Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 404/2024

28 Cdo 404/2024-1183

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobkyně K. P., zastoupené JUDr. Zorkou Černohorskou, advokátkou se sídlem v Příbrami, Balbínova 384, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené Mgr. Miroslavem Faměrou, advokátem se sídlem v Praze 6, U Stanice 11/4, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. října 2023, č. j. -1120, t a k t o:

I. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 10. 2023, č. j. -1120, se ruší v části výroku I. a), v níž byl potvrzen výrok I. rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 17. 2. 2023, č. j. -1021, pokud jím byl nahrazen projev vůle žalované směřující k bezúplatnému převodu pozemku parc. č. XY v k. ú. XY na žalobkyni, a v nákladových výrocích I. b) a II.; současně se v části výroku I., týkající se bezúplatného převodu pozemku parc. č. XY v k. ú. XY na žalobkyni,a v nákladovém výroku III. ruší i rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 17. 2. 2023, č. j. -1021, a věc se tomuto soudu v uvedeném rozsahu vrací k dalšímu řízení.

II. Jinak se dovolání odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

1. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 12. 10. 2023, č. j. -1120, rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 17. 2. 2023, č. j. -1021, potvrdil ve výroku I., jímž byl nahrazen projev vůle žalované směřující k bezúplatnému převodu pozemků parc. č. XY (vymezeného geometrickým plánem ze dne 27. 1. 2021, č. 4898-150/2020, tvořícím nedílnou součást rozsudku) v k. ú. XY a parc. č. XY v k. ú. XY na žalobkyni (výrok I. a/ rozsudku odvolacího soudu), změnil jej v nákladovém výroku III. (výrok I. b/ rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II. rozsudku odvolacího soudu).

2. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná při uspokojování restitučního nároku žalobkyně na vydání náhradních pozemků za pozemky, jež jí pro zákonné překážky nebylo lze vydat ( , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen – „zákon o půdě“), postupovala liknavě a svévolně, a to zejména z důvodu lpění na nesprávném ocenění restitučního nároku. Současně uzavřel, že převodu žalobkyní požadovaných (výše označených) pozemků, jejichž hodnota nepřevyšuje restituční nárok, nebrání zákonné překážky ( , o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů) ani jiné důvody. Žalobě o bezúplatný převod těchto pozemků do vlastnictví žalobkyně za účelem uspokojení jejího stávajícího restitučního nároku proto vyhověl.

3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalovaná. Předestřela otázku ocenění právním předchůdcům žalobkyně v letech 1960 a 1962 odňatých a pro překážky stanovené zákonem o půdě posléze nevydaných pozemků, dotčených návrhy regulačního a zastavovacího plánu pro části území Prahy Smíchov, Motol a Košíře z 30. let 20. století. Nesouhlasila přitom s oceněním těchto pozemků jako pozemků stavebních, argumentujíc, že na nich (z části) bylo zřízeno tenisové, ragbyové, dětské a fotbalové hřiště, případně byly zastavěny toliko dočasnou stavbou. Za odporující judikatuře dovolacího soudu měla též závěr odvolacího soudu, že stav odňatých pozemků neodůvodňoval korekci ceny ve smyslu přílohy č. 7 , o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění Upozorňovala přitom na nedostatek napojení odňatých pozemků na inženýrské sítě, přístupové cesty a prvky občanské vybavenosti, případně svažitost terénu. Měla za to, že otázky aplikace cenových srážek dle uvedeného právního předpisu jsou v uvedených souvislostech dovolacím soudem řešeny rozdílně, případně jím řešeny nebyly. Konečně kladla otázku, zda judikatuře dovolacího soudu neodporuje bezúplatný převod pozemku parc. č. XY v k. ú. XY na žalobkyni, jestliže se nachází v zastavitelné části obce, dle územní studie je určen k zastavění bytovými domy a obec má zájem na něm vybudovat veřejné stavby (škola, školka), přičemž je zde dán i zájem o směnu předmětného pozemku (za účelem realizace plánované výstavby) ze strany soukromého investora (A. K.), popřípadě města XY. Odkazovala přitom na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2021, sp. zn. , a ze dne 12. 7. 2022, sp. zn. . Navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v ), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.

5. Byly-li odňaté pozemky v době přechodu na stát evidovány jako zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě (v době prodeje existující územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby, bezprostřední realizace výstavby, existence územního rozhodnutí o umístění stavby apod.), lze i takové pozemky v zásadě ocenit jako pozemky určené pro stavbu dle , ve znění (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. , ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. , ze dne 10. 2. 2020, sp. zn. , nebo ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. , či ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. ).

