Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2296/2000

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud potvrdil rozsudek, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala vyklizení nemovitostí, jež v žalobě označila. Dospěl k závěru, že věcné břemeno, tj. majetkové právo, jež bylo žalobkyni podle zákonů č. a č. navráceno, jí nezakládá oprávnění tyto nemovitosti užívat výlučně; podle odvolacího soudu jde o právo bezplatného užívání (sokolovny) pro vlastní potřebu s tím, že je omezeno právem vlastníka (prvního žalovaného) pronajímat věc i dalším subjektům (zde již za úplatu). Proto žalobkyně není oprávněna, uzavřel odvolací soud, domáhat se vyklizení sporných nemovitostí, jelikož ustanovení obč. zák. aplikovat nelze. Návrh žalobkyně, aby připustil proti svému rozhodnutí dovolání, odvolací soud zamítl.

Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (pověřeným členem s právnickým vzděláním) včasné dovolání, v němž především namítla, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Tvrdí, že odvolací soud nepřípustně zredukoval právo odpovídající věcnému břemeni, spočívající v trvalém bezplatném užívání žalovaných nemovitostí, když „nedostatečně zhodnotil“ oddíl II. notářské smlouvy ze dne 26.3.1913 (kterou bylo původně založeno), a jež zavazuje vlastníka udržovat žalovanou tělocvičnu se vším příslušenstvím, aby trvale sloužila „pouze jejím účelům“. Tím je ve výkonu svých práv oběma žalovanými „výrazně diskriminována“, rozhodnutí odvolacího soudu je v „rozporu s dikcí“ zmíněné smlouvy, absolutizuje právo prvního žalovaného pronajímat sporné nemovitosti, a to vše v rozporu s jejím čl. III. odst. 2 a 3.

Oba žalovaní ve svých vyjádřeních dovolání oponovali, pročež i navrhli, aby bylo zamítnuto.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle ve znění účinném do 1. 1. 2001 - dále jen „”).

Posouzení důvodnosti dovolání předchází otázka, zda dovolání je přípustné, a tím zda věcný přezkum je vůbec možný.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu jen za předpokladu, že to zákon - jde-li o rozsudek v ustanoveních , a - připouští.

Vady vyjmenované v § 237 odst. 1, jejichž existence zakládá přípustnost dovolání, dovolatelkou tvrzeny nebyly a z obsahu spisu se nepodávají; přípustnost dovolání proto odtud dovodit nelze.

Podobně k založení přípustnosti dovolání není užitelné ustanovení § 238 odst. 1 písm. a/, jelikož napadený rozsudek není měnícím, nýbrž potvrzujícím.

Totéž o přípustnosti dovolání platí ohledně ustanovení § 238 odst. 1 písm. b/ , § 239 odst. 1, neboť není splněna podmínka, aby potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu předcházelo zrušení dřívějšího rozsudku soudu prvního stupně (a rozsudkem, který byl potvrzen, soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil), resp. podmínka, že odvolací soud přípustnost dovolání zvláštním výrokem vyslovil.

Zbývá posoudit přípustnost dovolání již jen z hlediska ustanovení § 239 odst. 2.

Podle nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.

Pojem „zásadního významu po právní stránce” podle tohoto ustanovení je specifický nikoli samotnou uplatnitelností v dané věci (v tom smyslu, že posouzení určité právní otázky se promítá do výsledku konkrétního sporu), ale tím, že se s ním spojuje způsobilost významového přesahu do všeobecného (širšího) kontextu soudní praxe. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, jestliže zahrnuje posouzení právní otázky, jež je relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů. Tak je tomu především v případech, kdy se týká takové právní otázky, která judikaturou vyšších soudů řešena dosud nebyla, resp. jejíž řešení je dosud nejednotné, nebo jestliže odvolací soud posoudil určitou právní otázku jinak, než je posuzována v konstantní (zejména publikované) judikatuře těchto soudů, případně shledá-li dovolací soud, že existují důvody, pro které je zapotřebí se od stávající judikatury odchýlit.

To, aby napadený rozsudek byl rozsudkem po právní stránce zásadního významu, a to bez ohledu na to, jakou (právní) otázkou svůj návrh na připuštění dovolání odůvodnila, dovolatelka nedoložila.

Polemika, vedená s odvolacím soudem o výklad smlouvy ze dne 26.3.1913, jež i z pohledu dovolatelky měla být rozhodující co do obsahu jí dřívějšími soudními rozhodnutími navráceného práva podle , ve znění , a , ve znění , totiž ku splnění podmínky zásadního významu rozhodnutí nevede, neboť není samozřejmého (což jest v dané souvislosti zdůraznit) důvodu k závěru, že odvolací soud uplatnil právní názor nesprávný, resp. rozporný s ustálenou rozhodovací praxí. Co však je rozhodující, dovolatelka nedoložila, proč by měl výklad konkrétní smlouvy - je-li jedinečný - mít význam naopak všeobecný.

Jestliže tedy nelze dospět k závěru, že rozsudek odvolacího soudu je rozsudkem ve smyslu po právní stránce zásadně významným, pak dovolání není přípustné ani podle tohoto ustanovení; poněvadž přípustnost dovolání podle jiných ustanovení byla vyloučena již dříve, Nejvyšší soud nemohl rozhodnout jinak, než dovolání žalobkyně odmítnout (, ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , a věty první (per analogiam) ; žalovaným, jimž by příslušela jejich náhrada, však v tomto stadiu řízení podle obsahu spisu (relevantní) náklady nevznikly, neboť za ty, jež byly potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva (, věta první, ), nelze považovat náklady, které se pojí s vyjádřením k dovolání, jež svým zaměřením vztah k výsledku dovolacího řízení (odmítnutí dovolání) nikterak neosvědčilo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. ledna 2002

JUDr. Vladimír K u r k a , v.r.

předseda senátu