Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2216/2009

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., o dovolání dovolatele D. s., zastoupeného advokátem, a také dovolávající se ČR – Ú. pro z. s. ve v. m., proti rozsudku Městského soudu v Praze z 9. 10. 2008, sp. zn. , vydanému v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. (žalobce D. s., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Hl. m. P., zastoupenému advokátem, o určení vlastnictví k nemovitostem, za účasti vedlejšího účastníka řízení /na straně žalobce/ ČR – Ú. pro z. s. ve v. m.), takto:

I. Zrušuje se rozsudek Městského soudu v Praze z 9. 10. 2008, sp. zn.

, vydaný v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. .

II. Věc se vrací k dalšímu řízení Městskému soudu v Praze.

O d ů v o d n ě n í :

O žalobě žalobce, podané u soudu 1. 2. 2006, bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze 7. 2. 2008, čj. -98. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně bylo určeno, že Česká republika je vlastníkem budovy čp. 153

a pozemků parc. č. 629 (o výměře 8164 m2) a parc. č. 630 (o výměře 1814 m2) v katastrálním území M. S. (obec Hl. m. P.). Žalovanému městu bylo uloženo nahradit žalujícímu D. s. náklady řízení částkou 13.399,40 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Bylo také rozhodnuto, že žalovaný a vedlejší účastník řízení nemají vůči sobě navzájem právo na náhradu nákladů řízení.

O odvolání žalovaného Hl. m. P. proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze z 9. 10. 2008, sp. zn. . Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze 7. 2. 2008, čj. -98, změněn tak, že žaloba o určení vlastnictví České republiky ohledně budovy čp. 153 a pozemku parc. č. 630 v katastrálním území M. S. (obec P.) byla zamítnuta. Dále bylo rozhodnuto, že se uvedený rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé ohledně pozemku parc. č. 629 v katastrálním území M. S. (obec P.) zrušuje a v tomto rozsahu byla tato právní věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení (včetně i zrušeného výroku o nákladech řízení).

V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud po přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně v rozsahu daném ustanoveními § 212

a shledal odvolání žalovaného města opodstatněným, když dospěl k závěru, že soud prvního stupně jednak věc nesprávně posoudil a rovněž (ohledně pozemku parc. č. 629 v katastrálním území M. S.) nedostatečně zjistil skutkový stav.

Odvolací soud konstatoval, že ohledně pozemku parc. č. 630 s budovou čp. 153 v katastrálním území M. S. bylo zjištěno, že tyto nemovitosti, konfiskované původně podle dekretu č. 108/1945 Sb. (výměrem Obvodního národního výboru v P. 1 z 10. 10. 1949), byly pak rozhodnutím Osídlovacího úřadu a Fondu národní obnovy v P. z 30. 12. 1949 vyňaty z přídělového řízení a byly odevzdány Obci P. Šlo

o postup podle vyhlášky č. 1584/1966 Úředního listu, kterou byl vyhlášen rámcový plán pro způsob naložení s určitou částí konfiskovaného majetku ve prospěch veřejných úkolů nebo pro hospodářskou výstavbu státu; šlo podle názoru odvolacího soudu o rozhodnutí přídělové. Odvolací soud dovozoval, že se žalované město stalo vlastníkem uvedených nemovitostí, které tvoří jeden funkční celek (ve smyslu ustanovení ) dnem 31. 12. 1949. Odvolací soud dospěl tedy k závěru, že dům čp. 153 a pozemek parc. č. 630 v katastrálním území M. S. jsou nemovitostmi jmenovanými v , o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, a tyto nemovitosti byly přiděleny obci ve smyslu ustanovení

Odvolací soud byl (na rozdíl od soudu prvního stupně) toho názoru, že v daném případě došlo na základě ustanovení k rozšíření majetku, převáděného obcím (tedy majetku dříve ustanovením nepostihnutého); podle ustanovení přecházejí tedy do vlastnictví obcí dnem 1. 7. 2000 zmíněné další nemovitosti, pokud jsou majetkem České republiky, a to bez ohledu na to, zda tak nebylo do zániku bývalé ČSFR ke dni účinnosti ; to odpovídá účelu sledovanému , jímž byl novelizován , tj. i obnovení historického majetku obcí.

Protože tedy dům čp. 153 a pozemek parc. č. 630 v katastrálním území M. S. přešly, podle názoru odvolacího soudu, do majetku Hl. m. P. na podkladě ustanovení ke dni 1. 7. 2000, změnil odvolací soud podle ustanovení rozsudek soudu prvního stupně tak, že žaloba žalujícího D. s. byla ohledně těchto dvou nemovitostí zamítnuta jako nedůvodná.