6. Dovolací soud současně ve své judikatorní praxi aproboval i flexibilnější přístup k posuzování původní povahy odňatých pozemků, v rámci něhož soudy podle kontextu každého jednotlivého případu zohledňují různé relevantní okolnosti a neulpívají rigidně jen na vydání územního rozhodnutí jako na podmínce uznání pozemků za stavební, přičemž kritéria uváděná judikaturou pro závěr o stavebním charakteru původních pozemků nejsou taxativními hledisky, jež musí být naplněna současně, nýbrž jde toliko o příkladmo uváděné konkrétní faktory, jež mohou k závěru o stavební povaze pozemku vést. Na stavební charakter původních pozemků v době jejich odnětí lze tedy usuzovat na základě různorodých (shora označených) kritérií (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2021 sp. zn. , či ze dne 11. 11. 2022, sp. zn. , jakož i judikaturu v něm citovanou, ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. , jímž byla ústavní stížnost odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost).

7. Odvolací soud se výše citované nerozporné judikatuře (judikaturou předestíraná kritéria, za nichž jest odňatý pozemek ocenit jako stavební, byla vždy formulována příkladmo) nikterak nezpronevěřil, jestliže své závěry o potřebě ocenit odňaté pozemky dle , ve znění , jako stavební (implikující následně konkluze o liknavosti dovolatelky při uspokojování restitučního nároku žalobkyně vyvolané lpěním na jeho nesprávném ocenění) opírá o zjištění, že byly určeny k zastavění souvislou obytnou zástavbou a komunikacemi nebo sportovišti (v souladu s návrhem regulačního a zastavovacího plánu pro části území Prahy Smíchov, Motol a Košíře ze 30. let 20. století) a stavební činnost na nich byla po přechodu na stát (v letech 1960 a 1962) dle uvedeného návrhu vzdor nové právní úpravě ( ) i nadále plánována a (byť s jistým časovým odstupem a v modifikované podobě) též realizována. Na ocenění odňatých pozemků jako stavebních přitom ničeho nemění sama okolnost, že na nich bylo vybudováno mimo jiné též tenisové, ragbyové, dětské a fotbalové hřiště (srov. k tomu kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2020, sp. zn. ), či zastavění pozemku dočasnou stavbou (ke shodným závěrům o ceně pozemků odňatých právním předchůdcům žalobkyně dospěl ostatně Nejvyšší soud rovněž v rozhodnutích ze dne 7. 9. 2022, sp. zn. , ze dne 1. 3. 2023, sp. zn. , ze dne 11. 11. 2022, sp. zn. , ze dne 28. 6. 2023, sp. zn. , ze dne 18. 10. 2023, sp. zn. , a ze dne 19. 10. 2021, sp. zn. ).

8. Nadto lze také připomenout, že úsudek akcentovaný soudy nižšího stupně o tom, že (některé) původní pozemky přešly na stát již se stavebním záměrem, je svou povahou rovněž závěrem skutkovým, a jeho přezkum ze strany dovolacího soudu je tak limitován, neboť uplatněním způsobilého dovolacího důvodu podle ustanovení není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, přičemž ani samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze úspěšně napadnout způsobilým dovolacím důvodem podle ustanovení [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále také jen – R 4/2014“), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. , obdobně i usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. , bod 10. odůvodnění].

9. Pokud pak dovolatelka vyslovuje nesouhlas i se závěrem odvolacího soudu o nedostatku podmínek k aplikaci cenových srážek dle přílohy č. 7 , nese se i tato její argumentace zejména v rovině zpochybnění skutkových zjištění (dovolatelka argumentačně směřuje i k soudy převzatým znaleckým závěrům prof. Ing. Renáty Schneiderové Heralové, CSc.), jakož i způsobu hodnocení důkazů, jež ovšem předmětem dovolacího přezkumu učinit nelze (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. , přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. , a shora odkazované rozhodnutí R 4/2014). Pokud soudy nižšího stupně – se zřetelem ke svým individuálním skutkovým závěrům (odňaté pozemky – soudy nižšího stupně zjištěného charakteru, svažitosti apod. – byly určeny k realizaci městské výstavby, jež byla posléze napojena na inženýrské sítě, občanskou vybavenost i veřejnou dopravu) – neměly podmínky užití ustanovení cenového předpisu o dovolatelkou uplatňovaných srážkách ceny za naplněné, nelze závěrům odvolacího soudu ničeho vytknout (k tomu srov. např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. ).

