Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 914/07

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti stěžovatelky České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, Rašínovo nábřeží 42, Praha, proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 10. 1. 2006, č. j. -39, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. 5. 2006, č. j. -55 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2007, č. j. -78, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 10. 4. 2007 podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tím, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno ústavně zaručené právo na spravedlivý soudní proces a soudní ochranu podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a právo vlastnit nerušeně majetek podle d (dále jen "").

Z předložené ústavní stížnosti, přiložených příloh a vyžádaného spisu Okresního soudu v Příbrami sp. zn. Ústavní soud zjistil, že žalobce Jednota Příbram, družstvo (dále jen "žalobce") se žalobou podanou dne 24. 10. 2005 domáhal určení vlastnictví k pozemku parc. č. st. 118 v k. ú. Třebnice. Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 10. 1. 2006, č. j. -39, žalobě vyhověl. Na základě odvolání stěžovatelky Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 3. 5. 2006, č. j. -55, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Nejvyšší soud pak dovolání podané stěžovatelkou odmítl jako nepřípustné.

V posuzované věci se jednalo o pozemek, který je situován pod nemovitostí, která je ve vlastnictví žalobce. Na předmětný pozemek se vztahovalo ustanovení , který byl vložen do na základě , jehož účinnost nastala dnem 1. 7. 2000. Podle citovaného ustanovení právo trvalého užívání pozemku podle , hospodářský zákoník, zastavěného budovou nebo stavbou ve vlastnictví osoby, v jejích prospěch bylo právo trvalého užívání zřízeno, se mění uplynutím jednoho roku ode dne účinnosti na vlastnictví právnické osoby, v jejíž prospěch bylo toto právo zřízeno. Podmínkou ke změně vlastnického práva na žalobce bylo podání žádosti podle ustanovení , což žalobce ve stanovené lhůtě učinil. Dříve, než k přechodu práva mohlo dojít, bylo s účinností od 30. 6. 2001 uvedené ustanovení zrušeno částí druhou čl. II , nazvanou "Změna ". Ústavní soud poté nálezem ze dne 9. 3. 2004,

sp. zn.

(in www.justice.cz) část druhou čl. II zrušil s tím, že odložil účinnost zrušení napadeného ustanovení do 31. 12. 2004, aby poskytl Parlamentu České republiky dostatečně dlouhou dobu k přijetí přiměřené právní úpravy. Vzhledem k tomu, že Parlament České republiky žádnou novou právní úpravu nepřijal, žalobce v podané žalobě tvrdil, že mu ze zákona - podle ustanovení - vzniklo vlastnické právo k předmětnému pozemku. Soud prvního stupně dospěl ve svém rozhodnutí k závěru, že v daném případě je naléhavý právní zájem na určovací žalobě u žalobce dán, ustanovení a 4 je platné a je tedy součástí právního řádu. Proto žalobě vyhověl. Odvolací soud se s učiněnými závěry soudu prvního stupně ztotožnil. Nejvyšší soud nepřípustnost dovolání odůvodnil tím, že s námitkami, které stěžovatelka v dovolání uvedla, se dovolací soud podrobně vypořádal ve svém rozsudku ze dne 28. 8. 2006, sp. zn. , kterým dovolání stěžovatelky zamítl.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala, že ve věci rozhodující soudy se nevypořádaly se všemi argumenty a důvody, které uvedla v průběhu řízení a opakovala své námitky, které uplatila v průběhu řízení. Svoji argumentaci pak směřovala zejména proti odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu, který dovolání odmítl jako nepřípustné z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu v dané věci nemá ve smyslu ustanovení po právní stránce zásadní význam. Stěžovatelka rovněž uvedla, že napadená rozhodnutí jsou v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2006, sp. zn. , který se týkal obdobného předmětu řízení a totožných účastníků, přičemž proti tomuto rozhodnutí stěžovatelka podala Ústavní stížnost, která je Ústavním soudem vedena pod

sp. zn.

. Dále stěžovatelka uvedla, že u Ústavního soudu je v obdobné věci vedena i ústavní stížnost pod

sp. zn.

.

