Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 108/2002

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

-108

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Hampla a JUDr. Ivany Štenglové, právní věci žalobce J. P., zastoupeného JUDr. F. M., advokátem, proti žalovanému Z. S., zastoupenému JUDr. R. V., advokátkou, o zaplacení 112.750,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně - pobočka Valašské Meziříčí pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. září 2001, č.j. - 94, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobce (zastoupený advokátem) podal dovolání (č.l. 98) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. září 2001, č.j. - 94, kterým byl ohledně částky 112.750,-Kč s příslušenstvím potvrzen zamítavý rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 29. ledna 2001, č.j. – 67.

Se zřetelem k době vydání rozsudků soudů obou stupňů se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy první, části dvanácté, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - ve znění účinném od 1. ledna 2001 (dále též jen „ “).

Podle ustanovení účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení (odstavec 1) Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (odstavec 2). Lhůta je zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení (odstavec 3).

Napadený rozsudek byl právnímu zástupci žalobce doručen dne 16. listopadu 2001 (srov. doručenku u č.l. 97 p.v.). Ve smyslu ustanovení tak byl posledním dnem dvouměsíční lhůty k podání dovolání 16. leden 2002 (středa). Dovolání bylo sepsáno 15. ledna 2002, z otisku razítka na obálce zásilky (srov. č.l. 100) se ovšem podává, že bylo podáno k poštovní přepravě dne 17. ledna 2002. Dovolatel pak přes výzvu provedenou usnesením Nejvyššího soudu ze dne 22. dubna 2003, č. j. -134, a doručenou jeho zástupci 29. dubna 2003 v určené týdenní lhůtě ani později jiný den podání dovolání netvrdil ani nedoložil. Z hlediska běhu dvouměsíční lhůty k podání dovolání je tedy dovolání opožděné.

Nicméně, z písemného vyhotovení napadeného rozsudku se podává, že odvolací soud účastníkům poskytl poučení, formulovaného tak, že „Proti tomuto rozhodnutí je možno podat dovolání k Nejvyššímu soudu v Brně za podmínek a z důvodů uvedených v § až 241a ve znění platném od 1. ledna 2001, ve lhůtě do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu, písemně, u soudu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni.“

Podle ustanovení (jež je dle přiměřeně použitelné i v odvolacím řízení) je odvolací soud povinen v písemném vyhotovení rozsudku účastníky poučit, o tom, zda proti rozsudku je přípustný opravný prostředek, nepočítaje v to žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost, tedy i o tom, zda proti rozsudku je přípustné dovolání. Takové poučení musí být formulováno jednoznačně, tak, aby z něj bylo zřejmé že dovolání buď je nebo není přípustné. Výše cit. poučení odvolacího soudu tomuto požadavku neodpovídá.

Jelikož rozsudek ze dne 29. ledna 2001 byl prvním rozhodnutím okresního soudu ve věci samé, mohlo být dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu přípustné jen za podmínek uvedených v ustanovení (srov. též a contrario). Nejvyšší soud pak již v usnesení uveřejněném pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek vysvětlil, že může-li být dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé přípustné pouze podle je odvolací soud povinen v písemném vyhotovení rozhodnutí účastníky poučit o tom, že „proti tomuto rozhodnutí není přípustné dovolání, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím v poučení označeného soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.“.

Nesprávné poučení odvolacího soudu v této věci pak mělo za následek, že dovolateli uběhla lhůta pro podání dovolání až uplynutím čtyř měsíců od doručení rozhodnutí ( ), tedy 18. března 2002.

Dovolání v dané věci je tudíž včasné, není však přípustné.

Jak se podává ze spisu, žalobce podal tzv. blanketní dovolání, jež neobsahovalo žádné dovolací důvody, a v němž současně soudu sdělil, že je odůvodní do jednoho týdne. Tak se ovšem do současné doby nestalo. Výše označeným usnesením ze dne 22. dubna 2003 Nejvyšší soud dovolatele též vyzval, aby mu v týdenní lhůtě sdělil, zda, případně kdy, dovolání doplnil, a jestliže dovolání doplnil, aby Nejvyššímu soudu v téže lhůtě předložil doklad, který takové podání prokazuje. I v tomto směru zůstal dovolatel do současné doby nečinný.

Podle ustanovení dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v , běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce ( ), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.

V daném případě byl dovolatel již při podání banketního dovolání řádně (ve smyslu ) zastoupen advokátem, takže lhůta k doplnění dovolání o chybějící dovolací důvody mu marně uběhla dne 18. března 2002.

Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným podáním, které může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty. Ustanovení tak zamezuje tomu, aby podáváním tzv. blanketních dovolání nedocházelo k faktickému prodlužování dovolací lhůty, které je častým důvodem průtahů v řízení (shodně srov. též důvodovou zprávu k , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, jehož prostřednictvím bylo uvedené ustanovení vtěleno do ). Lhůta určená v ustanovení je pak lhůtou propadnou (prekluzivní), jejímž marným uplynutím se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými; dovolací soud, který k pozdějšímu doplnění dovolání již nemůže přihlížet z úřední povinnosti, tedy musí dovolání nezpůsobilé zahájit dovolací řízení odmítnout, a to za přiměřeného použití ustanovení věty první

Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, u žalovaného však žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu , a výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 18. června 2003

JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.

předseda senátu