10. V rozhodování dovolacího soudu pak v otázce aplikace cenových srážek podle přílohy č. 7 – vzdor přesvědčení dovolatelky – není přítomna kolize mezi závěry plynoucími na straně jedné z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2023, sp. zn. , ze dne 18. 10. 2023, sp. zn. , či ze dne 20. 9. 2022, sp. zn. , a na straně druhé z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2021, sp. zn. , jestliže konkluze vyjádřené v posledně uvedeném rozsudku ( ) byly formulovány se zřetelem k individuálním skutkovým zjištěním (nesrovnatelným se skutkovými poměry zjištěnými v projednávané věci), dle nichž aplikaci cenových srážek odůvodňovalo soudy nižšího stupně aprobované ocenění odňatých a nevydaných pozemků znaleckými posudky. Obdobně i dovolatelkou odkazovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2023, sp. zn. , a usnesení téhož soudu ze dne 14. 7. 2021, sp. zn. , vycházely z oproti přítomnému sporu odlišných skutkových závěrů soudů nižšího stupně (na základě provedeného dokazování zde nebyla prokázána absence skutkových okolností odůvodňujících aplikaci cenových srážek).

11. Soudy nižšího stupně (viz odst. 41 až 46 rozsudku odvolacího soudu) pak přesvědčivě a logicky vysvětlily, z jakého důvodu čerpají své závěry o ceně odňatých pozemků (odpovídající jejich zjištěnému stavu a charakteru ke dni odnětí státem) ze znaleckého posudku prof. Ing. Renáty Schneiderové Heralové, CSc., a nikoli z oponentního posudku Ing. Pavla Pelce. V situaci, kdy závěry znaleckého posudku Ing. Pavla Pelce nebyly v řízení využitelné (jak vysvětlily soudy nižšího stupně), když při svém posouzení charakteru (stavebního či zemědělského) odňatých pozemků nevycházel z relevantní územně plánovací dokumentace, nebylo nutně třeba přikročit ani k jeho výslechu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2018, sp. zn. , nebo ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ) či vypracování revizního znaleckého posudku.

12. Závěry Nejvyššího soudu o výši restitučního nároku žalobkyně (vycházející z citované judikatury) či absenci podmínek pro aplikaci cenových srážek (při ocenění předmětných odňatých a posléze nevydaných pozemků) obstály pak i v rovině ústavněprávního přezkumu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. ).

13. Prostřednictvím otázek zpochybňujících závěry odvolacího soudu o ceně odňatých pozemků, potažmo liknavosti dovolatelky při uspokojování restitučního nároku žalobkyně, tudíž na přípustnost dovolání usuzovat nelze ( ).

14. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (žalovanou) zastoupenou advokátem ( ) a ve lhůtě stanovené , shledal však Nejvyšší soud dovolání přípustným (podle ) pro vyřešení otázky vhodnosti převodu pozemku parc. č. XY v k. ú. XY na žalobkyni ve smyslu zákona o půdě, kterou odvolací soud vyřešil odchylně od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz judikaturu dále citovanou).

15. Nejvyšší soud se proto dále zabýval tím, zda je dán důvod vymezený dovoláním, tedy prověřením správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem v hranicích dovoláním vymezené otázky.

16. O nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle ) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

17. Zmatečnosti [ , a b) a ] a ani jiné vady řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí a k nimž dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( ), se z obsahu spisu nepodávají.

18. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn odvolacím soudem, nemohl být dovoláním zpochybněn, proto z něj Nejvyšší soud při dalších úvahách vychází.

19. Judikaturou dovozeným závěrem, že při liknavém či diskriminujícím postupu žalované se mohou oprávněné osoby domáhat také převodu konkrétních náhradních pozemků bez předchozího zahrnutí těchto pozemků do veřejné nabídky (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. , nebo ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. ), nebyly popřeny závěry dosavadní judikatury dovolacího soudu, která jako podmínku pro vyhovění žalobě na uložení povinnosti bezúplatně převést náhradní zemědělský pozemek oprávněné osobě požaduje, aby šlo o pozemek k převodu „vhodný“ (tedy pozemek, jenž by byl – nebýt liknavého postupu Pozemkového fondu ČR, resp. žalované – do veřejné nabídky takto zařaditelný; k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2022, sp. zn. , ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. , ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. , a ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. ). Ani oprávněná osoba se tudíž nemůže neomezeně domáhat převodu jakéhokoliv zemědělského pozemku z vlastnictví státu (ve správě Státního pozemkového úřadu) a zejména jí takto nelze přiřknout pozemky, jejichž převodu brání jiné právní předpisy či nedostatek vhodnosti jejich zařazení do veřejné nabídky podle zákona o půdě (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. ).

20. Při posouzení, zdali je ten který uvažovaný pozemek vhodný k náhradní naturální restituci, jest nutno zkoumat, zdali jeho převodu nebrání zákonné překážky (výluky z restituce uvedené kupř. již v ustanovení zákona o půdě, či překážky převoditelnosti pozemku z vlastnictví státu na jiné osoby, uvedené v či v ustanoveních jiných obecně závazných předpisů), dále kupř. zda nejde o pozemek zatížený (přednostními) právy třetích osob (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. ), zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. , ve vztahu k pozemkům v zastavěném území obce), zda jej lze zemědělsky obhospodařovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. ), zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. ), případně nejde-li o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. , a ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. ). Uvedená hlediska je nutno zkoumat vždy se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) takového pozemku posuzovat samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. ).