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska stěžovatelkou uplatněných námitek a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze jejich ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti a nikoliv "běžné" zákonnosti (y). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace "podústavního" práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody [ ], resp. některé z ústavních kautel. Ústavní soud proto posoudil, zda obecné soudy v řízení svévolně neaplikovaly právní normy bez rozumného odůvodnění či propojení s jakýmkoliv ústavně chráněným účelem, resp. zda právní závěry učiněné obecnými soudy nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými a právními zjištěními.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti polemizuje se závěry, ke kterým dospěly obecné soudy v odůvodnění svých rozhodnutí a zejména pak Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. . Stěžovatelka předkládá vlastní hodnocení celé problematiky, přičemž neuvádí žádnou relevantní ústavně právní argumentaci.

Čtvrtý senát Ústavního soudu z usnesení druhého senátu Ústavního soudu ze dne 20. 11. 2007,

sp. zn.

(věc

sp. zn.

byla Ústavním soudem spojena ke společnému řízení s věcí

sp. zn.

pod

sp. zn.

) zjistil, že ústavní stížnost podaná stěžovatelkou byla odmítnuta pro její zjevnou neopodstatněnost. Ústavní soud v odůvodnění svého rozhodnutí

sp. zn.

konstatoval, "...že v nálezu ve věci

sp. zn.

bral Ústavní soud v úvahu možnost vzniku právní nejistoty, nejenom v právech subjektů, na něž se vztahoval režim ustanovení až , ale i v právech třetích osob. Pro vyřešení této otázky preferoval Ústavní soud cestu legislativní, k čemuž vytvořil zákonodárci dostatečný prostor odložením účinnosti citovaného nálezu. Vzhledem k tomu, že zákonodárce takovou možnost nevyužil, tedy nereagoval přijetím "přiměřené právní úpravy", zůstala tato otázka k vyřešení cestou judiciální. Tak se tomu stalo, při respektování závěrů nálezu Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

směřujících k ochraně vlastnického práva, i v nyní projednávané věci". Čtvrtý senát Ústavního soudu pak nemá žádného důvodu se od závěrů učiněných v usnesení

sp. zn.

odchylovat a na odůvodnění tohoto rozhodnutí zcela odkazuje.

K námitkám stěžovatelky vznesených proti odmítnutí dovolání Nejvyšším soudem, Ústavní soud zdůrazňuje, že otázka, zda je dovolání přípustné, je otázkou, kterou přísluší rozhodovat Nejvyššímu soudu. Ústavní soud vstoupí do celé věci jen v případě excesu Nejvyššího soudu, tedy pokud by závěry Nejvyššího soudu při hodnocení přípustnosti dovolání byly v extrémním nesouladu s předchozím řízením, neboť pouze tehdy by bylo lze takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s Úmluvy. Ústavní soud v nálezu ze dne 10. 5. 2005, konstatoval, že: "Podmínky připuštění dovolání podle a odst. 3 je třeba vykládat tak, aby byla naplněna jaku stanovená povinnost soudů poskytovat jednotlivci ochranu jeho základních práv (y), tak i účel daného typu dovolacího řízení, který směřuje ke sjednocení judikatury obecných soudů. (srov. na www.judikatura.cz nález

sp. zn.

). Podle názoru Ústavního soudu, Nejvyšší soud v posuzované věci obě podmínky vyložil v souladu s citovaným nálezem Ústavního soudu a jeho usnesení o odmítnutí dvolání nelze z ústavně právního pohledu nic vytknout.

Ústavní soud uzavírá, že podstata ústavní stížnosti spočívá v polemice s právními závěry soudů obecných soudů v otázce aplikace konkrétního ustanovení ( ), resp. splnění podmínek pro jeho užití, a to ve zcela shodném smyslu a rozsahu, jak tyto námitky byly uplatněny již v řízení před obecnými soudy, jimiž se tyto soudy nejen zabývaly, ale v odůvodnění svých stížností napadených rozhodnutí se s nimi také náležitě vypořádaly ( a ). Právní názor, který ve věci rozhodující soudy zaujaly v souladu s ústavní zásadou nezávislosti soudní moci (, y), má oporu ve zjištěném skutkovém stavu a argumentace stěžovatelky při polemice s jejich právními závěry nepřekročila rámec podústavního práva.

Ústavní soud neshledal v napadených rozhodnutích porušení základních práv zaručených ústavním pořádkem České republiky. Proto čtvrtý senát Ústavního soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. prosince 2007

Miloslav Výborný

předseda IV. senátu Ústavního soudu