Pokud pak šlo o pozemek parc. č. 629 v katastrálním území M. S., měl odvolací soud za to, že nebyla soudem prvního stupně učiněna dostatečná zjištění, na jejímž základě by bylo vlastnické právo k němu možno bezpečně posoudit; podle názoru odvolacího soudu se zatím spíše z dosavadních kusých zjištění jeví, že právní režim tohoto pozemku byl odlišný, než tomu bylo u domu čp. 153 a pozemkem parc. č. 630 v katastrálním území M. S. Z uvedených důvodů odvolací soud výrok rozsudku soudu prvního stupně ohledně pozemku parc. č. 629 zrušil ( ) a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Rozsudek odvolacího soudu byl dne 29. 10. 2008 doručen advokátu, který žalující Diplomatický servis v řízení zastupoval, a dovolání ze strany tohoto žalobce bylo dne 16. 12. 2008 podáno u Obvodního soudu pro Prahu 1, tedy ve lhůtě stanovené v . Uvedený dovolatel navrhoval, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu ve výroku o zamítnutí žaloby ohledně určení vlastnictví k domu čp. 153 a k pozemku parc. č. 630 v katastrálním území M. S.

a aby věc byla v tomto rozsahu vrácena k dalšímu řízení.

Dovolatel co do přípustnosti svého dovolání poukazoval na ustanovení a jako dovolací důvody uplatňoval, že řízení v této právní věci je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ) a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

Dovolávající se D. s. je přesvědčen, že jeho dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu „odporuje hmotnému právu, přičemž odvolací soud neučinil za základ svého rozhodnutí všechna potřebná skutková zjištění a nevypořádal se s argumentací vyjádřenou žalobcem v této právní věci.

Uvedený dovolatel s poukazem na plně citovaná znění ustanovení § 2 odst. 1

a o jmenovitém vymezení toho, které nemovitosti (pokud jsou ve vlastnictví České republiky) přecházejí do vlastnictví obcí, zdůrazňoval, že podle jeho názoru bylo účelem (spolu s obnovením obecního řízení) obnovit majetkovou podstatu nově vzniklých obcí, a to i historického majetku obcí, ale tak, aby nebylo ohroženo nebo narušeno plnění úkolů státu. Nelze souhlasit s názorem odvolacího soudu, že novelizací měl být „rozdán státní majetek nad rámec účelu “, není správný a „neguje v uvedeném kontextu povinnost orgánů státní moci a státních organizací být dobrým hospodářem“. Dovolatel zdůrazňuje, že ustanovení obsahuje dva atributy nemovitostí definovaných v tomto ustanovení, že totiž ke dni účinnosti (tj. ke dni 24. 5. 1991) byly ve vlastnictví České republiky a že obce je vlastnily ke dni 31. 12. 1949; z aplikace ustanovení byly tedy vyloučeny nemovitosti, které ke dni účinnosti (k 24. 5. 1991) nebyly majetkem České republiky, takže není správné, podle názoru dovolatele, že je tu irelevantní, jaký byl majetkový režim nemovitostí před zánikem ČSFR ústavním Dovolatel má tedy za to, že ustanovení (ve znění ) znamená to, že majetek, jehož se toto ustanovení týká, musel být ještě ke dni účinnosti ve vlastnictví České republiky. Pokud jde o nemovitosti konfiskované na základě dekretu č. 108/1945 Sb., je dovolávající se D. s. toho názoru, že „vyčlenění nemovitostí z přídělového řízení a jejich odevzdání obcím mimo toto řízení, mohlo být obecně důvodem pro přechod tohoto majetku do vlastnictví obcí podle ustanovení , a nikoliv již podle novelizovaného “.

Rozsudek odvolacího soudu z 9. 10. 2008 (sp. zn. Městského soudu v Praze) byl dne 28. 10. 2008 doručen také vedlejšímu účastníku tohoto řízení – ČR-Ú. pro z. s. ve v. m. Dovolání ze strany tohoto vedlejšího účastníka řízení bylo dne 25. 11. 2008 předáno na poště k doručení Obvodnímu soudu pro Prahu 1, tedy ve lhůtě stanovené v .

V dovolání ČR – Ú. pro z. s. ve v. m. bylo navrhováno, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Uvedený dovolatel měl za to, že je jeho dovolání, jako vedlejšího účastníka řízení, přípustné, a to i podle ustanovení , a jako dovolací důvod uplatňoval, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

Dovolávající se Česká republika – Ú. pro z. s. ve v. m. uváděla, že je přesvědčena, že odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, tuto právní věc nesprávně právně posoudil, neboť nesprávně vyložil právní předpis, podle něhož tuto právní věc posuzoval. Podle názoru uvedeného dovolatel nelze souhlasit s názorem odvolacího soudu, že cílem ustanovení (ve znění ) bylo „aby se obcím dostal ten historický majetek, u něhož nebylo ještě dokončeno přídělové řízení a tedy se vlastníky v době do 31. 12. 1949 formálně nestali; s tímto názorem nelze souhlasit zejména v tom, že by se tu „zároveň rozšiřovala majetková podstata, kterou měl na zřeteli v původním znění“. Dovolávající se ČR – Ú. pro z. s. ve v. m. je toho názoru, že pokud šlo o majetek bývalé ČSFR, je nad vší pochybnost, že tento majetek nebyl majetkem České republiky, takže už pojmově z elementárního slovního výkladu je tu vyloučena možnost, aby tento majetek přicházel v úvahu pro přechod tohoto majetku do vlastnictví obcí. Uvedený dovolatel je i toho názoru, že kontraverzní názor odvolacího soudu, obsažený v jeho rozhodnutí z 9. 10. 2008 (sp. zn. Městského soudu v Praze) není ve shodě ani s dosavadní judikaturou dovolacího soudu (např. lze poukázat na rozsudek Nejvyššího soudu ).