21. Při komparaci veřejného zájmu na zachování dosavadních vlastnických vztahů a zájmů oprávněných osob na náhradní uspokojení restitučního nároku jest pak vždy též hodnotit, zda restituční nárok – v případě kolize se zájmem na zachování veřejného vlastnictví – nebude lépe uspokojit vydáním jiného náhradního pozemku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. ).

22. Veřejný zájem na zachování dosavadních vlastnických vztahů pak bude převažovat nad zájmem oprávněných osob na náhradní restituci formou převodu jimi zvolených pozemků v případech, kdy veřejné vlastnictví pozemků usnadní budoucí realizaci zamýšlené výstavby (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2021, sp. zn. , nebo rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2021, sp. zn. a ze dne 21. 4. 2021, sp. zn. ).

23. Ve světle výše citované judikatury jeví se být závěry odvolacího soudu o vhodnosti předmětného pozemku (parc. č. XY v k. ú. XY) k bezúplatnému převodu na žalobkyni za účelem náhradní pozemkové restituce zjevně předčasnými. Při zjištění, že předmětný pozemek se dle územního plánu města XY nachází v zastavitelné části obce a je dle územní studie Z 34 – sídliště XY určen k zastavění bytovými domy, přičemž obec má zájem (dne 5. 5. 2023 objednala vypracování územní studie XY) na pozemku vystavět veřejné stavby (škola, školka), se totiž odvolací soud již nezabýval tím, zda je dán konkrétní zájem státu či obce na plánované výstavbě – včetně dopravní a technické infrastruktury – na předmětném pozemku, případně, zda a v jakém časovém horizontu a s jakou pravděpodobností bude moci být záměr realizován.

24. Podobným způsobem jako při konkurenci oprávněných osob účastnících se různých soudních řízení o nahrazení projevu vůle či usilujících o týž pozemek zařazený do veřejné nabídky (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. , ze dne 8. 12. 2020, sp. zn. , ze dne 23. 3. 2021, sp. zn. , ze dne 11. 1. 2022, sp. zn. , ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 13/2022, či ze dne 4. 10. 2022, sp. zn. ) jest pak (přihlížeje zejména k časovému hledisku či hospodářskému nebo jinému významu zvoleného pozemku pro žadatele a současně též ke skutečnosti, zda zájem o úplatný převod pozemku trvá či zda žádosti lze vyhovět) hodnotit též konkurenci žádosti o úplatný převod pozemku ve smyslu s nárokem na bezúplatný převod pozemku v soudním řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2023, sp. zn. ). Z hlediska svého významu jest přitom žádosti o úplatný převod pozemku dle připodobnit též žádost o směnu pozemků. Citovaným judikaturním konkluzím se tudíž odvolací soud zpronevěřil též tím, že se blíže nezabýval tím, které z konkurujících si oprávněných osob (zda žalobkyni nebo žadatelům o směnu pozemků – A. K., město XY) náleží na převod dotčeného pozemku (vzhledem k plánované výstavbě) lepší právo.

25. Se zřetelem k výše uvedeným skutečnostem pak odvolací soud důsledně nekomparoval případný veřejný zájem na zachování státního vlastnictví k danému pozemku či jeho části se zájmem oprávněné osoby na náhradním uspokojení restitučního nároku; nehodnotil totiž, zda restituční nárok nebude lépe uspokojit vydáním jiných náhradních zemědělských pozemků z vlastnictví státu či vydáním geometrickým plánem oddělené zemědělsky využitelné části posuzovaného pozemku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. , či stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 12. 10. 2021, sp. zn. ).

26. Z důvodu nesprávného, respektive neúplného, právního posouzení věci tedy Nejvyšší soud, shledávaje dovolání v naznačeném rozsahu opodstatněným, dle a odst. 2, věty první, přistoupil ke zrušení rozsudku odvolacího soudu (včetně nákladového výroku) v části týkající se nahrazení projevu vůle dovolatelky uzavřít se žalobkyní smlouvu o bezúplatném převodu pozemku parc. č. XY v k. ú. XY. Jelikož se důvody, pro něž byl rozsudek odvolacího soudu zrušen, vztahují i na dovoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud v naznačeném rozsahu i jej a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( , ). Ve zbývajícím rozsahu pak Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné ( ) odmítl ( ).

27. Soudy nižšího stupně budou ve smyslu , části věty první za středníkem, ve spojení s v dalším průběhu řízení vázány právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.

28. O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v rámci nového rozhodnutí o věci ( , věta druhá, ).

29. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách nalus.usoud.cz.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. 4. 2024

Mgr. Zdeněk Sajdl

předseda senátu