Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3298/2008

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

A. Předchozí průběh řízení

Žalobce se z titulu bezdůvodného obohacení domáhal na žalovaném zaplacení částky 575.255,- Kč, které zaplatil na základě neplatných kupních smluv. Uvedl, že byl trvalým uživatelem:

pozemku parc. č. 943, v katastrálním území T., a to na základě hospodářských smluv ze dne 9.6.1983 a 15.7.1983,

pozemku parc. č. 70, v katastrálním území S. nad O., a to na základě hospodářských smluv ze dne 12.5.1970 a 1.3.1988,

pozemku parc. č. 184/1, v katastrálním území K. Ú., a to na základě hospodářských smluv ze dne 18.6. a 25.6.1979.

V srpnu roku 2000 požádal v souladu s ustanovením obč. zák. o změnu práva trvalého užívání k předmětným pozemkům na právo vlastnické. Jelikož však bylo ustanovení obč. zák. zrušeno , k transformaci užívacího práva na právo vlastnické nedošlo a žalobce z uvedeného důvodu uzavřel s žalovanou kupní smlouvy, na jejichž základě měl nabýt k předmětným nemovitostem vlastnické právo vkladem do katastru nemovitostí. Vzhledem ke skutečnosti, že nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 9.3.2004, sp. zn. , vyhlášeném pod č. 278/2004 Sb., byla zrušena část druhá , a to ke dni 31.12.2004, došlo k obnovení ustanovení obč. zák. Dne 31.12.2004 se tedy žalobce měl stát ze zákona vlastníkem předmětných pozemků a předmětné smlouvy tím měly být zneplatněny.

Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že se žalobce má domáhat určení neplatnosti kupních smluv a nikoliv vrácení kupní ceny. Rovněž namítla, že pokud Ústavní soud ČR zrušil část druhou dnem 31.12.2004, může nález Ústavního soudu ČR působit toliko do budoucnosti a jednou zrušené ustanovení

§ 879c obč. zák. se znovu nemůže stát součástí platného právního řádu.

Soud prvního stupně žalobci vyhověl a v rozsudku ze dne 7.12.2006 uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 575.255,- Kč. Uvedl, že dle uvedených hospodářských smluv vzniklo žalobci právo trvalého užívání k předmětným pozemkům. Žalobce se následně stal vlastníkem uvedených pozemků, neboť v souladu s ustanovením obč. zák. (ve znění ) řádně a včas požádal o změnu práva trvalého užívání dotčených pozemků na právo vlastnické. S odvoláním na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.8.2006, sp. zn. Sb., konstatoval, že ustanovení § 879c obč. zák. se v důsledku vydání derogačního nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 9.3.2004, sp. zn. , vyhlášeném pod č. 278/2004 Sb., stalo součástí platného právního řádu. Předmětné kupní smlouvy shledal soud absolutně neplatnými dle ustanovení § 37 odst. 2 obč. zák., neboť jejich předmětem bylo plnění nemožné. Ve smyslu ustanovení a obč. zák. vznikla tudíž povinnost žalované k vrácení zaplacených kupních cen. Uzavřel, že žalobce nebyl povinen žalovat na určení neplatnosti uvedených kupních smluv ve smyslu , když otázka vlastnictví k předmětným pozemkům je předběžnou otázkou v řízení o žalobě na plnění.

K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem ze dne 30.10.2007, č.j. -64, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že prodloužil lhůtu ke splnění povinností, které byly uloženy soudem prvního stupně, a to na 30 dní od právní moci rozsudku. V ostatním rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, neboť se ztotožnil se závěry, ke kterým došel soud prvního stupně. Zvláště pak zdůraznil, že v podobné věci již rozhodoval Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne 28.8.2006, sp. zn. , když konstatoval, že zrušením části druhé čl. II. Ústavním soudem se obnovil právní stav založený ustanoveními , a obč. zák.

B. Dovolání a vyjádření k němu

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost spatřovala v ustanovení

Jako dovolací důvod uvedla nesprávné právní posouzení věci dle Uvedla, že byť dovolací soud věci obdobného charakteru již v minulosti projednával a již vyslovil své názory a závěry, které lze považovat za ustálený právní názor, je vzhledem k rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24.9.2007, č.j. , opakovaně dán uvedený dovolací důvod. Žalovaná konkrétně uvedla, že:

odvolací soud nevzal v potaz námitku týkající se ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, že práva

a povinnosti z právních vztahů vzniklých před zrušením právního předpisu zůstávají nedotčena, jakož i námitku, zda mohou nálezy Ústavního soudu ČR obecně působit do budoucnosti a zda se může jednou zrušené ustanovení zákona stát znovu součástí platného právního řádu na základě pozitivního zákonodárství Ústavního soudu ČR,

Ústavní soud ČR odložil účinnost zrušení napadeného ustanovení , aby umožnil Parlamentu České republiky přijmout přiměřenou právní úpravu,

nedošlo ke změně práva trvalého užívání na vlastnické právo, neboť stanovený den 1. července 2001 již minul a dnem 30.6.2001 se právo trvalého užívání přeměnilo na výpůjčku,

i kdyby bylo možno čistě teoreticky připustit oživení obč. zák., ve znění , reguluje toto ustanovení stejné právní vztahy, ovšem v užším rozsahu než , který je v tom případě v poměru speciality a předchozí úpravu pozměňuje,

přes zrušení části druhé zůstávají v platnosti další ustanovení zákonů, která vedle původního obč. zák. platila a dosud platí (především ). Jestliže tedy v roce 2003 odkoupil žalobce předmětné pozemky do svého vlastnictví, učinil tak na základě tehdy platného , o Ústavním soudu, podle něhož zůstávají práva a povinnosti z právních vztahů vzniklých před zrušením právního předpisu nedotčena. Dotčená kupní smlouva je tudíž stále smlouvou platně uzavřenou,

C. Přípustnost

Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem a splňuje formální obsahové znaky předepsané Dále se dovolací soud zabýval přípustností dovolání.

