odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Pouze pro úplnost proto Nejvyšší soud podotýká, že rozhodnými otázkami, tj. zda k převodu vůbec došlo a zda byla členská práva a povinnosti převedena platně, se zabýval již soud prvního stupně, pročež o „překvapivosti“ rozhodnutí odvolacího soudu, byť založeného zčásti na opačném skutkovém závěru, než učinil soud prvního stupně, nemůže být řeči (k tomu srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2012, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 32/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

K výhradám dovolatelky vůči tomu, jak odvolací soud hodnotil výpověď J. P., Nejvyšší soud uvádí, že – ani v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. ledna 2013 – nelze hodnocení důkazů (se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení 132 ) úspěšně napadnout dovolacím důvodem (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání navrhovatelky bylo odmítnuto, ostatním účastníkům však podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (od 1. ledna 2013) se podává z bodů 1. a 7., článku II., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 26. září 2013

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu