Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3105/08

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatelky České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, Rašínovo nábřeží 42, 128 00 Praha, územní pracoviště Brno, Orlí 27, Brno, proti rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 26. 3. 2008 č. j. -78 a rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, ze dne 30. 9. 2008 č. j. -105, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 18. 12. 2008 a i v ostatním splňovala všechny náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, a to s odkazem na údajné porušení ústavně garantovaných práv plynoucích z článku 90y, článku 11d a článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a zásah do článku 10 při nerespektování vyhlášené mezinárodní smlouvy.

Jak Ústavní soud zjistil ze spisu Okresního soudu v Třebíči, sp. zn. , který si k projednání věci vyžádal, napadeným rozsudkem Okresního soudu v Třebíči bylo k žalobě JMB družstva, se sídlem v Moravských Budějovicích, Janáčkova 1331 (dále jen "žalobce"), uloženo stěžovatelce jako žalované zaplatit žalobci částku ve výši 11.397,60 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení - peněžního plnění z neplatné kupní smlouvy, jejímž předmětem byla koupě pozemků žalobcem. Důvodem neplatnosti této smlouvy bylo, že již předtím (ke dni 1. 7. 2001) došlo k přechodu vlastnického práva k předmětným nemovitostem na žalobce, a to na základě ustanovení .

K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě, rozhodnutí soudu prvého stupně změnil jen ve lhůtě k plnění, jinak jej potvrdil.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti v podstatě tvrdí, že obecné soudy dospěly k nesprávným právním závěrům a svými rozhodnutími zasáhly do vlastnického práva stěžovatelky. Svoji argumentaci vede polemikou s rozhodovacími důvody, ke kterým obecné soudy v průběhu soudního řízení dospěly. Dále vyjadřuje přesvědčení o nutnosti zabývat se její ústavní stížností, a to zejména ve vztahu k tzv. Euronoveley. Uvádí, že v článku 87 Smlouvy o založení ES je zakotvena zásada nepřípustnosti podpor, poskytovaných v jakékoli podobě státem nebo ze státních prostředků, které mohou narušovat hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují některé podniky. V daném případě, kdy předmětné nemovitosti jsou státním majetkem a žalobce je subjektem podnikatelským, představuje bezúplatné nabytí majetku státu (ex lege) bezesporu pro žalobce výhodu.

Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní dimenzi, může rovněž vyplynout z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu řešících shodnou či obdobnou právní problematiku.

Stěžovatelka v zásadě vyjadřuje nesouhlas s právními závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2006 sp. zn. , z něhož obecné soudy vycházely, a v němž byl interpretován právní názor Ústavního soudu vyslovený v nálezu

sp. zn.

. Ústavnost tohoto rozhodnutí byla na základě ústavní stížnosti stěžovatelky předmětem přezkumu ze strany Ústavního soudu, který dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh, a usnesením ze dne 20. 11. 2007

sp. zn.

jej odmítl; stejně tak se stalo v případě dalších ústavních stížností stěžovatelky v obsahově shodných případech (viz usnesení ze dne 3. 12. 2007

sp. zn.

, ze dne 20. 3. 2008

sp. zn.

, ze dne 25. 3. 2008

sp. zn.

, ze dne 15. 1. 2009

sp. zn.

).

V citovaných rozhodnutích Ústavní soud na základě interpretace "plenárního" nálezu

sp. zn.

dospěl k závěru, že "zrušením části došlo k ,rehabilitaci' ustanovení až , které je tak součástí platného právního řádu", a že "se uvedenou derogací obnovil stav založený těmito ustanoveními". V důsledku toho došlo k nabytí vlastnického práva žalobce, a následně uzavřené smlouvy jsou proto neplatné a plnění z nich představuje bezdůvodné obohacení. Současně Ústavní soud odmítl námitku nedostatečného zdůvodnění soudních rozhodnutí, a to (v podstatě) s tím, že není třeba konkrétně reagovat na všechny námitky stěžovatelky, protože jsou dostatečně vypořádány vysloveným právním názorem opírajícím se o zmíněný nález Ústavního soudu.

Pokud bylo stěžovatelkou namítáno promlčení práva žalobce na vydání plnění, pak Ústavní soud musí konstatovat, že uvedenou námitkou se podrobně zabýval již odvolací soud, který přitom stěžovatelce vyložil, proč v projednávané věci nebyla shledána důvodnou. Jeho závěrům nelze z ústavního hlediska cokoli vytknout.

Stěžovatelka dále vedla obranu svého zájmu poukazem na zakázané veřejné podpory, jež dovodila výkladem tzv. euronovelyy, y a Smlouvy o založení ES. K ní Ústavní soud poukazuje na své usnesení ze dne 15. 1. 2009

sp. zn.

, ve kterém se v obdobné věci stěžovatelky s touto námitkou dostatečně vypořádal.

Ústavnímu soudu proto nezbylo než postupovat podle a ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. února 2009

Stanislav Balík

předseda senátu