Protože odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v rozhodované věci, může být pří¬pustnost dovolání založena jen za podmínky upravené v , tj. pokud dovolací soud, za použití hledisek příkladmo uvedených v ustanovení , dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí je zásadního právního významu. Ten je podle dán zejména tehdy, jestliže napadené rozhodnutí řeší právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu ještě nebyla řešena, která je odvolacími nebo dovolacím soudem řešena rozdílně, nebo také řeší-li odvolací soud určitou právní otázku jinak, než je posuzováno v konstantní judikatuře dovolacího a Ústavního soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.1.2002, sp.zn. ), nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13.12.2006, sp. zn. , nebo ze dne 24.7.2007, sp. zn. ).

Žalovaná uvádí následující otázky zásadního právního významu:

Mají účinky nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 9.3.2004, sp. zn. , vyhlášeném pod č. 278/2004 Sb., vliv na existenci a použitelnost ustanovení až e ?

Jaký je vztah citovaných ustanovení a přechodných ustanovení části čtvrté , kterým se mění , o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění , a některé další zákony, ve znění pozdějších zákonů, která citovaným nálezem Ústavního soudu zrušena nebyla?

Jaké účinky má , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších zákonů, zejména ustanovení na právní stav celé projednávané věci?

Otázky, které žalovaná považuje po právní stránce za zásadního významu, nejsou způsobilé přípustnost dovolání podle založit, neboť napadené rozhodnutí je v tomto směru v souladu se závěry uvedenými v citovaném nálezu Ústavního soudu ze dne 9.3.2004, sp. zn. , v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2006, sp. zn. , uveřejněném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 4459 a v časopise Právní rozhledy, 2007, č. 1, s. 31, který se týkal obdobného předmětu řízení, a v usneseních Ústavního soudu ze dne 20. 11. 2007, sp. zn. , a ze dne 3. 12. 2007, sp. zn. , v nichž Nejvyšší soud i Ústavní soud zaujal shodný závěr, že „zrušením části druhé čl. II. se obnoví stav založený ustanoveními , a “. Od předeslaného závěru se Nejvyšší soud v této věci nemá důvod odchýlit (dále srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2006, sp. zn. , ze dne 23. 1. 2007, sp. zn. , ze dne 21. 3. 2007, sp. zn. , ze dne 23. 1. 2007, sp. zn. , ze dne 23. 1. 2006, sp. zn. , ze dne 30. 11. 2007, sp. zn. , ze dne 23. 8. 2007, sp. zn. , ze dne 27. 2. 2008, sp. zn. , ze dne 27. 2. 2008, sp. zn. , ze dne 27. 2. 2008, sp. zn. , a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. ).

Jaké důsledky má citovaný nález Ústavního soudu na platnost kupních smluv na předmětné nemovitosti, které byly uzavřeny po zrušení obč. zák. do vydání derogačního nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 9.3.2004, sp. zn. , vyhlášeném pod č. 278/2004 Sb.?

Také tato otázka, která podle názoru žalované zakládá zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, není způsobilá založit přípustnost podaného dovolání dle Nejvyšší soud již v rozhodnutí ze dne 8.4.2008, sp. zn. , konstatoval: „Protože derogací části druhé čl. II. , která byla zrušena citovaným nálezem Ústavního soudu z důvodu, že byla protiústavní, se obnovil stav založený mimo jiné ustanovením ; žalobce jako subjekt, na nějž se režim tohoto ustanovení vztahoval, tedy nabyl vlastnictví k předmětným pozemkům ze zákona (ex lege) ke dni 1. 7. 2001, když podmínky tohoto ustanovení byly splněny. Jestliže žalobce [… ] koupil předmětné pozemky od žalované, která jejich vlastníkem nebyla, […] je tato smlouva, na jejímž základě žalobce plnil sjednanou kupní cenu, absolutně neplatná podle obč. zák., neboť při obecně platné zásadě občanského práva, že nikdo nemůže na jiného převést více práv, než má sám, nemohla žalovaná převést na žalobce právo, jehož nositelkou nebyla, a žalobci ani nevznikla podle ustanovení cit. zákona výpůjčka k předmětným pozemkům.“ Jelikož byla položená otázka v rozhodovací činnosti dovolacího soudu již řešena, a to dokonce ve věci mezi týmiž účastníky, neboť v řízení vedeném pod sp. zn. byla žalobcem J., s. d. T., a žalovaným Česká republika – Ú. pro z. s. ve v. m. Dovolací soud z uvedeného důvodu opětovné projednání položené otázky nepřipustil.

Doplnění dovolání o určení rozsahu nebo z jakých důvodů je rozhodnutí odvolacího rozhodnutí napadáno a z jakých důvodů, může dovolatel provést z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu učiněnou podle a jen do uplynutí lhůty uvedené v o.s.ř, tedy do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.06.2003, sp. zn. ). Rozhodnutí odvolacího soudu bylo žalovanému doručeno dne 10.12.2007. K doplnění dovolání, které bylo žalovaným podáno dne 4.8.2008 a soudu prvního stupně doručeno dne 5.8.2008 nelze proto, i s poukazem na zásadu vigilantibus iura scripta sunt, přihlédnout.

Dovolací soud z důvodů shora uvedených dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí nemá zásadní právní význam, a proto dovolání podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je dán tím, že žalobci prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 10. prosince 2008

JUDr. Iva Brožová, v. r.

předsedkyně senátu