Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2498/2023

-1060

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobkyně K. Š., zastoupené JUDr. Martinem Purkytem, advokátem se sídlem v Praze 5, náměstí 14. října 496/13, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené prof. JUDr. Miroslavem Bělinou, CSc., advokátem se sídlem v Praze 8, Pobřežní 370/4, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. března 2023, č. j. -989, t a k t o:

Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. března 2023, č. j. -989, se ruší v části výroku I., v níž byl potvrzen výrok I. rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 29. června 2022, č. j. -887, pokud jím byl nahrazen projev vůle žalované směřující k bezúplatnému převodu pozemků parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY a parc. č. XY v k. ú. XY na žalobkyni, a v níž byly potvrzeny výroky III., IV. a V. rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 29. června 2022, č. j. -887, jakož i v nákladovém výroku III.; současně se ruší rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 29. června 2022, č. j. -887 v části výroku I., týkající se bezúplatného převodu pozemků parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY a parc. č. XY v k. ú. XY, a v nákladových výrocích III., IV. a V., a věc se v uvedeném rozsahu vrací Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

1. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 2. 3. 2023, č. j. -989, rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově (dále jen – „soud prvního stupně“) ze dne 29. 6. 2022, č. j. -887, zrušil v části výroku I., v níž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít s žalobkyní smlouvu o bezúplatném převodu blíže specifikovaných pozemků a řízení v tomto rozsahu zastavil; ve zbývající části, v níž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít s žalobkyní smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, a parc. č. XY v k. ú. XY, části pozemku parc. č. XY v k ú. XY, pozemků parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY a parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY, pak výrok I. rozsudku soudu prvního stupně potvrdil, stejně jako v jeho nákladových výrocích III., IV. a V. (výrok I. rozsudku odvolacího soudu). Výrokem II. odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku II., v níž byla zamítnuta žaloba o nahrazení projevu vůle žalované směřujícího k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemku parc. č. XY v k. ú. XY; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III. rozsudku odvolacího soudu).

2. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná při uspokojování restitučních nároků žalobkyně na vydání náhradních pozemků za pozemky, jež pro zákonné překážky nebylo lze vydat ( , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen – „zákon o půdě“), postupovala liknavě a svévolně. Současně dovodil, že žalobkyní požadované náhradní zemědělské pozemky označené v potvrzující části výroku I. rozsudku odvolacího soudu jsou k převodu vhodné, když jejich převodu nebrání zákonné překážky ( , o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů) ani jiné důvody. Žalobě o bezúplatný převod těchto pozemků do vlastnictví žalobkyně za účelem uspokojení jejího stávajícího restitučního nároku proto vyhověl.

3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalovaná. Brojila vůči té části výroku I. rozsudku odvolacího soudu, v níž byl potvrzen výrok I. rozsudku soudu prvního stupně, pokud jím byl nahrazen projev vůle žalované směřující k bezúplatnému převodu pozemků parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY, k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY a parc. č. XY v k. ú. XY na žalobkyni. Předestřela otázku vhodnosti bezúplatného převodu těchto pozemků k uspokojení restitučního nároku žalobkyně. Měla za to, že se odvolací soud při jejím řešení odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu. Odkazovala přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. , ze dne 24. 8. 2015, sp. zn. , ze dne 24. 10. 2016, sp. zn. , ze dne 6. 10. 2016, sp. zn. , ze dne 10. 9. 2018, sp. zn. , ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. , ze dne 14. 4. 2021, sp. zn. , a ze dne 2. 6. 2021, sp. zn. . Namítala, že pozemek parc. č. XY v k. ú. XY je částečně zastavěn budovou č. p. XY a zčásti tvoří součást udržované zahrady přičleněné k sousedícímu rodinnému domu. Uváděla rovněž, že pozemek parc. č. XY v k. ú. XY je částí rybničního dna a na březích je částečně zastavěn kolnou a skleníkem a zčásti je užíván jako pozemní komunikace. Poukazovala dále na okolnost, že pozemek parc. č. XY v k. ú. XY je částečně zastavěn stavbou a dotýká se jej žádost vlastníka sousedícího pozemku o převod vlastnického práva dle , ve znění účinném do 31. 7. 2016. Konečně upozorňovala na skutečnost, že pozemek parc. č. XY v k. ú. XY je částečně zastavěn a nachází se na něm též pozemní komunikace. Navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů v naznačeném rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl pro nepřípustnost, popř. zamítl jako nedůvodné.

5. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (žalovanou) zastoupenou advokátem ( ) a ve lhůtě stanovené , shledal Nejvyšší soud dovolání přípustným (podle ) pro vyřešení dovolatelkou nastolené otázky vhodnosti převodu pozemků parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY a parc. č. XY v k. ú. XY na žalobkyni ve smyslu zákona o půdě, neboť ji odvolací soud vyřešil odchylně od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz judikaturu dále citovanou).

6. Nejvyšší soud se proto dále zabýval tím, zda je dán důvod vymezený dovoláním, tedy prověřením správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem v hranicích dovoláním vymezené otázky.

