Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1316/2026

21 Cdo 1316/2026-751

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v exekuční věci oprávněné A.O.P. s. r. o. se sídlem v Přerově, Denisova č. 2916/9, IČO 60749385, zastoupené Mgr. Janem Drozdem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Potoky č. 552/0, proti povinné S. M., zastoupené Mgr. Miroslavem Čočkem, advokátem se sídlem ve Zlíně, třída Tomáše Bati č. 3890, pro 1 898 908,22 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 6. ledna 2026, č. j. -727, takto:

I. Dovolání povinné se odmítá.

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 6. 1. 2026, č. j. -727, výrokem I zamítl návrh vydražitele ze dne 12. 11. 2025 na vstup do odvolacího řízení jako vedlejšího účastníka na straně oprávněné a výrokem II změnil usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 15. 10. 2025, č. j. -689, tak, že se řízení o návrhu povinné ze dne 12. 5. 2025 na zastavení exekuce nařízené pověřením soudního exekutora vydaným Okresním soudem ve Zlíně ze dne 21. 5. 2014, č. j. -15, zastavuje. Odvolací soud uzavřel, že v této fázi řízení není vůbec přípustný návrh na zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce), a nelze proto věcně rozhodnout o takovém návrhu pro neexistenci procesní podmínky. Tento závěr odůvodnil tím, že zákonná úprava rozděluje průběh výkonu rozhodnutí (exekuce) do několika samostatných fází a že dle věty první po vydání usnesení o příklepu nebo usnesení o předražku nelze zastavit výkon rozhodnutí. V posuzované věci soudní exekutor udělil vydražiteli výrokem I usnesení ze dne 11. 12. 2024, č. j. 134 EX 07900/14-656, příklep k tam specifikované bytové jednotce, toto usnesení bylo potvrzeno odvolacím soudem, vydražitel dne 30. 4. 2025 zaplatil nejvyšší podání, a stal se tak vlastníkem předmětné nemovitosti, čemuž odpovídá zápis v katastru nemovitostí. Jestliže teprve následně (před vydáním rozvrhového usnesení) podala povinná návrh nazastavení exekuce, je takový návrh v aktuální fázi exekučního řízení procesně nepřípustný.

2. Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání v celém rozsahu, v němž pouze uvedla, že odvolací soud se dopustil nesprávného právního posouzení „v rozporu s principy právního státu“ a že „přípustnost dovolání spatřuje ve vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe“, přičemž podrobné odůvodnění zašle ve lhůtě 5 pracovních dnů od podání dovolání.

3. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “) dospěl při projednání věci k závěru, že dovolání povinné trpí vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.1.

2. Podle ustanovení věty první účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

3. Podle ustanovení dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodudovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v , běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce ( ), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto. Nebyl-li nedostatek podmínky uvedené v ani ve lhůtě určené ke splnění této podmínky odstraněn, předseda senátu soudu prvního stupně dovolací řízení zastaví.

4. Podle ustanovení dovolání, které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě ( ) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.

5. Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným (neúplným) podáním. Dovolatel tuto vadu dovolání může odstranit a své dovolání doplnit o uvedení dovolacích důvodů jen do uplynutí dovolací lhůty, tj. do dvou měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno napadené rozhodnutí odvolacího soudu. Vpřípadě, že dovolání podal dovolatel, u něhož platí povinné zastoupení (tj. nemá-li sám nebo osoba, která za něj jedná, právnické vzdělání – srov. ) a který z tohoto důvodu byl ve smyslu ustanovení soudem řádně vyzván (srov. ) k odstranění uvedeného nedostatku podmínky řízení, prodlužuje se běh této lhůty až do dne, kterým uplyne lhůta, která mu byla určena k odstranění nedostatku povinného zastoupení. Marným uplynutím lhůty podle ustanovení se původně odstranitelná vada (neúplnost) dovolání, spočívající v tom, že v dovolání nebyl uveden dovolací důvod, stává neodstranitelnou. Znamená to mimo jiné, že po uplynutí této lhůty není možné dovolatele postupem podle ustanovení , a vyzvat k doplnění dovolání o uvedení dovolacího důvodu a že dovolací soud k případnému opožděnému doplnění dovolání o tuto náležitost nemůže přihlížet. Protožev dovolacím řízení, v němž nebyl vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní, nelze pokračovat, musí být dovolání, které neobsahuje dovolací důvod a které o tuto náležitost nebylo do uplynutí lhůty uvedené v ustanovení doplněno, podle ustanovení a odmítnuto (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. , uveřejněné pod č. rozh. obč.).

6. Od tohoto závěru nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit ani v projednávané věci, jež se od v předchozím odstavci citovaného rozhodnutí liší (co do právní úpravy dovolacího řízení, z níž vychází, po změnách , k nimž došlo s účinností od 1. ledna 2013) jen potud, že ustanovení věty první zahrnuje mezi vady, které činí dovolání nezpůsobilým věcného projednání, též nevymezení přípustnosti dovolání, dále tím, že ustanovení ozřejmuje, že důvod dovolání (jímž je ve smyslu ustanovení pouze to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci) se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení, jakož i tím, že odmítnutí takového (vadného) dovolání se opírá oustanovení (a nikoli o ustanovení ); srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2020, sen. zn. .

2. V posuzovaném případě povinná ve včasném dovolání proti usnesení odvolacího soudu nevylíčila okolnosti, v nichž spatřuje nesprávnost napadeného usnesení odvolacího soudu akteré by mohly naplnit dovolací důvod uvedený v ustanovení Vdovolání je uvedeno, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jen tehdy, jestliže dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že dovolací důvod je dán, jestliže vylíčí okolnosti, v nichž spatřuje nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu a které tak naplňují dovolací důvod taxativně uvedený v ustanovení Chybí-li v dovolání vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné z hlediska jeho správnosti přezkoumat (srov. větu první ).

3. Z obsahu spisu vyplývá, že povinné (její obecné zmocněnkyni) bylo usnesení odvolacího soudu doručeno dne 21. 1. 2026, že povinná podala dovolání proti usnesení odvolacího soudu dne 23. 3. 2026 včas a že již při podání dovolání byla splněna podmínka dovolacího řízení uvedená v ustanovení , neboť povinná byla při podání dovolání zastoupena advokátem Mgr. Miroslavem Čočkem. Dovolání však neobsahuje údaje o tom, zjakých důvodů usnesení odvolacího soudu napadá; dovolatelka pouze „vytýká nesprávné právní posouzení“, uvádí, že „přípustnost dovolání spatřuje ve vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe“, a že „podrobné odůvodnění zašle dovolatelka ve lhůtě pěti pracovních dnů od podání tohoto dovolání“. Dovolatelka však mohla dovolání o tuto náležitost účinně doplnit jen po dobu trvání lhůty k dovolání, tedy do dne 23. 3. 2026 (srov. ). Tuto lhůtu nejde prodloužit, neboť jde o lhůtu stanovenou zákonem, která nemůže být (účinně) – na rozdíl odtzv. soudcovských lhůt – prodloužena rozhodnutím soudu. Doplnila-li dovolatelka dovolání teprve podáním ze dne 30. 3. 2026, učinila tak opožděně a dovolací soud ktakovému podání nemohl přihlédnout (srov. větu první ). Povinná tím dovolacímu soudu, který je – jak již výše uvedeno – vázán uplatněnými dovolacími důvody, zabránila, aby mohl napadené usnesení odvolacího soudu přezkoumat po stránce kvalitativní (z hlediska jeho správnosti).

4. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinné podle ustanovení odmítl.

5. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8. 6. 2026

JUDr. Marek Cigánek předseda senátu