Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2504/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce J. P., družstva, zastoupeného advokátkou, proti žalované České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, o určení vlastnického práva k nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. května 2006, č. j. -62, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Příbrami (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. prosince 2005, č. j. -45, určil, „že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. st. 88 – zastavěná plocha a nádvoří v katastrálním území a obci S., okres P., vedené v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro S. kraj, Katastrální pracoviště P.“. Dále rozhodl o nákladech řízení.

Soud prvního stupně zjistil, že žalobce je vlastníkem budovy č. p. 78 a takto je veden na listu vlastnictví v příslušném katastru nemovitostí. Jako vlastnice pozemkové parcely č. 88, na níž je dům postaven, je v katastru nemovitostí zapsána žalovaná, s tím, že příslušným k hospodaření s majetkem státu je Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. K tomuto pozemku zřídil příslušný  bývalý okresní národní výbor žalobci právo trvalého užívání. Na žádost žalobce z 3. 7. 2000 na změnu práva trvalého užívání na právo vlastnické podle , kterým se mění zákon o vlastnictví bytů a některé další zákony reagoval příslušný okresní úřad dopisem z 18. 12. 2000 tak, že za splnění zákonných podmínek dojde k žádané změně dnem 1. 7. 2001 a po tomto datu okresní úřad a nový vlastník sepíší souhlasné prohlášení pro zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí.  K tomuto prohlášení nedošlo, neboť , kterým se mění , o majetku České republiky, byl zrušen až občanského zákona (dále „“). Následně došlo k nové právní úpravě, a to novelizací , provedené , kterým se mění zákon o majetku České republiky, umožňující žalobci získat stavební pozemek do vlastnictví na základě převodní smlouvy. Ačkoliv žalobce považoval zrušení až za protiústavní, uzavřel po předchozím souhlasu Ministerstva financí podle kupní smlouvu na předmětný stavební pozemek za 4 614,- Kč. Ke vkladu kupní smlouvy do katastru nemovitostí ale nedošlo, neboť žalobce prozatím odmítl kupní cenu zaplatit a vyčkával rozhodnutí Ústavního soudu týkajícího se ústavnosti zrušení až . Jeho nálezem z 9. 3. 2004 sp. zn. byla zrušena k 31. 12. 2004 část druhá a Ústavní soud zároveň vyjádřil, že zrušením derogačního ustanovení se obnovuje vztah založený až . Soud prvního stupně s přihlédnutím k rehabilitaci těchto ustanovení , po přezkoumání splnění podmínek z nich vyplývajících, dospěl v aplikaci na daný případ k závěru, že žalobce je vlastníkem sporného pozemku; shrnul, že předmětný pozemek je zastavěn budovou ve vlastnictví žalobce, který požádal stát o změnu trvalého užívání pozemku na jeho vlastnictví a ode dne účinnosti uplynula lhůta jednoho roku.

Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze dne 3. května 2006, č. j. -62, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil „s tou úpravou, že ve věcném výroku označený pozemek je zapsán v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. 60000“. Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně se ztotožnil a správným shledal i jeho právní posouzení věci.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podává žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o (dále „OSŘ“) a uplatňuje dovolací důvod podle . Vznáší dovolací námitky totožné s těmi, které dovolací soud posuzoval ve věci vedené pod sp. zn. , týkající se stejných účastníků řízení. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobce ve vyjádření k dovolání navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalované zamítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou a včas, nejprve posoudil přípustnost dovolání, neboť podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu jen pokud to zákon připouští.

Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné za splnění předpokladů stanovených v ustanovení a c), odst. 3 . Protože předpoklad stanovený v nebyl naplněn, přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení , odst. 3 , podle nichž je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Dovolání podle je podle výslovného ustanovení přípustné pouze pro řešení právních otázek.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu v dané věci nemá ve smyslu po právní stránce zásadní význam, a proto je dovolání žalované nepřípustné. Napadená rozhodnutí jsou v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu  ze dne 28. srpna 2006, sp. zn. , který se týkal  obdobného předmětu řízení a totožných účastníků; toto rozhodnutí je veřejně přístupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz. Proto Nejvyšší soud podle za použití dovolání žalované jako nepřípustné odmítl.

Žalovaná je povinna podle , odst. a nahradit žalobci náklady dovolacího řízení. Ty představují odměnu advokátce za podání vyjádření k dovolání podle , , , a ve výši 2 500,- Kč, paušální náhradu hotových výdajů 75,- Kč podle advokátního tarifu () a činí celkem včetně daně z přidané hodnoty ( ) 3 064,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z a .

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá toto usnesení, může žalobce podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně dne 21. listopadu 2006

JUDr. Jiří  Spáčil, CSc., v. r.

předseda senátu