7. O nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle ) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

8. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn odvolacím soudem, nemohl být dovoláním zpochybněn, proto z něj Nejvyšší soud při dalších úvahách vychází.

9. Judikaturou dovozeným závěrem, že při liknavém či diskriminujícím postupu žalované se mohou oprávněné osoby domáhat také převodu konkrétních náhradních pozemků bez předchozího zahrnutí těchto pozemků do veřejné nabídky (viz již výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. ), nebyly popřeny závěry dosavadní judikatury dovolacího soudu, která jako podmínku pro vyhovění žalobě na uložení povinnosti bezúplatně převést náhradní zemědělský pozemek oprávněné osobě požaduje, aby šlo o pozemek k převodu „vhodný“ (tedy pozemek, jenž by byl – nebýt liknavého postupu Pozemkového fondu ČR, resp. žalované – do veřejné nabídky takto zařaditelný; k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. , ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. , a ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. ). Ani oprávněná osoba se tudíž nemůže neomezeně domáhat převodu jakéhokoliv zemědělského pozemku z vlastnictví státu (ve správě Státního pozemkového úřadu) a zejména jí takto nelze přiřknout pozemky, jejichž převodu brání jiné právní předpisy či nedostatek vhodnosti jejich zařazení do veřejné nabídky podle zákona o půdě (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. ).

10. V rozhodovací praxi Nejvyššího soudu pak byla dovozena rovněž další kritéria „vhodnosti“ pozemku, a to např., zdali nejde o pozemek zatížený právy třetích osob (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. ), zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. ), zda jej lze zemědělsky obhospodařovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. ), nebo zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. ). Tato hlediska je přitom vždy nutno zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. ).

11. Rozhodovací praxe dovolacího soudu i Ústavního soudu – a to již jde-li o restituci původní, nikoliv poskytnutím náhradního plnění (zde v podobě jiného pozemku) – vychází z toho, že zákon o půdě, stejně tak jako jiné restituční předpisy, slouží k odčinění pouze některých (nikoli všech) křivd a zároveň stanoví výluky, které vydání původních pozemků brání, přičemž důvodem působení výluk je veřejný zájem, který v konkrétním případě převáží nad zájmem restitučním. Jde o jedno z hledisek, které musí být soudem zvažováno, nehledě na námitky účastníka (uvedené vyplývá z povahy restituce). Typově jednu z výluk představuje i zastavěnost pozemku, a to buď konkrétně uvedeným druhem areálu, nebo jde o zastavěnost pozemku stavbou, která brání jeho využití (ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c/ zákona o půdě); za zastavěnou část pozemku se výslovně považuje i ta, která sice stavbou bezprostředně zastavěná není, ovšem se stavbou bezprostředně souvisí a je potřebná k jejímu provozu a obsluze. Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. , ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. , ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. , ze dne 15. 6. 2022, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2012, sp. zn. , ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. , nebo ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. ) pak může být překážkou vydání pozemků podle též funkční souvislost pozemků se stavbou, tedy skutečnost, že pozemky tvoří s objekty výstavby jeden funkční celek. Pod takovým pozemkem je nutno rozumět nejen stavební pozemek, popřípadě též pozemek zastavěný stavbou, ale i přilehlé pozemky, jež tvoří se zastavěnými pozemky souvislý celek bez přerušení. U nárokovaného pozemku je proto nezbytné přihlížet k celkové funkční provázanosti i s ostatními pozemky a stavbami, které tvoří vzájemně provázaný soubor staveb, a to i s přihlédnutím ke shora zmíněnému veřejnému zájmu, který v takovémto případě představuje jedno z výkladových kritérií.

12. Judikatura dovolacího soudu dále dovodila, že překážkou vydání náhradního zemědělského pozemku ve smyslu zákona o půdě může být i skutečnost, že tento pozemek podléhá veřejnoprávní regulaci, jež by oprávněné osobě neumožňovala realizovat žádnou ze složek vlastnického oprávnění. Mezi překážky vydání náhradního zemědělského pozemku jest totiž podřadit per analogiam i situace, kdy by oprávněná osoba získala vlastnické právo „vyprázdněné“ z důvodu převažujícího veřejného zájmu (veřejnoprávní regulace). Srov. k tomu nálezy Ústavního soudu ze dne 1. 7. 2014, sp. zn. , a ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. , či rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. , a ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. , nebo jeho usnesení ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. . O takový případ jde zejména tam, kde jsou nemovitosti veřejným statkem, tedy jsou-li kupř. dotčeny institutem veřejného užívání, jako např. veřejná prostranství ( , o obcích) nebo účelové komunikace ( , o pozemních komunikacích), kdy vlastníku v podstatě zůstává toliko tzv. holé vlastnictví. Veřejným užíváním je přitom třeba rozumět užívání všeobecně přístupných materiálních statků předem neomezeným okruhem uživatelů, přičemž musí jít o takové užívání, které odpovídá povaze a účelu statku a které nevylučuje z obdobného užívání téhož statku jiné, byť i potencionální uživatele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2006, sp. zn. , či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 7. 2009, sp. zn. ). Náhradní uspokojení restitučního nároku je tak vyloučeno tam, kde by vedlo k situaci, v níž by restituent objektivně vzato nemohl své vlastnické právo smysluplně realizovat.

