Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2490/2006

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Plzni - město (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 13. února 2006, č. j. -65, výrokem pod bodem I. určil, že „žalobce je vlastníkem pozemku č. parcelní 1647/2 o výměře 3558 m2 zapsaného na LV 7293 pro katastrální území P., vedeného u Katastrálního úřadu pro P. k., katastrální pracoviště P.“ Výrokem pod bodem II. zamítl žalobu a určení, že „žalobce je vlastníkem pozemku č. parcelní 1647/3 o výměře 790 m2 zapsaného na LV 7293 pro katastrální úřad P., vedeného u Katastrálního úřadu pro P. k., katastrální pracoviště P.“ Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce je vlastníkem budovy č. p. 2436 zapsané na LV č. 12435 pro obec a k. ú. P., Katastrální úřad pro P. k., Katastrální pracoviště P. Jako vlastnice pozemků parc. č. 1647/2 a 1647/3 zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro P. k., Katastrální pracoviště P. pro obec a k.ú. P. na LV č. 7293 je zapsána žalovaná. Pozemek parc. č. 1647/3 je výše zmíněnou budovou zastavěn, pozemek parc. č. 1647/2 na něj navazuje a s provozem budovy souvisí. Smlouvou ze dne 20. listopadu 1991 bylo žalobci k těmto pozemkům zřízeno právo trvalého užívání. Žalobce požádal v jednoroční lhůtě od účinnosti , kterým se mění zákon o vlastnictví bytů a některé další zákony, o změnu práva trvalého užívání k pozemku parc. č. 1647/2 na vlastnictví. Ustanovení občanského zákona (dále „ObčZ“) ve znění novely provedené , podle kterého mělo vlastnictví k tomuto pozemku přejít na žalobce do jednoho roku od účinnosti , tj. k 1. 7. 2001, bylo zrušeno ke dni 30. června 2001 částí druhou , kterým byl změněn , o majetku České republiky. Následně Ústavní soud  nálezem ze dne 9. března 2004, sp. zn. , publikovaným pod č. 278/2004 Sb., k 31. 12.  2004, druhou část zrušil.  Ústavní soud zároveň vyjádřil, že zrušením derogačního ustanovení se obnovuje vztah založený až 879e ObčZ. Na základě uvedeného skutkového zjištění a s odkazem na výše zmíněný nález Ústavního soudu ČR dospěl soud prvního stupně k závěru, že v případě pozemku parc. č. 1647/2 žalobce všechny podmínky vyžadované splnil a je vlastníkem tohoto pozemku. Jestliže žalovaná v této souvislosti poukazovala na ustanovení , o Ústavním soudu, podle něhož práva a povinnosti z právních vztahů vzniklých před zrušením právního předpisu zůstávají nedotčena, uvedl, že ke vzniku nových práv a povinností vztahujících se k vlastnickému právu před zrušením předmětného ustanovení nedošlo, a dočasný vztah výpůjčky ve smyslu ustanovení nemůže mít na shora uvedené posouzení věci vliv.  Protože o změnu práva trvalého užívání k pozemku parc. č. 1647/3 na vlastnictví žalobce nepožádal, soud prvního  stupně konstatoval, že k tomuto pozemku žalobce vlastnictví transformací zákona práva trvalého užívání nenabyl.

Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze dne 10. května 2006, č. j. -84, rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích pod body I. a III. potvrdil a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ve svém rozhodnutí se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně i s jeho právním závěrem zcela ztotožnil.

Proti výroku pod bodem I. rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o   (dále „OSŘ“) z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uvádí, že rozhodnutí se zabývá právní otázkou, která dosud dovolacím soudem nebyla řešena, a že odvolací soud rozhodl v rozporu s hmotným právem. Namítá, že i přes nález Ústavního soudu ze dne 9. března 2004, sp. zn. , publikovaný pod č. 278/2004 Sb., ustanovení ObčZ v současné době není součástí právního řádu ČR  publikovaného ve Sbírce zákonů, a tudíž není platným a účinným právním předpisem aplikovatelným způsobem, jaký učinily soudy obou stupňů. Zejména odkazuje na ustanovení , o Ústavním soudu, podle něhož práva a povinnosti z právních vztahů vzniklých před zrušením právního předpisu zůstávají nedotčena, a na skutečnost, že právo trvalého užívání k parc.č 1647/2 se před vydáním zmíněného nálezu Ústavního soudu v důsledku zrušení ustanovení změnilo na výpůjčku. Proto navrhuje, aby dovolací soud rozsudek  odvolacího soudu v napadené části  zrušil a věc vrátil v rozsahu zrušení  tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobce se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas oprávněnou účastnicí řízení, nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné za splnění předpokladů stanovených v ustanovení a c), odst. 3 . Protože předpoklad stanovený v nebyl naplněn, přicházela v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení , odst. 3 , podle nichž je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolání podle je podle výslovného ustanovení přípustné pouze pro řešení právních otázek.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu v dané věci nemá ve smyslu po právní stránce zásadní význam, a proto je dovolání žalované nepřípustné. K právním otázkám předestřeným žalovanou v dovolání vyslovil se Nejvyšší soud  v rozsudku ze dne 28. srpna 2006, sp. zn. (publikovaném na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz a časopise Právní rozhledy č. 1/2007, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck), podle něhož „tím, že Ústavní soud zrušil část druhou čl. II., se obnovil právní stav založený ustanoveními , a ObčZ.“ Proto Nejvyšší soud podle za použití dovolání žalované jako nepřípustné odmítl.

Žalobci by vzhledem k odmítnutí dovolání příslušela podle a náhrada nákladů dovolacího řízení, ty mu však nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. ledna 2007

JUDr. Marie  Rezková, v. r.

předsedkyně senátu