Dovolání žalujícího D. s. i vedlejšího účastníka řízení – České republiky – Ú. pro z. s. ve v. m. shledává dovolací soud přípustnými ve smyslu ustanovení , i .

V přípustných dovoláních obou dovolatelů byly uplatněny dovolací důvody, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ) a také, že řízení v této právní věci je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( / občanského osudního řádu.

Nesprávné právní posouzení věci může spočívat buď v tom, že soud posoudí projednávanou právní věc podle nesprávného právního předpisu, anebo si použitý právní předpis nesprávně vyloží (srov. k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem text na str. 13 /45/).

Odvolací soud posoudil tuto projednávanou právní věc podle ustanovení , o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, i také podle ustanovení (ve znění ).

Podle ustanovení přecházejí do vlastnictví obcí dnem účinnosti tohoto zákona (24. 5. 1991): a/ nezastavěné pozemky, b/ pozemky zastavěné stavbami ve vlastnictví fyzických osob, c/ stavby a pozemky tvořícími se stavbou jeden funkční celek a pozemky zastavěné stavbami přecházejícími do vlastnictví obcí podle ustanovení a 5 , které obce vlastnily ke dni 31. 2. 1949, pokud jsou ve vlastnictví České republiky a nepřecházejí do vlastnictví obcí podle ustanovení

Podle ustanovení (ve znění ) dnem 1. 7. 2000 přecházejí do vlastnictví obcí i nemovitosti vyjmenované v § 2 odst. 1 písm. a) až d), které: a/ byly obcím předěleny jako přídělcům rozhodnutím příslušného státního orgánu o přídělu, vydaným podle dekretu č. 12/1945 nebo dekretu č. 108/1945 Sb. anebo dekretu č. 28/1945 Sb., nebo byly vydání obcím podle zákona č. 142/1947 Sb., o revizi právní pozemkové reformy, nebo podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě (trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě), b/ byly schváleny příslušným státním orgánem pro obce jako přídělce  přídělovým plánem podle dekretu č. 12/1945 Sb., pokud jsou ve vlastnictví České republiky a nepřecházejí podle do vlastnictví obcí.

V usnesení Ústavního soudu Čr z 22. 3. 2007, , uveřejněném pod č. 4 (usnesení) ve svazku 44 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR bylo uvedeno: „Ústavní soud ČR připomíná svou ustálenou judikaturu vztahující se k aplikaci ustanovení , o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí (ve znění pozdějších předpisů), dle níž obec nemůže své vlastnické právo odvozovat podle , pokud předmětné nemovitosti v majetku České republiky nepředstavují tzv. historické vlastnictví obce“.

V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR dospěl již senát dovolacího soudu rovněž k těmto právním závěrům (na něž poukazuje v dovolacím řízení o této právní věci Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových): Rozhodující pro posouzení správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem je okolnost plynoucí ze skutkových zjištění, podle nichž v době nabytí účinnosti zákona

č. předmětné nemovitosti nebyly majetkem České republiky. Šlo

o majetek bývalé ČSFR, což pojmově z hlediska elementárního slovního výkladu vylučuje možnost, aby tu šlo o platný přechod do majetku obce.

Z těchto citovaných právní závěrů vychází dovolací soud i v daném případě. Nemohl proto dospět k závěru, že by odvolací soud, který ve svém rozsudku z 9. 10. 2008 (sp. zn. Městského soudu v Praze) vycházel z odlišného právního názoru při výkladu ustanovení (ve znění zákona

č. ), si při projednávání odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně a při rozhodování o této právní věci s aplikací ustanovení (ve znění ) vyložil jmenovitě ustanovení tohoto zákona v rozporu s tímto hmotněprávním ustanovením, tedy v rozporu s hmotným právem.

Nedospěl proto dovolací soud (ve smyslu ustanovení ) k závěru, že je uvedený rozsudek odvolacího soudu z 9. 10. 2008 správný, a nezbylo mu proto než přikročit k jeho zrušení rozsudkem dovolacího soudu (viz a odst. 6 ). Rozsudek odvolacího soudu byl zrušen v celém rozsahu, protože nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem se projevuje i v jeho zrušovacím výroku ve věci samé.

V dalším řízení u odvolacího soudu po zrušovacím rozhodnutí dovolacího soudu bude odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu (viz , věta první, ).

V dalším řízení bude rozhodováno o nákladech řízení i včetně nákladů řízení dovolacího (viz , věta druhá, ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 1. července 2009

JUDr. Josef  Rakovský, v. r.

předseda senátu