13. Při komparaci veřejného zájmu na zachování dosavadních vlastnických vztahů a zájmů oprávněných osob na náhradní uspokojení restitučního nároku jest pak vždy též hodnotit, zda restituční nárok – v případě kolize se zájmem na zachování veřejného vlastnictví – nebude lépe uspokojit vydáním jiného náhradního pozemku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. ).

14. Ve světle výše uvedené judikatury jest ovšem závěry odvolacího soudu považovat za předčasné. Při zjištění, že pozemek parc. č. XY v k. ú. XY je částečně zastavěn stavbou, jež není spojena se zemí pevným základem, se totiž dále (vzdor zjištění o lokalizaci pozemku v blízkosti dalších staveb) důsledně nezabýval tím, zda uvedený pozemek, případně jeho část, není funkčně provázán se sousedícími stavbami a zda ve vztahu k nim neslouží jako (funkčně propojená) zahrada (srov. k tomu též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. ). V případě pozemku parc. č. XY v k. ú. XY (tvořícího část rybničního dna) pak odvolací soud důsledně nepřihlížel k judikaturním konkluzím, dle nichž vodní dílo (rybník) obvykle tvoří funkční celek, který by neměl mít rozdílné vlastníky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2018, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2022, sp. zn. ); významnou přitom (z hlediska převoditelnosti pozemku ze státního vlastnictví) může být i otázka, zda nabyvatel je anebo se stane též vlastníkem technických zařízení sloužících obsluze rybníka, případně též otázka zastavěnosti pozemku (hrází apod.). Bylo-li pak zjištěno, že na břehu rybníka je převáděný pozemek částečně zastavěn (kolna, skleník), nevěnoval odvolací soud dostatečnou pozornost případné funkční souvislosti takto zastavěné pozemkové části s jinými stavbami. Ohledně pozemku parc. č.XY v k. ú. XY jest pak uvést, že judikatura ukládá pečlivě hodnotit, které z konkurujících si oprávněných osob náleží na převod konkrétního vybraného pozemku lepší právo; jde přitom nejen o konkurenci oprávněných osob účastnících se různých soudních řízení o nahrazení projevu vůle, ale též i o konkurenci oprávněných osob usilujících o týž pozemek zařazený do veřejné nabídky (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. , ze dne 8. 12. 2020, sp. zn. , ze dne 23. 3. 2021, sp. zn. , ze dne 11. 1. 2022, sp. zn. , ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. , či ze dne 4. 10. 2022, sp. zn. 2121/2022). Podobným způsobem (přihlížeje zejména k časovému hledisku či hospodářského významu zvoleného pozemku pro žadatele a současně též ke skutečnosti, zda zájem o úplatný převod pozemku trvá či zda žádosti lze vyhovět) bude na místě hodnotit též konkurenci žádosti o úplatný převod pozemku ve smyslu ustanovení , ve znění účinném do 31. 7. 2016, s nárokem na bezúplatný převod pozemku v soudním řízení. Při posuzování převoditelnosti pozemku parc. č. XY v k. ú. XY pak odvolací soud náležitě nezohlednil zjištění, že se na něm nachází pozemní komunikace (nezabýval se důsledně tím, zda nejde o účelovou komunikaci užívanou veřejností či umožňující napojení zdejších nemovitostí na veřejnou komunikační síť), případně nezkoumal funkční propojenost uvedeného pozemku s okolními stavbami.

15. Se zřetelem k výše uvedeným skutečnostem pak odvolací soud nekomparoval případný veřejný zájem na zachování státního vlastnictví k daným pozemkům či jejich částem se zájmem oprávněných osob na náhradní uspokojení restitučního nároku; nehodnotil totiž, zda restituční nárok nebude lépe uspokojit vydáním jiných náhradních zemědělských pozemků z vlastnictví státu či vydáním geometrickým plánem oddělených zemědělsky využitelných částí posuzovaných pozemků (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. , či stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 12. 10. 2021, sp. zn. ).

16. Z důvodu nesprávného, respektive neúplného, právního posouzení věci tedy Nejvyšší soud, shledávaje dovolání opodstatněným, dle a odst. 2, věty první, přistoupil ke zrušení rozsudku odvolacího soudu (včetně nákladových výroků) v části týkající se pozemků parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY a parc. č. XY v k. ú. XY. Jelikož se důvody, pro něž byl rozsudek odvolacího soudu zrušen, vztahují i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud v naznačeném rozsahu i tento rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (, ).

17. Soudy nižšího stupně budou ve smyslu , části věty první za středníkem, ve spojení s v dalším průběhu řízení vázány právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.

18. O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v rámci nového rozhodnutí o věci (, věta druhá, ).

19. Jelikož negativní dopady napadeného rozhodnutí do poměrů dovolatele byly odstraněny tím, že je dovolací soud bez zbytečného odkladu zrušil, stal se návrh na odklad právní moci vydaného rozhodnutí bezpředmětným (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. ).

20. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách nalus.usoud.cz.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 5. 12. 2023

Mgr. Zdeněk Sajdl

předseda senátu